Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Zlobivý kocour - dát ho pryč?
Holky, nevěřila bych, co ještě tady budu řešit :o) Trochu se tomu teď směju, ale dopoledne jsem měla velmi blízko k infarktu! Dostala jsem před Vánocemi darem černého kocourka – kotě. Pravda, chtěla jsem ho. Na wc se naučil, i bych řekla, že naučený byl (v den darování stáří 3měs.). Divočejší, ale mazel. Zpočátku ho nechtěla malá, bála se ho, s nadcházejícím večerem řádil jako tajfun! Co mi ovšem vyvádí poslední dny, je síla, dneškem už přetekl pohár mé trpělivosti. To, že se chová jak grobián, že po napomenutí (když něco udělá) jde a jakoby schválně něco shodí (asi za trest), to bych zvládla, že skáče po závěsech, bych přežila, že po tom, co dostane své jídlo (a že mu teda podstrojuji luxusně), sežere pomazánku ze stolu, to bych rozdýchala, ale poslední týden mi chodí močit a kálet, kam si chce. Podotýkám, že záchodek má velmi pečlivě čištěný, stále mi čůrá ve sprše (to je ještě dost dobré místo, tam se to spláchne). Ale dnešek byl na mrtvici. Dostal pokárané, protože neustále bořil Sáře postavený hrad, “pokárání“ značilo slovní vynadání typu: “Jedeš?!“ Případně noviny do rukou a náznak, že nesmí. Ta potvora šel do koupelny, kde má své WC, totálně mi “Podělal“ celou koupelnovou předložku a vážně nevím, co tam dělal, ale hovino bylo i na kachličkách!!! Všude posmolené ťapky, WC rozhozené na dva kusy, no kdo neviděl, neuvěří. Holky, já mu v tom namočila hubu! Nic výchovnějšího mě nenapadlo. Třepala jsem se jak ratlík, fakt jsem byla zlá, bordel mi v koupelně neudělal poprvé!!! Kdo jste měli kocoura, setkali jste se s něčím takovým? Je toto vůbec možné?
Doma ho nechci, musela bych být otrok a denně vše čistit, takhle se kočka chovat nesmí! Kamarádka má kočičku ze stejného vrhu a super, nedala by ji! A já zřejmě zítra půjdu do útulku a budu si muset vymýšlet. Je mi to strašně proti srsti, ale za těch 6 týdnů, co ho mám, toho předvedl vážně dost! Byl tu s námi měsíc otec Sáry a ten sám říkal, že by ho doma nechtěl ani minutu. Poraďte, co teda dělat (na inzerát se pořád nikdo neozývá). Mám si připadat špatná za možnost odložení do útulku? Nekamenujte, poraďte mi! :o)
souhlasim s radkou2 v tom, ze kocka nejde vychovat jako pes..ja jsem vyrustala od mala s kockama, tatka psa nechtel…ale byly zvykle jak venku tak v baraku a nikdy uvnitr nedelaly zadne vylomeniny…natoz aby tam vykonavaly sve potreby…takze si myslim, ze hlavni problem je v tom, ze kocour je pouze v baraku a nemuze ven…jeste k tomu, kdyz byl zvykly venku…tak ho zkusit nekomu darovat…snad se to podari…
kočka nikdy nebude poslouchat jako třeba pes. a každý, kdo si ji pořídí, by měl s tím počítat. těch pár týdnů je málo na to, aby se řeklo – je nezvladatelný. kočka potřebuje být i venku (kromě šlechtěnejch), ale to jste asi věděli i předtím, než jste ji chtěli. pokud ji trápíte tím, že je pořád zavřená doma, tak jí v útulku bude asi líp. když se prostě něco co jsme chtěli nehodí, šup s tím z baráku.
BTW:na to, aby nechodila dělat potřebu kam nemá existuje sprej, v každým zverimexu by ho měli mít.
Piškotko, to je mi líto 🙁 Vím, jak kočky miluješ, takže chápu, že je to těžké rozhodování….
No, pokud byl kocourek zvyklý být venku, chápu, že je to pro něj asi nezvyk a proto tak vyvádí….
Kamenovat tě určitě taky nebudu, já bych na takové vylomeniny (které vypadají opravdu jako naschvály) fakt nervy neměla. Bohužel ti neporadím, ti naši darebáčci, když mooooc zlobili a neposlouchali, třepla jsem je přes zadek nebo jsem je prohnala hadicí (v létě samozřejmě 🙂 – a potvrzuji, že takové pecky jsem ještě neviděla), oni utekli, vytrucovali se a zas přišli jakoby nic. Ale v bytě je to určitě problém. Moc držím palce, ať to nějak vyřešíte!
Tak co Piškotko, jak válčíte, už je to lepší, nebo už je kocour pryč?
Ty bláho, to je jasné, jestli byl zvyklý venku, tak je to o něčem jiném.
Děvčata, máte pravdu. Asi něco není dobře. Kocourek pochází ze 4 koťátek a bydleli na baráčku, kočky ve sklepě, kde měly průchod ven. Asi to bude problém. Škrabadlo nemám, to je pravda, kocourek však chodí na ratanový prádelní koš, kde mi to nevadí a ani ho nijak nepoškozuje. Další pravdou je, že nemám tolik času se s ním mazlit, pořád si na mě sedá, a chce spinkat. Když máte dítě a ještě jste celý den v práci, je to těžké sedět a držet. Holky, bože jaký jsem byla kočkomil, strašně jsem kočky zbožňovala, vyrůstala jsem v domě s kocourem, do těch svých 11 let. Teď je to jiné, já si i docela hýčkám byt, znáte to (bílé polštářky, nová TV těsně u země na nízkém stolku), dlouhé závěsy, asi to nepůjde. Kocourek je viditelně zvyklý venku, otevřu byt a on okamžitě zdrhá. Ach jo, kdybyste o někom Moravandy věděly, ráda ho daruji.
Asi je mu smutno po původním domově. Něco je u vás jinak. Naše Julča taky dělá naschvály, když není po jejím. Když jsme ji dali na “prázdniny“ k babičce, mstila se nám pak po návratu i týden. Jen přijít na to, co mu chybí. Na druhou stranu, aby si kocour vynucoval něco tímto způsobem? Záleží na míře vaší trpělivosti. Řekla bych, že si musí zvyknout.
S tou kočkou obyč a extra to bylo myšleno asi tak, že extra kočka je v bytě zvyklá, po venku nikdy nelítala. Kdežto kočka obyč se narodila “na půdě“ a je zvyklá na život venku podle svého. Věřím, že pokud se kocourkovi změnil život takto radikálně, může z toho mít psychické problémy.
Pokud mu najdeš nový, pěkný domov, nemáš si co vyčítat.
Piškotko, jak já tě chápu:(((((
Na inzerát jsme si s manželem vzali kocourka, koťátko, perské………..to jsme neměli ještě děti:))))
Naučili jsem ho na kočíčí wc, takže jsme byli rádi, i poslechl, ale nesměli jsme odjet z domu:((((((
Čůral všude, spal mi v peřinách, chodil mi jíst jídlo z linky, co mi porozbíjel věcí ze stěny, křesla zničená od drápků……………vydržela jsem to asi šest let……manžel byl na něm totiž hrozně závislý……jenže do toho přišlo miminko, měla jsem strach, aby jí nepoškrábal, však ano, jakmile malá začala lozit, tak ho honila a on jí několikrát přetáhl packou po tváři……spal jí v postýlce…….no byla jsem z něho na nervy a manžel???? Ten nic……….byl to kocour doma zavřený, ven nechodil:)))))
To čůrání je značení svého teritoria, takže tady se musíš obrnit, jinak vykastrovat, důkladně čistit wc, zkus vylívat po místech, kde čůral kolínskou, nemají rádi tu vůni, pořídit škrábadlo, jinak budeš mít za chvilku i koberec zničený, o závěsech nemluvě, nesmíš nechat volně uložené jídlo, to je okamžitě vylepený pak na tom:))))
No je toho hodně………pořád jsem doufala a byla vzteklá, že ho tu nechci, ale manžel byl neústupný…….až jednou????? Přímo ve svatební den, když jsem přijeli na noc domů, tak jsem našla okousaný mazanec na lince, tak jsem se tak vztekla a můj manžel pár hodin, jak měl popité, tak ho vzal, otevřel střešní okno a vystrnadil ho na střechu………neměla jsem slov…….čekala jsem na druhý den, že ho vezme zpět,ale nestalo se, zůstal už venku, kde si strašně rychle po šesti letech doma zavřený zvykl, běhal po dvorku, po střechách, na jídlo chodil………..jenže po půl roce nám přišel na zahrádku v hrozném stavu, lehl si ke smrčku a ztíženě dýchal a měl slinění……umíral, přišel umřít domů, tak jsem ho i na stejném místě pohřbili, bylo mi to hrozně líto a litovala jsem všech sprostých slov jemu určených, za to, co se mi navyváděl a manžela jsem viděla poprvé brečet:(((((((
Prachsprostě nám ho někdo otrávil, protože nám zmizí každé kotě, které doneseme, máme tak hodně sousedy:(((((
Takže, buď se obrň trpělivosti a nebo pokud máte dvorek, dej ho tam…….hlavně, ať toho nelituješ:(((((
Taky si myslím, že je lepší, když může kočka ven, ale nevidím problém ani u těch (vykastrovaných) co jsou jen v bytě, týrání bych to nenazvala, ale určitě nějakým způsobem ochuzené jsou.
Piškotko, jestli budeš čekat na někoho, kdo se ho ujme, věřím, že si na sebe zvyknete. HP to napsala dost dobře. Já bych netrestala, oni kočičky potom vážně mohou dělat trucy, jsou takové víc osobité, než třeba pejskové.
Tak asi přes den opravdu spí a pak potřebuje pohyb. Ty se přirozeně musíš po příchodu domů věnovat Sárince, tak se kocour možná cítí “mimo“. Těžko říct, bohužel neporadím.