Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
→ Přejít na vyhledávání v archivu diskuzí.
Puberta nebo poruchy pozornosti?
Jde o sestru. Když byla v předškolním věku byli s ní rodiče u paní psycholožky, protože vůbec neposlouchala a byla hodně hyperaktivní. Byly i nějaké problémy ve školce. Paní psycholožka říkala, že se to uklidní do čtvrtý třídy.
Teď je v šesté třídě. Zajímají ji jen „blbosti“. Má poznámky. Rodiče se s ní každodenně učí a stejně nosí špatné známky. Každou chvíli je doma „cirkus“. Rodiče jsou nešťastní, už neví, co mají dělat (ať to jde po dobrém nebo zlém, dopadne to stejně). Dokud byla na prvním stupni měla docela dobré školní výsledky, ale rodiče se ní taky museli učit. Jejich třídní je výchovní poradkyně, ale vůbec nedokázala rodičům poradit.
Pokud jde o kamarády, to nikdy neměla problémy, kamarádí se skoro s každým. Také proto teď musí sedět v lavici sama, jinak pořád mluví. Občas má záchvaty smíchu.
Jsou to podle vás spíš příznaky puberty nebo poruchy pozornosti, myslím hlavně školní výsledky? Jak by se to dalo usměrnit? Rodiče chtějí, aby se dostala na střední školu, proto jsou nešťastní z těch výsledků.
Milá Áji,
myslím, že se to nyní hrotí právě kvůli té pubertě. Zamíchají se v člověku hormony a on je naprosto zmatený, neví kdo je a tak se často dostává do velkých problémů. Jak s dětmi v tomto věku zacházet je velmi těžké radit. Každé dítě a každý člověk je originál, takže to, co na někoho platí na jiného neplatí. Obecně je ale nutné promluvit si spolu v rodině na rovinu, nebrat ji jako malé dítě, které musí poslouchat , ale vyslechnout si i její názor a najít hranice, kam jí rodiče nebudou zasahovat, ale když je překročí, tak bude nést důsledky, na kterých se ale také musí dopředu domluvit. Sestra se bude muset učit už být zodpovědná a dospělá, ale to zákazy a křikem ještě žádný rodič na světě nedokázal. Jde o úplně jinou cestu k dítěti – pochopení, porozumění, ale jasně stanovené hranice s jasně stanovenými důsledky a oceněním. Když se doma křičí a nadává, vede to k rebelii, k opaku, k dělání naschválů, rodiče to tak nevědomky u dítěte posilují. Takže poraď rodičům, ať začnou hledat cesty, jak spolu jinak a líp mluvit. Existují i kurzy pro rodiče. Bude to dlouhá a náročná cesta, ale když se to vezme za správný konec, tak se to vyplatí. Držím palce!
Zeptejte se i vy
Napište nám, na co byste se chtěli zeptat a třeba i proč vás to zajímá:
Váš dotaz předložíme našim čtenářům formou článku nebo se zeptáme za vás fanoušků na facebookové stránce Děti – péče, zábava, vzdělávání. Na e-mail, který jste ve formuláři vyplnili, vám pošleme zprávu, jak s vaším dotazem naložíme.
Jméno uvádějte prosím v takové podobě, ve které může být zveřejněno.