Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Tak nám to začalo...
Říká se, že období mezi druhým a třetím rokem je obdobím prvního vzdoru.
Začínám to pociťovat na vlastní kůži. A to ne jednou…
Pravda, Any začala už před pár měsíci na řadu otázek odpovídat slůvkem NE.
Jestli se nepletu, bylo to dokonce jedno z jejích prvních slov, nějak se jí od začátku líbilo.
Ovšem teď to nabralo na intenzitě. Už neřekne „ne“, ale rovnou „ne ne ne ne ne…“.
Odpovídá tak třeba i na otázku, jestli chce napít. Když tedy lahev odnáším, rozbrečí se, protože ona chce pít. Ale odpovědět „musí“ ne….
A Lu? Ještě před pár dny „byl klid“. Ale teď…
No, asi si s holčičkama ještě užiju.
Tak hlavně ať to všechny ve zdraví přežijem.
No, Any je teď nedůtklivá. Stačí, abych se na ni jen podívala, když se mi nelíbí, co dělá, a ona se hned urazí a začne brečet.
Lu taky hned brečí, i když to není tak často.
Mám štěstí, že jsem blonďatá – aspoň hned nebudou vidět mé šediny…
Tak jsem si myslela, že to je jenom u nás:-))
Hlásím se do klubu se všemi dětmi.
Andy zatím je u všeobjímajícího „NEEEEE“.
Magdička „ale mami, já neeeeechciiiiiii…. Nikola (Šárka, Klárka, Denisa, Kleopatra atd.) to nemusí / může“
Kristýna pouze obrací své pubertální oči v sloup a úplně v nich čtu něco jako „jak tato hrozná matka může mít tak skvělou dceru (ještě mám v živé paměti, kdy jsem ovšem tou skvělou dcerou byla já sama…)“ 🙂
Nebojte, přežijem (co jiného zbývá) :-))
Přihlašuju našeho Vojtu do klubu zarputilých odmítačů čehokoli :-)))
Holky, u nás to narůstá geometrickou řadou.
Začínám praktikovat dechová (uklidňovací) cvičení…
Káčo, dialog mě pobavil.. Výhoda u nás je, že Tom ještě nemá takovou slovní zásobu ;o)
U nás je teď každé ráno stejná písnička.“Neci tičko kakouvé ci iné,toto neíbí.Neci kakouvé kaouty,ci iné duué“.
No,myslela jsem,že ještě nějaký rok o tom co si Janička obleče budu rozhodovat já.Začala mi do toho teda brzo kecat,ale zatím se nedám…
tssssssssssssssssssss…si pockejte na pubertu svym milacku…si teprva uzijete:)))))jako ja ted
„Prokope jdem se oblíkat, jedem na nákup“…“NAKUP NEEE“…“Ale joooo – pojedeme autem s tátou“…“AUTEM NEEEE“..A proč ne autem?“…“S TATOU“…“No jasně – s tátou, autem“…“ S TATOU NEEE“…“Prosímtě, a jak bys chtěl jet?“…“AUTOBUSKEM…“ …“Autobuskem jenom s mámou?…“S MAMOU NEEEE – S TATOU…“…“S tátou autobuskem?“…“AUTOBUSKEM NEEE“…“Tak čím bys chtěl jet na ten nákup?“…“AUTICKEM“…“Vždyť jsi nechtěl jet autíčkem…“..“ANO AUTICKEM…NEEEE“….“Ty jsi teda trumbera, tos to poplet, ne?“..“TUMBEUA NEEE POPUET NEEE….NEEEE“…a tak pořád dokola….
Ha ha ha, holky, tak teda nevím, ale u nás asi přišlo to období dřív….
Tomáš taky je samé ne ne ne, teda většinou, má i světlé chvilky, kdy říká kouzelně ANO ;o)
Ovšem negace čehokoliv, jakékoliv mé snahy, je denní program číslo jedna. Ven jít „nechce“, ale pak si to užívá, domů jít „nechce“, ale z táty je pak doma paf, k babi „nechce“, ale pak nechce od ní….
A to sam sam máme už teď, ve všem… Všechno sám.
A za největší problém považuju to, že mi pořád ještě neumí říct, co po mně chce. Teda něco máme nacvičené, manžel kolikrát nechápe, jak vím, že tohle teď chtěl, nebo říkal, nebo se na to ptal, ale to jsou věci, které se opakují a už je znám, takže ty jeho posunky a slovíčka si pamatuju. Ale horší to je u něčeho nového, to mi pak mlátí hlavou do zdi, dveří, podlahy, nebo nejlépe hrany prahu. A z toho jsem šílená, protože jakákoliv moje rakce na tohle to jen zhorší tak, že si dá opravdu dardu. A pak brečí. Ale pochovat samozřejmě nechce, jasně, že se pak tulí, ale nejdřív mě musí trochu okopat….
A taky ty jeho šílené provokace – ví, co fakt nesmí dělat, ale demonstrativně jde a udělá to tak důsledně, abysme ho nemohli přehlídnout a čeká. Ovšem už má většinou smolíka, protože nejlepší je na to nereagovat. Jasně, že mu řeknu ne ne ne, ale když to je potřetí a navíc s potutelným úsměvem, tak je mi jasné, že reakce ho jen popuzují k činům….
Tudíž praktikujeme nejčastěji metodu vyčkávací.
……a přiznávám, že někdy to skončí odnešením od té které zakázané věci a plácnutím po zadku s mírným proslovem – rádo by výchovným…
A to že je teprve začátek???????
Jarmuschko u nás je to naopak – období NE mám teď já :o)
Jarmuschko, počkej až se to změní v „sama, sama, sama, sama!!!“ To bude teprv žůžo:-)) Vidím to tak to dvou měsíců:-)))) A dvojtě:-)))
Tak hodně duševních sil a rovnováhy.
Je mi to jasné – stupňuje se to každý den…
Jarmuschko, nechci strašit, ale tohle je teprve začátek:-)