Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Co mám dělat..:(
Dobrý den.
Už si nevim rady.S manželem máme 3 děti.Synovi je 6 let a manžela není.Expřítel by l a vlastně jak jsem se ted dověděla opět je zpět ve své vlasti v Kosovu.
S malým již odmala byly problémy.Často se pomočoval,v noci se budil a plakal,jak nám řekl psycholog trpěl nočními běsy.Odmala je aktivnější.Řada lékařů už dělala testy,zda nemá ADHD,hyperaktivitu,formu autismu či něco takového.Neurolog nám řekl že to je spíš díky temperamentu.Paní psycholožka řekla že je mírně zaostalý,jelikož mu nešlo navlékat korálky aj.ale jinak v pořádku.Obvodní lékařka by mu zas nejradši napsala léky na hlavu že není normáílní.nedávno syn poradil dcerám at jezdí manželovi po autě,takže mu zničili lak,včera zas pro změnu vyhodil jedno z kotat z 1 patra našeho domu,protože ho prý budí.Manželovi dochází síly a mě bohužel též.Bojim se každý den co udělá jiného..:(.Absolutně mu necochází trest.Zakážu mu pc,či televizi apod.dnes ráno jsem mu řekla že mě mrzí že chtěl aby umřela kočička že ho má ráda,proč ji chtěl ublížit a on si z toho nic nedělá.Už nevíme kudykam.Manžel už navrhoval at si ho vemou někam do léčebny či at se rozvedem že už nemuže a já ho chápu..:(
Dobrý den, syn nejspíše prožívá nějaké vnitřní pnutí, které mu neumožňuje být vlastně tím normálním klukem, kterým by mohl být. Možná jsou u něj „záseky“ z prenatálního období, možná z porodu, ze ztráty otce…Asi bych vám poradila zajít za nějakou zkušenou homeopatkou, najít vhodný konstituční lék pro syna a možná i pro sebe, jelikož jste s ním spojená a mnohé potíže dítěte jsou odrazem potíží rodiče. To není výtka, to je jen konstatování. Homeopatie je jednou z cest. Určitě najdete i další možnosti, ale tahle mi u vás přišla vhodná. Není to o prášcích, ale o uvolnění a odstranění podvědomých vzrců, bolestí, uvolnění negativních vzpomínek apod. Syn je ještě malý, takže psychoterapie je ještě obtížná. Obvykle takové děti končí na psychicatriích a na práškách a já vím, že je to jen pohodlnost rodičů a dalších autorit (lékařů) podívat se na případ podrobněji a najít ty souvislosti a propojení a vyléčit to.
Bylo by určitě i na místě si uvědomit, kdo mu tuto zátěž připravil, jak je dítěti bez otce, s jiným člověkem, co se dělo v jeho dětství, prenatálu atd. atd. Vše má svojí příčinu a za podmínky jeho příchodu na svět, potažmo za jeho „problémy“ nesete zodpovědnost také vy a jeho otec.
To je zajímavý příběh :-), maličko mi váš synek připomíná mojí dcerku, jí bude teprve pět, ale taky má podobné nápady. Můžu vám jen napsat, že se snažím řešit tyto věci opačným způsobem, než by normálně člověk měl touhu udělat. Nedávno se třeba stalo, že vylezla dírou ve vratech (maličkou ani pes se do ní nevejde) a vzala sebou dvouletou sestru, došla s ní k hlavní silnici, kterou přešly a pak se šly „koupat“ do rybníka. Než jsem prohledala dům, zahradu, a půlku vsi před silnicí /protože mě opravdu nenapadlo, že by si troufla na silnici/, tak jsem dostala skoro infarkt. Řešení ale nebyl trest za to, co udělala, ale domluvily jsme se, že bude moci jít sama na určitá místa, kde je to bezpečné. A věřím, že je a bude klid. K tomu mi ještě sdělila, že když nechceme, aby utíkala, tak máme tu díru zadělat tak, aby nešla otevřít, což má pravdu a došlo mi přitom, jak silné pokušení to pro ní vlastně je.
Taky ráda tahá zvířátka bez ohledu na to, jestli se jim to líbí nebo ne a taktéž jí je putna, že třeba po její péči by mohla i pojít, takže i tady jsem to vyřešila tak, že si s nimi může hrát, ale jen když jsem u toho a pokud má touhu je nějak více mačkat (házet z okna), ať si vezme hračku – to pravda musím vyžadovat neustálým dokolaomíláním, ale věřím, že jednou….
Zkrátka co chci říci, zkuste místo trestu domluvu, přijít na to, co tím chce naznačit, neptat se proč to udělal, ale co by rád. V jeho letech už vám určitě dost řekne, může to být hloupost, co mu vadí, co se mu nedostává, co ho tíží. A hlavně trpělivost, já pořád věřím, že i když to teď nevypadá, až bude dcera starší, pochopí vše mnohem lépe bez našich trestů, opovržení, nelibosti co si budeme namlouvat, problémové děti se těžko bezmezně milují, ale věřte, že právě ony to potřebují možná nejvíce.
A poslední co mě napadlo, nejstarší sourozenec se většinou staví do role toho, co už má něco vědět, nějak se chovat…., ale nechtějme po čtyř, šesti, osmi, třinácti letých dětech, aby byly dospělé, to jsou přehnané nároky a můžou samy o sobě vyvolat nepřiměřené chování.
miky84 ty ho opravdu chápeš?/teď myslím manžela/ 🙁
věřím,že je to náročné vyrovnat se s temperamentnějším dítětem,ale co ho tak zaměstnat,sport,koníčky ať se může realizovat v něčem jiném než v dodržování zákazů za to co provedl..a chválit za to co se mu povedlo ne jen kritizovat za to co se nepovedlo.už chodí do školy?
tak ho vražte rovnou do děcáku, ne? a budete mít spokojený manželství.
ale vážně, na mě to působí dojmem, že žárlí. zkuste se upřímně zamyslet nad tím, jestli vy a manžel věnujete stejnou pozornost a lásku všem dětem. kolikrát denně řeknete „jednotlivým“ dětem, že je máte rádi? že se jim něco povedlo? kolikrát každé z nich pochválíte?