Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Puberta nebo nemoc?
Dobrý den,
mám takový problém a prosím o radu.Mám syna,je mu 13 let.Nevím,jestli je to pubertou,ale jak se říká,když ho to chytne je agresivní,sprostý a vyhrožuje třeba i sebevraždou.Vznikne to vždy při naší výměně názoru.Kašle na školu,žákovskou má samou 4,5 a poznámky.Teď dostal i třídní důtku.Ale jemu je to jedno.Zajímá ho pouze počítač a hry na něm.A to jsou i důvody našich hádek.Na počítači má dovoleno být do 21h,ale sedí u něj déle.Jak se ozvu,začne být sprostý.Co se týká učení,končí to podobně.Jsem s ním a jeho bratrem sama,ale bratr je opačné povahy.Hádky jsou všude,ale nadávky typu- krávo blbá,kdybych mohl,tak tě zabiju.Už se těším až zdechneš.Radši skočím pod vlak,abych tě už neviděl,a tak.A na druhou stranu je to cíťa,hned se dojme a brečí.Jindy se lísá a je zlatý.Když se ho zeptám,proč mi takové ošklivé věci říká,všechno popře.Je přesvědčen,že mu všichni ubližují a všichni si na něj zasedli.Chci se zeptat,kde je chyba a co s ní?Děkuji
Dobrý den, vnímám to jako projev „závislosti“ či posedlosti počítačem. Je jedno jestli jsou to drogy, alkohol nebo počítač – je tu závislost a chování tomu odpovídající. Kontaktujte nejbližší středisko výchovné péče (SVP), ptejte se na postup či léčbu, můžete se ptát na psychiatrii.
Pokud syn nechce dodržovat nějaké hranice (podle toho, co píšete je mu to jedno, nic s ním nepohne) a vy už na to nestačíte, hledejte pomoc venku. Syn by si nic takového k vám neměl dovolovat a jestli není „příčetný“ – měl by mít nějakou terapii, léčbu. Možná by stačila občasná facka od otce (který ale bude pro syna vzorem a autoritou) – jinak je to zbytečné, spíš popuzující. Puberta to všechno vyhrotila, ale nelze se na to vymlouvat. Určitě by bylo vhodné najít odborníka, který vám pomůže projít i výchovný styl, způsob jednání se synem a nastavení nějakých hranic – práv a povinností. Přeji vám mnoho sil a odvahy jít i zdánlivě „proti“ svému dítěti. Ono je i tohle projev lásky – nechat své dítě nést důsledky (i když ho to bolí) svého chování a jednání.
psychologa bych neodkládala. toto jsou opravdu velké výkyvy v chování. počítač bych zamkla do komory a synkovi našla jiné zájmy. Alespoň dokud by se nezklidnil
Já nevím, ale přece v tomhle věku nemůže dítě takto nadávat svému rodiči. Jak si to může vůbec dovolit, tohle bych doma zkusila jednou a byl by mazec
Moje sestra má 16letého kluka, reaguje uplně stejně. Myslím,že jsou jen neštastní, nenašli pravého kamaráda, či vždy sklidili posměch svou dobrotou, či když něco řekli před svými kamarády. Potřebují jen hodně lásky a podání pomocné ruky, připadnou si sami a neví jak se stím vypořádat. Já v pubertě jsem také tak reagovala, je to druh agrese, a měl by se řešit. At už doma v prostředí či s psychologem, zejména pochopením a promlouváním, ne kritikou. Nevím, jen píši co znám.
Dobrý den, nejsem odborník, ani nijak zkušená v těchto věcech, ale myslím, že by jste měla s ním navštívit dětského psychologa…Rozhodně si nenechat vyhrožovat vlastním synem, líbit si nadávky apod., toto není běžné….