Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Špatné chování staršího sourozence k mladšímu
Dobrý den, chtěla bych poprosit o radu, jak řešit chování staršího syna (4,5 roku) k mladší sestře (21 měsíců). V době jejího narození k ní byl velice milý, ani se mi nezdálo, že by na ní nějak žárlil, jedině mu vadilo, když moc nahlas plakala, ale rozhodně jí nijak neubližoval apod. Problém ale nastal v době, kdy dcera začala lézt a později chodit, a tudíž se snáz dostávala do jeho teritoria a k jeho hračkám. Od té doby na ní začal křičet (resp. řvát, jak nejvíc dovede), strká do ní tak, že upadne, podráží jí nohy, bere hračky (a to i opakovaně, že si pro ni dcera dojde tam, kam jí odhodil, a on jí hračku opět sebere) atd. Nyní už to nedělá jen v případě, že hájí svoje věci, ale i jen tak, kdy ho to napadne. Nemyslím si, že by jí plánovaně chtěl nějak vážně ublížit, ale např. mu vůbec nevadí, když se kvůli jeho chování rozpláče. Už si moc nevím rady, jak ho v takových situacích napomínat. Obávám se, že když ho začnu nějak citelněji trestat, bude to vnímat tak, že za to může vlastně jeho sestra a o to víc k ní bude mít negativní vztah. V základu si ale myslím, že má sestru rád, když jsem jednou prohodila, že jí necháme na hřišti, když nechtěla odejít s námi domů, tak protestoval, že jí tam nechat nemůžeme apod. Dcera se v noci často budí s pláčem (obvykle tak 3 – 4x za noc), tak nevím, jestli to taky nemůže souviset s tím, jak ji bratr „tyranizuje“. Ona je k němu naopak docela milá (s ohledem na její věk), často k němu přijde, že se chce pomazlit, což on nechce a radši od ní odejde. Jinak syn není problémové dítě, v ostatních věcech nás celkem poslouchá, ale toto se nám stále nedaří posunout k lepšímu. Do školky nechodí a ani příliš nevyhledává hru se svými vrstevníky, radši má, když si s ním hraje někdo z dospělých. Co můžeme pro zlepšení jeho vztahu k sestřičce udělat? Děkuji Vám za odpověď,
Michaela
Dobrý den Michaelo, jak jste správně pochopila, když ho budete trestat, tak to bude dávat za vinu sestře a bude to ještě horší. Tak trochu se obávám, že chování, které popisujete mu dává určitý pocit moci nad někým – nyní mladší sestra. Že to dělá, když potřebuje získat pocit, že je „někdo“, že má moc sílu. Ve škole to pak mohou být slabší spolužáci atd. Je nutné mu jasně dát najevo, že toho chování se vám nelíbí a že ho nebudete akceptovat! Ale aby ve svém věku dokázal změnit své chování, potřebuje vás a vaši láskyplnou péči. Když uvidíte, že je syn v nějakém „nepříjemném stavu“, což se projevuje tím, že si to vybíjí na sestře, vemte si ho stanou a pevně ho chytněte, obejměte nebo si ho jen podržte, aby se vám díval do očí a klidným hlasem mu oznamte, že vidíte, že se necítí dobře, že je asi rozzlobený, „ty máš asi nějaké trápení, co kdybys mi zkusil říct, co tě trápí?“ Vycházejme z toho, že šťastné a spokojené dítě by tohle nedělalo. Sice sourozenci se mezi sebou učí stanovovat si své hranice a učí se vyjednávat, ale to, co píšete není ta „zdravá“ forma. Já bych ještě zašla k nějaké dobré homeopatičce a zkusila bych najít „lék“, který by uvolnily to „bolavé místo, napětí“ , které ho vede k tomuto jednání. To může být skutečně opožděná reakce na narození sourozence, ale možná to byla reakce na pozdější událost, kdy mu bylo „ublíženo“. Neberte to, jako že říkám, že mu ubližujete, ale jeho mozek to takto mohl vyhodnotit, i když vy jste to brala jako zcela normální věc, která je v pořádku. Je skvělé, že jste se rozhodla to řešit a nejednat jen v afektu, kdy by většina rodičů dítěti naplácala. Pak se ale budou divit, když ze školy bude nosit poznámky, že ubližuje spolužákům. Pro inspiraci koukněte na zajímavý projev J.DUška (http://www.youtube.com/watch?v=ikAVb9muTpI)
Přeji hodně sil a trpělivosti!