Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Výchova autoritativní X liberální
Ahoj holky, jakou výchovu zastáváte, jak své děti vychováváte? Jste přísní rodiče nebo děti mohou vše? Máte model od sebe z rodiny?
Holk, jestli máte chuť, mrkněte na článek
http://www.rodina.cz/clanek6147.htm
je to pěkný 🙂 a k tématu.
A mě teď dojímá, jak Lu, sotva se potkáme (přijdu pro ně do školky, nebo teď aktuálně dojdu z práce – holky jsou doma s babičkou), tak Lu přiběhne, obejme mě a řekne: „maminko, já tě mám láda“.
(No, a za pět minut prohlásila, že už tam nechce babičku… ;o) )
Ajíku, to je pěkný 🙂 Děti musí cítit, že je máme rádi. Vždyť na syna já taky nejvíc „hulákám“ – zvedám hlas, když něco a pokud se něco děje nebo je nejistý, chce mě 🙂
Vickovko, to znám… nechci pořád jen napomínat, ale v určitém období to asi jinak nejde… Teď mě syn dost překvapil, sám od sebe děkuje, ale i doma, když mu něco podám apod 🙂
Brmbulko, pod to bych se podepsala. Přísný učitel, který byl důsledný, nás i nejvíc naučil a vážili jsme si ho. Měli jsme jednu učitelku, která si před námi vylévala srdce, hrála si na děsnou kamarádku a vylezla z ní pěkná potvora, která byla mstivá a úplatná, pokud jí někdo neustále nepodsouval, že je ta nejlepší a všichni jí ubližují. Brrr, ještě teď mě z té její sladkosti brní zuby.
Vicikovko, napsala jsi to hezky, že z některých jsou dokonce i slušní lidé. Já si myslím, že ty děti to budou mít docela těžké, pokud budou mít přísné nadřízené a jsou zvyklé se takhle chovat, brzy s nimi někdo vyběhne a nabijí si ústa.
Liberálně vychovává dítě několik rodin z našeho blízkého i vzdálenějšího okolí a vede to jen k tomu, že jsou z nich malí tyrani, kteří si dupnou i na rodiče. Bydlíme nedaleko hranic s Německem a to jsou teprve „dítka k zulíbání“, ale nutno podotknout, že z některých vyrostou docela slušní lidé :-))).
My jsme z manželem docela přísní (i podle našeho okolí), jen moje mamča tvrdí, že byla ještě přísnější. Tak to už fakt nevím, co s námi dělala :-/? Jeden čas jsem měla pocit (a hlavně obrovské výčitky svědomí), že malou neustále jen napomínám (ono to tak v podstatě i bylo) – to nesmíš, na to nesahej, jak se říká (děkuji, prosím, dobrý den, nashledanou,…), to se nedělá,…Ale teď nám to nese ovoce. Dneska jí už nic říkat nemusím, sama ví co může a nemůže, že se nejprve musí zeptat,…
Čas od času jí chytne „vzteklina“ a pomůže vámi zmiňované odvedení do jiné místnosti a nebo zabírá zrcadlo (jen ať vidí jaká je škaredá, když řičí a nemá proč). Dneska už zabírá i domluva :-))).
To ale myslím vyplývá hlavně z povahy učitele, ten, kdo vyžaduje řád a pořádek, mívá taky dobře srovnané to, co říká, drží se svého učebního plánu… Já sama, když slyším slovo učitel, mám představu právě někoho takového, kdo nás učí pochopit řád obecný i řád svůj.
jj brmbulko, ti nejprisnejsi nas fakt naucili, jak na základce, tak na střední:-)
a vzpomente si na vychovu ze stran ucitelu….ja mam porad ve vaznosti ty co byli prisni a naucili nas…ano dochazelo mi to pozdeji…ale prece….kdezto kdo si chtel s nami hned tykat a byt kamarad….u toho jsme si davali i nohy na stul a nic s nama neudelal…a dnes si ani nepamatuju jejich jmena
Jo, a ty hračky v koši… jednou jsme hledali od kamarádky klíče od bytu – asi dvě hodiny, nebyly nikde… až hádejte kde? 🙂