Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Stereotyp:(((((
Musím založit diskuzi na tohle téma, protože mě zajímá, jestli tím trpím je já a nebo i ti druzí???
Jsou dny, kdy si říkám, proč mám takový život, pořád všechno dokola, děti, vaření, úklid, praní žehlení………………aj.
Už mi z toho i několikrát hrábne a musím se vybrečet, je toho na mě moc, manžel mi moc nepomůže, jen když mu řeknu, sám se do ničeho nepustí, z dětí má nervy, nemá trpělivost, práci kolem nich nechává na mě:)
Jak je to u vás a jak se od reagujete od všedních starostí, chodíte někam, třeba pravidelně/ já přemýšlím o fitku/, co kamarádky a kafíčko nebo máte nějakou brigádu????
Mariko, napsala jsem Ti osobní vzkaz.
No a děti jsem taky vždycky chtěla, ale z domácího života mám husí kůži :-))
Jovanko, taky bych obeplula svět, ale chtěla jsem děti a domácí život, manžel by zasloužil na zadek, taky mě najdou na jednom a to samém místě:)
Jinak jsem z Přerova:)
Quen, je to moc pěkně napsané, ale mi právě to někdy hodně vadí – že mě vždycky najdou doma. A já bych tak chtěla obeplout svět…. 🙂
Mariko, odkud vlastně jsi – přibližně? Jestli se smím zeptat 🙂
Quendolino,, napsala jsi to ukázkově:)
Od zítřka budu ten maják, ale budu určitě chtít, aby kolem mě projela lodička/manžel/:)
Mariko, je to naprosto normální, taky jsem si tím prošla. Když jsem z toho byla už zoufalá, že vlastně žádná práce není vidět, a cítila jsem se velice podobně jako Ty, šla jsem za jedním moudrým člověkem a ten mi řekl něco v tomto duchu: “Ty jsi to zázemí, kam se všichni vrací a ví, že Tě najdou na svém místě, jsi všem oporou. Takový maják v bouři.“
Mě to v tu chvíli hodně pomohlo pochopit smysl mé práce v domácnosti a s dětmi a stále si to pamatuju.
Takže nezoufej, ono se to časem změní a bude líp.
Tak to si taky občas říkám. Uvaří se oběd, sní se to a zas člověk může vařit večeři. Mě stereotyp nevadí, dokonce bych snad bez něj někdy nebyla ve svý kůži (možná proto občas zabřednu do háčkování … milion oček a pořád skoro stejně, jen se občas pohlídá kudy). Jakmile si oblíbím něco upečenýho, tak to můžeme mít každý druhý den zas a znova .. na druhou stranu je potřeba i vykolejit. Dneska jsem měla ukázkovej den, dopoledne jízdy a odpoledne už i s malou testy nanečisto + výlet s kamarádkou .) Zítra jen jízdy a pak zas nějakou dobu konečně stereotyp .)
Qinty jsem ráda, že jsi napsala svůj názor, je pravda, že muž je už částečně vychovaný a my si ho akorát dochováme:)
Já ho tak měla, když jsem řekla, tak pomohl, ale má řeči, že je to ženská práce:)
Mám u něho pocit, jak kdyby jsme byli v době kamenné, on lovec, já matka, ale dnes to tak není:)
Vypadnuté dveře z linky jsem nechala ležet na zemi, praskla mi žárovku v kuchyni, tak jsem jí nechala tak a čekala, až manžel dojde z práce:)
Přišel, říkám mu podívej, jak je ten náš syn šikovný, i dveře od linky vyrval, podívá se na mě, pak na dveře a řekne a co já s tím, povídám spravit ne?? A on mi povídá, na co??? Však máš ráda otevřené prostory, povídám, no to jo, ale ne, co se týče zavírání 🙂
Chtěl si rožnout a ejhle, žárovka, povídám praskla mi, zas koukne na mě a říká, to si jako neumíš vyměnit?? Povídám umím, ale už toho mám dnes dost, tak kdyby jsi byl tak laskavý……..no u všeho padesát řečí:)
Hlídal dnes malého odpoledne, jak jsem prala, takže to šlo dnes:)
On je takový samorost, on si rád sám se sebou sedne, chce mít klid z práce, tam je mezi lidmi:)
Ale já zas potřebuji jeho, protože jsem tu přes den s malým sama, to on nechápe:)
Qinty a rozesmála jsi mě s tím septikem:)))
Padmé, mě taky příjde dotaz k smíchu, i když je to vážná věc, jsem ráda, že jsi napsala, no vidíš, už se směju:)))
Virenko, to mateřské centrum, já nejsem na takové věci, i když tu mám za barákem jedno, chodí tam zrovna ty mě nesympatické maminy, já radši kočár, kamarádka, lavička na hřišti, park, to je podle mého gusta:)
Jovanko, přesně tak se cítím, jak jsi napsala v horním odstavci:)
Jsem na sebe pyšná, že vše zvládnu i s dětmi, jsem dobrák, který pomůže ještě i druhým a co z toho, že??
Jsem hodně aktivní človíček, který neumí odpočívat, prostě když něco neudělám, tak jsem z toho nemocná, nejsem náhodou workoholik??? Jejda, to néééééééé:)
Já mám kamarádky, dle mého gusta, ale jsou zaneprázděné a v té školce?? Možná bych tam někoho našla, ale já vždy narazila na tu nesprávnou maminu:)
Já mám pocit, že si rozumím spíše s váma, i když virtuálně:)
Bramborko, já se snad přestěhuji k tobě blíž, kurna šopa:)
Jo, Jovanko, já bych taky o tom nepsala, je to dost ožehavé téma a mám ho řešit s manželem, ale on se nerad baví o takových věcech, to musím chytit jeho dobré rozpoležení:)
A hodně mi pomohlo, že jsem to sem napsala, chtěla jsem znát, jak je to u druhých a jestli opravdu nejsem padlá na hlavu, ale jak psala Padmé, tak nejsem a potvrdí mi to určitě doktorka Virenka, že???
Lien, děkuji za názor, ty jsi zrovna ten opačný případ, já jsem doma šest let a už to je znát, že by to chtělo změnu a do práce??? Srašně se těším, ale bez dětí:)
A jak jsi psala, že po hodině, když je s manželem teskníš, Lien, já taky, jsem na dětech hodně závislá, jsou moje voda a rozptýlení, ale jsou dny, kdybych je nejraději vystřelila na mars:)
Holky, je mi ted hrozně dobře, takový slastný pocit na srdíčku, hodně jste mi pomohly a mě se tím i hrozně ulevilo, když jsem vám o tom napsala:)
Stereotypem netrpím. Kamarádky nemám. Mě to s malou baví, nemám pocit, že bych chtěla být několik hodin nebo, nedej bože, dní bez ní, abych si odpočinula. Když jí vezme manžel na procházku, tak zhruba po hodině začínám mít pocit, že mi cosi chybí a těším se na ní. Chodím 1x týdně plavat (s malou) a 1x nebo 2x na cvičení, taky s ní. Tam si i popovídám s maminkami, nikde nejsou všechny stejné. Narozdíl od Matildy si těch pár hodin na cestách užiju, jelikož podobně jako kdysi Vírenka auto nevlastním. A spíš se hrozím toho, že budu muset řešit nějaký jiný program (konec RD), než naopak. Brigádám nebo práci bych se nebránila, ale opět by mi přišlo normální, mít tam dítě u sebe. Vlastně by mi to (až na pár výjimek) přišlo super, kdyby dítě bylo s matkou nebo otcem a ti by pokračovali dál ve své práci a nebyli v izolaci.
Mari, škoda, že nebydlíte poblíž((-: Takovou kamarádku, jakou ty popisuješ, tak takovou bych brala taky a všema deseti (i s tou prdelí((-:). Má kamarádka je zlatá, ale toho času má strrrašně moc málo – což jí samozřejmě nezazlívám, jsem na ní pyšná, že se jí v práci tak daří, takže se spíše nevídáme, než vídáme.
Mari, tohle mě občas potká taky a to mám manžela docela vzorňase 🙂 Nemá pocit, že “mi pomáhá“, protože děti i bydlení je naše společné. Co nesu já někdy docela těžce, je to, že on je v práci, kde je za svou činnost ceněn a chválen, zatímco to, co dělám teď doma já, je vidět až v okamžiku, kdy to neudělám…. A že mě lidé okolo mají za “matku“, za nic jiného. Jak řekla jedna čerstvá maminka v jakémsi tv filmu – bývaly doby, kdy mě lidé oslovovali mým jménem….
Takže tak za mě.
No a dovolím si něco napsat i ke kamarádkám – asi by mi bez nich bylo mnohdy o dost hůř. U nás ve školce jsou taky maminky, které jsou, řekněme, jinou krevní skupinou. Ale určitě nejsou takové všechny. Že by u Vás ano? Nebo co nápad s mateřským centrem, co zmínila Virenka?
No a k aktivitám mimo těch maminkovských – co dodat? Nám s mužem někdy v době nouze stačí si vyjít večer ven na procházku, když malušky spinkají (máme hlídání) nebo když hlídání není, tak si uvařit kafe a sednout si spolu “sami“ na balkon.
Tak ať je brzy po depce – a když tak hned sem 🙂
A díky, jsem ráda, že i já se budu moci vypovídat. Měla jsem chuť taky psát na toto téma, ale v dobách nejhorších k tomu nikdy nemám dost sil. Takže děkuji 🙂