Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Výživné na zletilé dítě při ztrátě zaměstnání
Dobrý den,
prosím o radu. V současné době jsem přišla o část zaměstnání. Zaměstnavatel některé zaměstnance propustil, dalším snížil úvazek. Pracuji teď tedy pouze na poloviční. Jsem rozvedená, 55 let, dvě dcery na VŠ. Starší končí bakalářské studium a chce pokračovat na magisterském. Finančně jsem v situaci, kdy je pro mě velice obtížné jí v tom dál podporovat. Dcera žije už tři roky s přítelem v pronajatém bytě. Její přítel si vydělává, já jí platím výživné. Vím, že pokud studuje a nevezmou se, mám vyživovací povinnost. Neměla by ale i dcera zvážit moje finanční možnosti? Skutečně když se rozhodne studovat, jsem povinná výživné platit? Co když o zaměstnání přijdu úplně? V předdůchodovém věku to není jednoduché, mladí mají přece jen víc možností. Pokud by dcera byla doma, uživila bych jí. Byt stejně musím platit a jestli vařím pro dva nebo pro tři není tak velký rozdíl. Ale to ona nechce (delší dobu spolu máme neshody) a platit výživné je zase pro mě v současné situaci velká zátěž. Rodič je skutečně povinen poskytnout dítěti vysokoškolské vzdělání? Prosím, kde končí práva dítěte a začínají práva rodiče? Děkuji za odpověď.
Soňa
Radko proboha – „rodiče si ty děti pořídili…“, to je sice hezké, ale pořídili si je třeba před čtvrt stoletím a možná taky léta dělali všechno pro dětičky, až z nich vychovali malé (nebo i velké) sobečky, kteří si stále myslí, že všechno na světě je jen pro ně. Samozřejmě, že je chyba ve výchově, ale víte o tom málo, jen hodnotíte. Velká smůla je, myslím ta, že podle dnešních zákonů mají dětičky na všechno „právo“. „“Rodiče, jste sice v důchodu, ale já ještě chci studovat, tak se laskavě snažte. Taky už nechci bydlet s váma, tak mě laskavě plaťte.““ Tak nějak jste to myslela? Jsem starší ročník a pamatuju dobu, kdy by mě můj otec řekl – chceš studovat? studuj, budu tě doma živit a protože tě živím, ty budeš sekat dobrotu, jinak nazdar. Dnešní mladí se neberou, protože by se museli živit sami, ale spolu být a nehorázně utrácet to ano a rodiče to plaťte. Člověk aby se skoro bál mít inteligentní dítě, které bude rádo (a třeba dobře) studovat do 30 let.
rodiče si ty děti pořídili, a pokud dítě má na to aby vystudovalo, měli by se o něj do té doby postarat.to že by měla dcera na to brát ohled a snažit se přivydělat už je otázka výchovy. zajímavý, že když tu píšou otcové, že nechtějí přispívat na věčná studia svých zletilých ratolestí, mají na to maminky úplně jiný pohled:-)
radko 2,teda promintě,pokuď chce dcera studovat a matka na to nemá,,tak by snad na to měla dcera brát ohled,,přesně ale hlav ně že žije s přítelem.Říci,že jsme jako rodiče povinni živit děti,,to jo,,,ale né kvůli nim dřít bídu.Kam to spějeme v téhle době,,,děti můžou vše,,,rodiče musí jen platit
až budete v důchodu a nebudete mít na obživu, tak vám zase můžou přispívat dcery. vyživovací povinnost je v zákoně daná oboustranně. dejte prostě žádost o snížení výživného, a uvidíte.
Doplnění pro Radku.
Nejde o to, že dceru nechci živit. Pokud bude chtít studovat, poskytnu jí bydlení, živení stejně jako mladší dceři, dokud mi to výdělek umožní. Je to těžké, ale stále to ještě jde. Jenže ona se chce osamostatnit. Bydlet s přítelem, zařizují si byt. Nabízím jí věci, které jsme používaly doma a když tu není, nepotřebuju jich tu tolik. Ty nechce. Chce si koupit nové. Já to chápu. jen na to nemám peníze. Studuje obor, kterým se nechce zabývat ale studuje proto, že je pro ní výhodné mít statut studenta. Co to je dokud není schopna se živit sama? Její spolužáci se stejným vzděláním se dávno sami živí. Kdyby s přítelem nežili „na hromádce“ ale vzali se, za stejné situace by na výživné nárok neměla. Nemyslíte, že by bylo správné trochu přihlédnout k faktickému stavu věci než se ohánět tím, že na sebe ještě „nemají papír“? Navíc mladší dcera vidí vzor, časem se taky bude chtít odstěhovat a na vydržování třech domácností opravdu nemám peníze.
Nevím, Radko, kolik jste vychovala dětí, ale povinnost živit děti – které se osamostatnily!!! – ještě v důchodovém věku (mladší může dokončit studia když mě bude 64 let!!!) se mi zdá skutečně absurdní. Co potom bude se mnou? Myslíte si, že za současného stavu si můžu šetřit na důchod?
Co to je částečná ztráta zeměstnání jsem psala hned v prvním dotazu. Zaměstnavatel někoho propustil, někomu snížil úvazek na polovinu. Zatím jsem v té šťastnější skupině. Mám alespoň tu polovinu, nejsem úplně na dlažbě.
Ptáte se na otce, ten platí. Platí tolik, že dceři to od něj stačí a zároveň tolik, že při jeho výdělku jeho kapsa vůbec nepozná, že z ní něco odešlo. Samozřejmě by mohl víc. Ale proč by to dělal. S ním se dcera soudit nebude, mohla by dostat ještě míň.
Soňa
Radko, to mi přijde jako samozřejmost, že ve vztahu živí ten, co momentálně chodí do práce. A pokud toho není schopen, tak holt spolu nemůžou žít. Ježiš, to by mě hanba fackovala, být tím klukem…
A u mladší dcery to beru tak, že aby to bylo spravedlivé, matka se snaží podporovat jí stejně jako starší dceru, tzn. do bakaláře…
teda pardom, ne že matka nemá práci, ale že ji nechce živit.
marinado, ty víš, jak se dcera k matce chová? a naopak? co to je za radu přestat platit alimenty proboha? proč by ji měl živit přítel? on ji přivedl na svět? nebo si vzal za manželku? představ si že máš syna a ten žije se studentkou a soud řekne – matka nemá práci, jste povinen ji živit.
ať dá na soud snížení výživného,a uvidí. nepíše kolik platí ani kolik platí otec. takže nejde říct, zda je přiměřené. ale to už je holt úděl rodičů. když dítě zplodí (ono se je neprosilo) tak mají povinnost se o něj postarat až do doby než se budou schopni o sebe starat samy. co je nemorálního na tom, když dítě, řádně studující, potřebuje výživné od pracující matky? nechápu teda „částečnou“ ztrátu zaměstnání. a matka jako mladší dceru na vš živit bude a starší ne?proč?
Soňo,
a nemohl by platit víc otec? Každopádně je mi líto, v jaké jste situaci a ještě víc je mi líto, že podle rad zde jste povinna dceru financovat na VŠ bez ohledu na fakt, že na to prostě nemáte..
Přitom v jiné diskuzi se řešilo, že pokud se zletilé dítě nechová k rodičům v souladu s morálkou, tak rodič může zažádat o snížení výživného.
Radko, copak tohle je v souladu s morálkou?
soud rozhodně nebude přihlížet k tomu, že přítel pracuje. na rozdíl od matky nemá povinnost ji živit. a radit ať přestane platit úplně? proboha vždyť ji navádíte k trestnému činu!
Dobrý den, Soňo,
ptáte se, zda je rodič povinen poskytnout dítěti vysokoškolské vzdělání. Rodič nemá povinnost poskytnout dítěti určitý konkrétní stupeň vzdělání, má ale povinnost dítě živit do doby, než bude dítě schopné živit se samo. Málokterý mladá člověk je při studiu na vysoké škole současně schopen pracovat na (téměř) celý úvazek, aby si vydělal dost peněz na pokrytí svých životních potřeb. Dokud nebude Vaše dcera schopná živit se sama, Vaše vyživovací povinnost vůči ní trvá.
Pokud ale nejste z finančních důvodů schopná dál platit dohodnuté či soudem stanovené výživné, můžete se zkusit s dcerou na jeho snížení domluvit nebo o jeho snížení požádat soud. Soud by měl k Vaší finanční situaci přihlédnout a mohl by přihlédnout také k tomu, že dceřin přítel pracuje. Pokud by byla Vaše finanční situace již neúnosná (Soudní řízení nějakou dobu trvá), můžete částku výživného snížit nebo přestat platit úplně. Dcera by pak musela svůj nárok na výživné uplatnovat u soudu. Pokud by uspěla, musela byste jí následně dlužné výživné doplatit. Pokud byste nebyla schopná výživné platit, přechází vyživovací povinnost také na Vaše rodiče, pokud ještě žijí.