Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Sluníčka - srpen 2003
Ahojky, jmenuju se Péťulka a za chviličku mi budou tři roky ..:-) Mamince jsem se narodil v neděli 10.8.2003 v Chomutově… Vážil jsem 3450g a měl jsem 51cm. Narodil jsem se 15:20 minut…
Když mě vyndali mamince z bříška, neviděl jsem nic jineho než pana doktora… Ale za chvíli, když mě vezli, jsem ho uviděl… Byl to TATA!! Můj TATA!!
První den mě k mamince nedali… Nevěděl jsem proč a tak jsem u sestřiček pořád plakal… Druhý den to přišlo, MAMINKA, která se rozplakala hned, jak mě uviděla… začínala mi počítat prstíky na ručičce a nožičkách…:-)Jako kdybych je neměl mít… Potom si mě rodičové odnesli domů, kde mě čekal pejsek Brit… Babičky a dědové a hlavně maminky kamarádky, který se na mě příšerně uculovaly… No hrůza, co vám budu vyprávět…
Poprvé jsem se na ně usmál kolem druhého měsíce… I když maminka povídá, že jsem se smál pořád… teda pokud jsem neplakal..:-)) V půl roce jsem začal sedět, moc mě zajímalo, co je za tím kočárkem… Jsem moc šikovný a v osmi měsících jsem začal dělat krůčky a v deseti jsem rodičům utekl… A utíkám dodnes..:-)) 
V roce jsem se uměl vyčurat a vykakat, ale jen když maminka měla štěstí a to moc neměla, líp se mi čůralo na koberec…:-)) Ale v roce a půl jsem se na ten nočníček naučil, proč taky ne, když ta kačenka by jinak uschla, kdybych na ni nečůral… No a pak to šlo samo, od roka a půl jsem bez plínek…
Ale abych nepsal jenom, jak jsem šikovný, tak taky napíšu, jak jsem zlobil… Jéééé, jak já jsem se navztekal, bouchal hlavou o zem, křičel, plakal a všechno a všecičko jsem si vyřvával… To umím i dodnes.:-)Maminku jsem hodně lekal, protože jsem vyváděl pořád nějaké hlouposti, jako lezení co nejdál nahoru nebo skákaní do vody… Samozřejmě bez kruhu… Proč taky, překážel by mi:-))
A teď za chvíli mi budou tři, neumím toho moc říct, ale snažim se… Pojmenuju to, co potřebuju a zatím mi to stačí… Měl jsem tolik bolístek, že se mi ani mluvit moc nechce, ale moje maminka pozná, co chci a snaží mi se vším pomoci… Už vím, co je to dostat na zadeček, když se začnu vztekat nebo uteču na silnici… Maminka vždycky říká, že to dělá ze strachu.:-)) Ale pořád mi říka, jak moc mě miluje, jak jsem bobanek, prdelka, láska, zlatíčko, Péťulka, Petis, a hlavně pořád jsem její miminko…
Tak co, maminky, představíte mi svoje miminka, berušky a broučínky…
Rád je poznám … :-))
Ahojky Péťulka…:-))
Ahoj vrstevníci! Sice trochu opožděně, ale taky se k vám rád přihlásím. Jmenuju se Martínek a je mě od narození pořádný kousek, měl jsem 4009g a 51 cm dnes už nejsem takový tlouštík, i když mám okolo 15 kg jsem dost vysoký – mamka momentálně neví přesnou výšku, ale padne mi velikost 110 – mamka říká, že jestli to takhle půjde dál budu mít v dospělosti nejméně 2 metry – mám to po kom zdědit 🙂 – tak uvidíme :-).
Jsem tady zatím nejstarší, narodil jsem se do těch šílených veder léta 2003 a to 26.7. (na Aničku) ve 3h 25 min. Už netrpělivě na mě čekala ségra Domča, která je starší o 4roky 4měsíce a 5 dnů. Dneska už jí dávám pořádně zabrat a ona mě taky, a dohromady zlobíme mámu a tátu, ale tenkrát to byla moje hlavní chůva.
Protože jsem byl velký a trošku neohrabaný začal jsem sedět až kolem 8 měsíce, ale potom jsem vše dohonil a v den 1.narozenin jsem se rozběhl sám.
Když jsem sám, tak jsem neskutečně hodný klučík, když je se mnou moje sestřička je to už horší. Hádáme se, pereme, ale když jde do tuhého, tak stojíme při sobě. Začal jsem mluvit asi v 18 měsících a dnes už říkám slova, že často mamka kroutí hlavou. Věta tohoto týdne je: Domča odjela na součečedění a včela (překlad: zítra) se vlátí. Moc rád zpívám, říkám jednoduché básničky a sportuju – lezu po nábytku, běhám za míčem a jezdím na tříkolce.
Mám právě jedno velké trápení: v pondělí půjdu poprvé do školky a vůbec se tam netěším. Na jaře jsem vyzkoušel jesličky, ale moc jsem stonal a tak mamka zůstala přes léto doma. V jesličkách jsem měl rád tetu Helenku a ta prý ve školce nebude, a tak se tam netěším. Tak mi 4.září držte palečky. Pěkně jsem se rozpovídal – ukecaný jsem opravdu moc – asi to mám po mamince. Všechny moc zdravím a těším se na další vrstevníky Martin
Já jsem Lucinka, narodila jsem se 5.9.2003 v 08.05 hodin, ale ranní ptáče vůbec nejsem. Od doby, kdy jsem měla 3,06 kg a 51 cm jsem hodně vyrostla, teď už vážím asi 12 kg a měřím skoro 1 metr. V pěti měsících jsem začala lézt, v šesti jsem se uměla posadit, sedět a stoupala jsem si na nožičky. V sedmi měsících jsem obcházela nábytek, od devíti měsíců jsem udělala jeden až dva krůčky sama, na deseti měsících jsem už chůzi zvládla úplně. Prvním slovem, které jsem říkala, bylo „táta“. Rozmluvila jsem se v létě před druhými narozeninami. Na nočník chodím od letošního dubna. Ráda běhám, skáču, houpu se, poslouchám pohádky, prohlížím si knížky. Umím nakreslit sluníčko, obličej, hlavu kočky, zajíčka a strom. Od 3 měsíců chodím na plavání, umím se potápět a plavu s rukávkama úplně sama. Poznám taky všechny barvy, nejraději mám červenou a růžovou. Jsem pěkně tvrdohlavá a občas vzteklá, když není po mém. Ale jinak se ráda směju a dělám kulišárny. Mám spoustu elánu, od roku a půl přes den téměř nespím, chodím spát mezi 21.30 až 22.00 h. a vstávám kolem 09.00 h. Máma mě kojila do dvou let, přesto mám atopický ekzém – letos už jen malinko. Ráda jím zmrzlinku a bonbonky, ale máma mi je nechce dávat. Prý mám jíst zeleninu (taky není špatná) brambory (fuj), rýži (no jak kdy), ovoce (nemám ráda meruňky, ale jím jahody, víno, melouna,..), maso (taky jak kdy). Letos v lednu jsem dostala opožděný vánoční dárek – bratříčka Honzíka.
Ahoj Péťulko.
Jmenuju se Alice a narodila jsem se v říjnu, ale sluníčko ještě svítilo :)). Jsem moc šikovná (jak jinak) a milá (jak jinak), a máma říká že strašně srandovní (jinak umím být i skromná :))). Většinou se nevztekám a nikam neutíkám – máma si prý uvědomuje, taká jsem světlá výjimka :)). Umím ale být i protivná, většinou když jsem unavená. Ale prý to se mnou není tak hrozné.
To co neumím je mluvit. Tedy – já mluvím od rána do večera, pusu nezavřu ani když jím, ale nikdo mi nerozumí. Často ani máma. Když jsem se totiž narodila, měla jsem rozštěp patra. Už mám po operaci, ale to mluvení mi pořád nejde. Chodím s mámou na logopedii a pomaličku se zlepšuju, ale bude to prý ještě na dlouho.
Mám dva brášky, ten starší mě pořád zlobí, ten mladší si na mě zatím netroufne, protože bych ho přeprala :)). Panenky mě vůbec neberou, raději si hraju s auty. O ty se s bráškou musím prát, protože mi je (někdy) nechce půjčovat. Umím jezdit na takovém velikém odrážedle, co vypadá jako kolo bez šlapek.
No, když to tak shrnu, jsem úplně obyčejná mrňavá holka :)). V něčem šikovná, v něčem méně – zkrátka jak to má být :)).
Krásně napsané, zase jedno šťastné nedělní dítě, tyto děti by prý měly mít šťastný a pohodový život. Jinak moc pěkný klučina, přeji Vám, ať Vám dělá jenom samou radost.