Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
vztek
Dobrý den, prosím o radu. 10letou vnučku otec natáčí kamerou, když se vnučka rozčiluje. Nezachytí co tomu předcházelo. Vnučka mi říká, já vůbec nevím komu všemu to táta ukazuje, někdy mne natáčí i v sukni a nevím zda tam není “něco“ pod sukní vidět. Má z toho špatný pocit. Jeden příklad: měla uklidit autodráhu. Nešla hned. Četla si. Připomínali jí to. Tak šla naštvaná cca po hodině jí uklidit. Máma jí to zakázala : když jsi naštvaná tak nesmíš uklidit. Vnučka říkala nejdřív ji mám uklidit a pak nesmím. Nedovedla jsem jí vysvětlit proč nesměla. Mně by to nevadilo. Začla křičet co mám vlastně dělat a v ten moment začal otec natáčet. Pak jí za ten křik na mámu seřezal a to nesmí brečet a nadával jí do spratků atd. U nich doma otec běžně křičí na děti i na mámu. Já se s ní domluvím v klidu. Mohu vnučce nějak pomoci? Děkuji Kamzik
Dobrý den, ano, pomoci jí můžete. Určitě je fajn ji vyslechnout, aby měla alespoň někoho, kdo jí naslouchá – ale neudělujte žádné rady. Jen tiše naslouchejte. Pokud by takové situace pokračovaly a vyskytovaly se, já bych kontaktovala OSPOD. Víte, ono to je psychické týrání – i když to tak nevypadá. To dítě neví, co má vlastně dělat. To, že hned neposlechne a neuklidí je zcela normální (neznám dítě, které to udělá hned :-). Ale pokud je pak vystaveno dvojité vazbě, kdy není již cesty ven – vše je špatně a za vše jsem potrestaná, to je velmi silná stresová situace. Dítě nemá úniku, vytváří se u něj pocit beznaděje a rezignace. Navíc to natáčení těchto vypjatých situací je opravdu „proti zdravému rozumu“. Ten otec na mě působí jako psychopatická osobnost, která má nejspíše uspokojení z toho, jak dokáže někoho vytáčet a ubližovat mu. To, že kontaktujete nějaký orgán ochrany dítěte může být pro rodiče varováním, že se mají zamyslet. Dítě není majetek a pokud se k němu rodiče nechovají s respektem, pokud mu vytváří takové situace, kterou jste popsal, dělají z něj psychicky narušenou osobu – to se může projevit třeba až v dospělosti, ale kdlidně již v pubertě. Takže když víte, že je to dítě vystavováno těmto věcem, máte i povinnost to nahlásit. Ano, může to přinést velké nepříjemnosti v rodině, ale dá se to nahlásit i anonymně. Takže zvažte, co je pro vás horší – sledovat to a být jen „vrbou“ a nechat to aby se to dělo dál, nebo se to pokusit zastavit. Není správná ani špatná volba. Každá má své plus i minus. Jste ve velmi složité situaci a já vám přej, abyste poslechl své srdce a jednal v souladu se svým pocitem. Přeji hodně sil!