Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Bez komentáře...
Děvčátka, já už dál nemůžu! Brečím tady jak malé dítě, přišli jsme od doktora, jelikož nám začal další zánět středního ucha, nechala jsem udělat včera u doktora krevní testy. Imunologie dopadla víc než špatně: CRP ukazovalo 114,3 a hraniční hodnota je 4. Nerozumím tomu sice, ale odmítla jsem další píchnutí ucha a dětský doktor mi pohrozil, že se to může dostat do mozku a pak to skončí špatně. Sára nemá velké bolesti, ale ten zánět tam je a musí ven, jinak bude zle. Máme v pořadí už asi sedmá antibiotika a já už jsem vážně na pokraji sil. Dnes mi vypověděla ke všemu baterie v autě, tak všude chodím pěšky.
Včera jsme ještě zkusili ošetřit ucho laserem, vyhřál, ale pokud je prý v těle zánět, nepomůže, ba naopak, stav může zhoršit. Nikdo mi nebyl schopen říct, proč to vzniká, co za bakterii za tím je, nenávidím doktory, protože nechtějí léčit, jsem tak zoufalá, že nevím, co mám dál dělat! A na všechno sama. Doktor doporučuje zavedení ventilačních trubiček. Dle jeho slov je to elegantní záležitost a nic neucítí, má to zabránit zánětům středního ucha, než se Eustachova trubice anatomicky změní. Vůbec nevím, jak to bude vypadat, četla jsem o tom a vím, že tato možnost je, ale nevím jak se k tomu postavit… já už nevím vůbec nic.
Moc se vám omlouvám za tu černou zprávu, ale já to ani nemám s kým probrat, stále dokola se sama sebe ptám, co ta holka komu udělala, že tak trpí…..
Piškotko, nedá mi nereagovat na tvůj poslední příspěvek. Souhlasím, že vysvětlování pozadí ušních problémů není takto přímočaré, jak to ocitovala nahoře Lien. Co je ale objektivní, to je fakt, že děti v předškolním věku mají anatomické poměry nahrávající snadnému vzniku zánětu středouší. I proto je jich tolik nemocných oproti dospělým. Dospělých je už minimum, oproti dětem si ale výrazně více naříkají, i když zánět často způsobuje minimální změny.
Proč píšu, je to, co píšeš o reakci Sárinky na přítomnost tatínka. Odmítání po 2 dnech má podle mě celkem jednoduché, i když smutné vysvětlení. Sárinka už není maličká, ví, že s vámi tatínek nebydlí. Její chování naznačuje, že už byla minimálně jednou zraněna tatínkovou nepřítomností. Dítě, které začne tatínka odmítat nebo odhánět ho vlastně prosí o víc pozornosti, rádo by, aby se tatínek víc snažil, aby se vnucoval, aby svou lásku a zájem předvedl po tom, co tak dlouho nebyl. A v neposlední řadě dítě tuší, že tatínek nakonec zase odejde. Brání se očekávané bolesti z jeho odchodu tím, že si ho snaží nepřipustit k tělu. Netroufla bych si to takto popsat, kdyby to nebylo obzvlášť pro malé holčičky typické. Kdysi jsem to navíc taky prožívala. Z pozice malého dítěte to nebylo nejpříjemnější, ale ne že by se s tím nedalo smířit. Jelikož neodhání tebe, nemá to pro tebe takový význam. Podstatu jejího chování by měl pochopit hlavně tatínek, aby neusoudil, že jí vlastně až tolik nechybí a nevadí, že se jí na očích objeví třeba jednou za měsíc. To totiž bohužel není pravda.
Hlavně ať je kočičce líp, tím se uleví i tobě. Kdyby každá příčina nemoci byla odhalitelná po přečtení nějaké knížky, žádní nemocní, a už vůbec děti, by tu asi nebyli…
Máš pravdu, většinou to není tak jasné a jednoduché. Zrovna nedávno jsem psala, jak je možné, že moje malá je zdravá, po tom, co se u nás stalo, takže sama vím, jak je těžké najít skutečné souvislosti, ze kterých se dá něco vyvozovat. Ať je to jak chce, hlavně aby se to malé zlepšilo a mohly jste být v klidu. Držím palce a určitě dej vědět, jak se situace vyvíjí.
Lien, nedá mi to reagovat i na to, cos napsala. Že dítě něco nechce slyšet, jsem četla všude a v mém případě musím říct, že jsem se snažila přijít na kloub všemu možnému, ale upouštím od téhle varianty, jen já s malou žiju a jen já vím, jaký ten její život je. Nebydlíme s tatínkem, a když už jsem chtěla věřit tomu, že ho postrádá, vše se zase otočilo. Malá si reaguje jak chce, hodněkrát smutnila, že chce tatínka, a teď tady s námi byl 6 dní a vše jsme si urovnali, i když spolu nejsme, prostě pohodových 6 dní, až jsem nemohla věřit tomu, jak strašně on do sebe šel. Hrál si s malou, vše super, ovšem pouze první 2 dny. Pak opět odmítání, chce být s maminkou, nechtěla, aby mi dal ruku nebo pusu, žárlila. Vyhazovala ho, ikdyž nijak drasticky, prostě chtěla mě. Proto já už nevěřím tomu, že je po této stránce něco v nepořádku, kdybych měla rozebírat každou její reakci, tak už mě odvezou, sama víš, jaké děti jsou, pokaždé jinak. Život má pokojný, i když každý rodič zařve, nebo plácne, má milující mámu a o tatínkovi jsem křivého slova neřekla, učím ji mít k němu kladný vztah, vím, co to dělalo se mnou, když se naši mlátili před mýma očima, táta strašně pil a přesto jsem ho milovala, za což jsem byla napomínána. PROČ NETRPÍM NA UŠI JÁ??? Ne, tomuhle nemůžu věřit a nevěřím, co potom ty děti v rozpolcených rodinách, kde se před jejich zraky bijou a nebo jim nedají jíst? Co děti v domovech? Je to ptákovina… alespoň u nás… I homeopatka, kterou jsi mi doporučila, mi řekla, že tomuhle by až tak nevěřila. Tak jsem ti to jen chtěla napsat.
Aby nedošlo k nedorozumění, každý člověk má nějaké slabé místo, kde nejsnadněji vzniká nemoc. Někdo krk, někdo uši, někdo močové cesty či něco jiného. Během života se toto místo mění, díky vývoji a díky tomu, že nemoc také přispívá k vyřešení problému, který se objevuje jako příčina. Jednotlivé medicínské směry se vesměs liší jen v tom, jakým způsobem (pokud vůbec) přistupují k odhalení a řešení oné prvopočáteční příčiny.
Moc ti přeju, aby se už nějaká odpověď ukázala tou správnou, ať už se z toho Sárinka oklepe a může pokročit dál.
Piškotko, držím palec v čemkoliv režimovém, já nemůžu k tomu moc dodat, protože moje děti jsou na mrkev alergické a úpravy stravy vždycky narazí na skupiny potravin, které oni prostě nesmějí.
Kultivace hnisu z ouška je možná až po píchnutí – řada lékařů to tak dělala i dělá, ale studie prokazují, že zjištěný patogen je původcem onemocnění jen někdy. I v uchu žijí bakterie, když tam bereš kultivaci, prostě zjištíš bakterie z ucha, které se zánětem středouší vůbec nesouvisejí.
Naopak, v oušku může být pouze hnis, takže už žádná živá původně to všechno způsobující bakterie (hnis je tekutina plná bílých krvinek a makrofágů, to jsou látky vraždící bakterie, odpadních produktů – tedy mrtvé bakterie a obranné látky, a zbytky rozpadlých nemocných buněk).
Proto pro mě není žádnou záhadou, když stěry nepřispívají k odhalení původce. Naopak, příčinou je prostě to, že uši (nebo jedno ucho) jsou nejslabším místem těla (locus minoris rezistentiae), kde nejsnadněji při tělesném oslabení začíná nemoc. Tento poznatek učili už antičtí lékaři, nám se to dochovalo v textech Hippokratových, a pracuje s ním naprostá většina lékařských směrů, včetně homeopatie a psychosomatické medicíny.
Ahoj Piškotko, tak až teď jsem narazila na tvou zprávičku. Zrovna předevčírem jsem byla za jednou známou a ta má 2,5 letého chlapečka, který trpí na záněty středouší už od roka. Už nesčetněkrát mu ouška píchali a stále se to vracelo. ATB nezabrala. Přestože nevyhovoval věkově, tak mu jednak odstranili nosní mandli a pak i krční! Poté naočkovali Prevenarem. Po těchto zákrocích se mu ale vrací zánět stále do jednoho ucha. Záhadou mi ale je, že říkala, že ani po stěrech nepřišli na to, co zánět způsobuje. Nyní je čeká také zavedení trubičky a doufají, že to pomůže.
Tím jsem tě nechtěla strašit, ale chci tě podpořit. Homeo nemůže uškodit a shoduji se stím co píšeš a tím myslím úprava stravy. Teď je prostě blbé roční období, ale snad se to brzy zlepší. Držím moc moc palečky, ať to dobře dopadne.
Děvčátka moc vám všem děkuji!!!! Snad už se něčeho dopátráme, o zavedení trubiček uvažuji. Dnes jsem mluvila i s dětskou doktorkou (střídají se s dětským doktorem), ta mi navrhla další homeopatika, uvidíme. Uvažuju o odkyselení organismu, zkusím znovu a teda pečlivě aloe vera + propolis + probiotika, znovu důkladně vyřadím kyselotvorné potraviny (to je to,co se mi nedaří). Vždycky vyzdvihuju mrkvovou šťávu a jsem z vlastní zkušenosti přesvědčená, že funguje, jenže to nedodržím, to je ten hřích a ještě přidám sladkosti, praštěná! Chce to silnou vůli a u mě to teda bude oříšek, protože já a sladké, to je vážně síla! Chce to upravit stav bakterií ve střevěv zásaditém prostředí se nedaří žádnému bacilu. Čeká mě šílené práce s tímto, ale musím to dokázat!!! I když jsem byla upozorněna i na to, že můžu jíst třeba jen zásadotvorné potraviny, ale jak přibude stres nebo únava, výsledek bývá špatný… No, nevzdám se ani náhodou!
Ahojda.Letmo jsem dočetla diskuzi.Na záněty středouší jsem trpěla jako malé dítě cca do těch 10let pravidelně každý rok (proto mám ten bubínek zjizvený a o něco hůře slyším).Před 1,5rokem,kdy jsem byla cca ve 4.měsíci těhu (a prý díky tomu oslabená imunita,protože se to všechno soustředilo na mimčo),tak jsem dostala opět zánět středního ucha.Píchli mi to a mělo se to lepšit.Místo toho se mi tam po pár dnech udělal znovu,samo to prasklo,ale šla jsem na ORL,tam mi to “dopíchli“,protože ta dirka po prasknutí byla malá a hnis tam byl stále a světe div se-udělali stěr,proč se mi to stále vrací.Výsledek byl tuším do dvou dnů (ty potíže ale stále přetrvávali,i když ucho bylo píchlé)-výsledek byl,že jsem měla zlatého stafylokoka a dostala jsem cílená atb.Do té doby se to tedy nijak neřešilo.Od té doby jsem měla klid.Takže si myslím,že i u vás by ten stěr to měl aspoň trošku pořešit,abyste věděli,která ta potvora holčičku trápí.Přeju hodně sil a hlavně kupu zdravíčka,abyste se z toho vybabrali
Piškotko to jsou teda radosti:-(
Držím palečky ať se uzdravíte,jak vážně netuším,ale mám kamarádku a její dcera je na tom tak jak tvoje sárinka.Nesčetněkrát na píchání uší,ATB,stav po adenotomii,nechala naočkovat prevenarem…..a od pondělí je zas na paragrafu….co to je za potvory co se ničeho nebojí???
Holky držte se:-))
Darčo, jejda, holky… 🙁 Sárinka snad nebude mít pokoj 🙁 je mi to moc líto, radu taky nemám, můžu jenom držet pěstičky, aby už konečně přišli na to, proč se nelepší… ty trubičky – no, pokud pomůžou, tak by to asi stálo za to zkusit. Jste silné a statečné holky, držte se a posílám Macha s Šebestovou s kýblem a rejžákem, aby ty potvory přemohli…. :-(((