Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Jak to máte s mluvením???
Chtěla jsem se zeptat, jak jste na tom s mluvením.Těm našim prckům je 20.mšsíců – no a nic moc. Spíš to nic, než moc!!!Na 1 1/2 roční prohlídce se mě doktorka ptala jak mluvíme a já ji po minulé zkušenosti musela zalhát, že jako jo, že dobrý.Pořád si totiž mele svou, že už nějaký ty slůvka mají umět.Jenže jak toho docílit, to už mi neřekne…
Lucik ten se snaží víc,napodobí pejska,ovečku, občas třeba řekne ňam, ale slůvka se tomu moc říct nedá. Kuba ten je pohodář, toho to nebere vůbec. Oba totiž pochopili, že tím svým natahováním ručiček, ukazováním a nějakým tím prapodivným skřekem stejně svého dosáhnou.
Jak jste na tom vy???Máte někdo nějakou „osvěčenou radu“ ?
Alice
Naše malá mluvila hodně brzy, v roce a půl říkala bez problémů : mami, tati, pejsek,… a ve dvou letech dávala dohromady věty např.: Máme doma kočku domácí. Teď jí budou tři roky a je k nezastavení a mluví v souvětích. A recept? Asi není žádný, každé dítko se dříve nebo později rozmluví. 🙂
Janičce je 26 měsíců,spoustu slov už umí krásně,snaží se hodně opakovat,spojovat slova ve věty konečně si začínáme užívat tu legraci při prvním mluvení.Ale zůstává jí i spousta pojmenování,které si pro dorozumění oblíbila.Jarmuschka ni připomněla jak přišla domů a povídá“viděla pipika“=ptáčka,mňauka je kočička,ještě má velmi oblíbené slovo mňaminka-to je všechno kromě snídaně,oběda a večeře:o) Se skloňováním je to taky k pousmání.“Za kým jdeš Janičko?“ „za maminkou,tatínkou a miminkou“
Zaznamenala jsem další „pokrok“ – Lu má (spíš asi bezděčně) dvě různá slova pro rozlišení množství.
Vidí-li hejno ptáků, říká „táci“.
Vidí-li jednoho ptáka, říká „pká“.
Holky mají opravdu snahu po nás opakovat. Takže v tom pokračujeme.
A dokonce lze hovořit o prvních větách (dnes ráno „tata…. hají…“
;o)
Tak dnes si holčičky naplánovaly „hodinu anatomie“ – začala s tím Lu.
Začala ukazovat na oči, uši, nos, pusu…
A já jsem musela pojmenovávat.
A pak začala Any zřetelně opakovat po mně – OKO, OKO.
Pravda, občas se jí to tak nepodařilo a bylo z toho KOKO.
Tak že by už začínaly mluvit pro nás srozumitelně?
Nic si z toho nedělej, já byla nedávno v práci (zdrav.sestra) a večer jsem jedné bábinku pokládala do postele a říkala jí hají…Manžel, který se mnou zrovna telefonoval, z toho měl hroznou srandu, jak už jsem s těch našich prcků zblblá 🙂
Že takhle blbnu já a upozorňuju okolí třeba na letadlo, už beru jako normu, ale že mi manžel oznámí, že musí vybácat mouchy, mě zaskočilo.:-)))U nás blbnem všichni:-))))
Já zase návštěvám říkám hačí a ham. Připadám si jako blázen…
Nefertini, to je taky dobré :-)))
Ahoj Jovanko – jo jo taky se mi to stává. :-))
a nebo stojím na poště,držím dopisy a složenky a přistihnu se,že je houpu jako mimčo. :-))
No já na malou mluvím stále, takže když jdu někdy ven bez ní, ale s někým (ne sama), mám neustálé nutkání svého společníka upozorňovat na to, že tam jde velký pes, který dělá haf, a tam to červené autíčko veze asi miminko atd.
Vám se to ještě nestává? :-))