Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Nepozornost
Dobrý den, chtěla bych vás poprosit o váš názor na chování naší dcery ve škole, popřípadě o nějakou radu. Dcera nastoupila v září do první třídy. PO krátké době si na ni učitelka stěžovala ohledně toho, že je velice nepozorná, v hodině prý nepracuje, nebo dělá příklady, které nemá, válí se po lavici apod…..Nosí domů neustálě nějaké poznámky typu – velice nepozorná, nepracuje……..Nevím už, co mám dělat.Ve škole jsem byla osobně a opravdu nechápu, jak mám ovlivnit, jak se dcera ve škole chová, co dělá nebo nedělá, když tam nejsem…….neustále jí doma domlouváme, vysvětlujeme, ale evidentně to nikam nevede..Do školy se přitom moc těšila. Když se jí doma ptám, jestli ve škole zlobila, tak mi řekne, buď že neví a nebo asi jo a povídá to hodně smutně až má na krajíčku.Když se jí ptám, proč nepracuje, tak mi řekne, že tomu nerozumí, že se zeptá jednou, ale nepochopí to a podruhé se už zeptat bojí, aby se paní učitelka nezlobila.Potom nejspíš udělá příklady špatně a nebo dělá jiné…..nevím……takto si to vysvětluju….Také má problémy s pamětí. Musí hodně přemýšlet, co má za úkol, ale většinou se musí jít někoho zeptat.Má potíže i se psaním, vidím na ní, že se strašně snaží, ale stejně napíše čáru hrbatě nebo křivě. Je to moje třetí dítě. Prostřední dcera také měla potíže s pozorností a se psaním, ale nikdy jsme kvůli tomu nemuseli do školy, asi si to učitelka tehdy řešila sama. Nešlo jí ale moc čtení a při psaní dodnes vynechává písmenko nebo diakritiku…nejstarší dcera nikdy žádné potíže ve škole neměla. Mám bratra, který je dyslektik a dysgrafik. Učitelky ale nikdy neupozornily na to, že by prostřední dcera mohla mít nějakou poruchu, a tak jsem to dodnes neřešila. Je ve 4. třídě. Nyní, při potížích s nejmladší dcerou, mi to ale nějak nedá….Co se týká této nejmladší dcery, o které píši především – myslela jsem si, že se časem vše srovná, že si zvykne, přizpůsobí se ostatním ve třídě, chodí přece do školy teprve tři měsíce, ale dle reakcí paní učitelky, už asi od prvního měsíce ve škole, to je nejspíše hodně vážné a já nyní nevím, co si mám myslet – je to na začátku běžné a srovná se a učitelka jen přehání, a nebo je to opravdu tak strašné, že by se mohlo jednat o nějakou poruchu a měli bychom navštívit PPP? Nic takového nám ale sama učitelka nenavrhla. Také jsem si všimla, že od té doby, co chodí do školy, dost často opakuje poslední dvě slabiky ve slovech……Př: já jsem byla -la apod…….nic takového nikdy nedělala. Prosím poraďte mi,jsem už z toho nešťastná. Děkuji.
Dobrý den,přesně toto co tu popisujete jsme žažívali před 3 roky s naším synem.První třídu jsme ustáli a ve druhé jsem se na něj zaměřila a měla jsem podezření na dislexii a proto jsem se šla opět poradit za paní učitelkou a taky jsem jí řekla že bych se tomu nedivila když jsem dis. sama.Její reakce mě překvapila,řekla že si to nemyslí že hloupý není ale je lenivý:-)Takhle jsem se na to usmála a trvala že pujdem po poradny.V poradně mi potvrdili to co jsem si myslela že je dyslektik,disgrafik,má poruch učenlivostí atd.Sama paní psycholožka byla překvapená že to za rok a pul paní učitelka nepoznala a dokonce se divila že mu do posudku napsala na pololetí 2 když měl 3.Syn je ted ve 3 tříde a má ulevu v některých hodinách.Má novou učilelku která nemá respekt sama u dětí a píše mu neustále poznámky třeba:Dominik neustále chodí o přestávce na záchod:což mi přišlo směšné.Poznámky nosí obden přeba že nemá pomucky,zapomíná a přitom jsem ji nekolikrát psala,pokud májí donést nejaké pomucky a dá jim to na papírku ad je tak hodná a nalepí mu to do sešitku.Byla jsem za ní hodně krát se domluvit a zjistila jsem že ona sama velice zapomíná.Když jsem jí řekla ad mu nepíše poznámky ad mu místo toho dá nějaký článek přepsat odpověděla mi jestli mě baví terorizovat syna a na druhý den dostal za trest přepis,tomu jsem se usmála.Má ulevu se psaní nesmí mu počítat jako chybu tečky,čárky a pod. ale stejne to dělá a když jsem pod její 4 napsala červeně že si přeji to opravit znovu a poslala ji i znova posudek dostal 2 a další diktát byl opět za 4.Ale uklidnila mě že s nej bude šikovny vysokoškolák tak jsem se usmála a řekla jí že ted řeším 3 třídu a né vysokou.Takže to chce bojovat za své díte.Synovi jsem koupila vytamíny pro takové problémy,jmenují se eye q,jsou sice draší ale doufám že aspon neco pomužou.A abych Vás uklidnila že nemáte takové díte sama pracuji ve stejné škole kde chodí muj syn jako kuchařka a veřte že jsem vždy vše slyšela dřív než syn přišel na oběd:-)Když mi syn donesl naposled poznámku, směje se v hodine,usmála jsem se i já a odepsala jí že pokud si chce neustále dopisovat tak ji dám adresu na nejakou seznamku a potom se i ona snad zasměje od té doby poznámky přestali.Takže kdoví,bud jí to přestalo bavit nebo si adresu našla sama:-)Takže neberte vše vážně co učitelka říká.
Dobrý pedagog by Vám, ale měl umět poradit. Měl by si umět poradit s nepozorným dítětem. Měla by Vám umět odpovědět na otázku, co budete dělat společně dál. Víte moje dcera byla v určitém věku ještě ve školce pořád ukňouraná, jakmile nebylo po jejím spustila ne pláč jako spíš kňouráním. Dělala to doma a dlělala to ve školce. S učitelkou jsme se domluvily jak na ní, aby měla stejný „postih“ doma i ve školce, aby si uměla spojit – když budu kńourat, tak se stane…. nebyly to žádné tresty, ale obě jsme jí poslaly do vedlejší místnosti s tím, že až se vykňouráš, tak přijď. Zafungovalo to. Je paličák a nebyl jiný důvod než ten, že nebylo po jejím. Vaše paní učitelka podle toho co píšete, tak mi přijde, že nemá zájem to řešit. Nemělo by jí obtěžovat se tomu věnovat, vždyť od toho tam je! Ne nadarmo se říká, že v 1. třídě se vytváří vztah dítěte ke škole, ale takto si dcerka nevytvoří dobrý vztah. V knížce „Jak žít a nezbláznit se“ je také kapitola o zlobení, se kterou se docela ztotožňuji a myslím, že se dá aplikovat jak na vztah rodičů i děti, tak i na vztah učitel i dítě.Dítě zlobí, protože ho dospělý neumí zaujmout,nudí se… A za to, že ho dospělý neumí zaujmout pak trestá dítě. Na Vašem místě bych vyhledala pedagogickou poradkyni ve škole.
Děkuji za názor, ano i to mne napadlo….ale to se dost těžko pozná, jen po debatě, když nevím, jak to probíhá ve třídě, jak se třeba chová k ostatním dětem atd….ale nepřipadá mi to, že by si ji takto zaškatulkovala…..pravda ale je, že na ni musí často dohlížet a to ji asi obtěžuje, protože ji to samozřejmě zdržuje od ostatních dětí a tak to taky nejde neustále jinak já jsem ve škole už byla a v podstatě jsem se jen dozvěděla, jak nedává pozor, co dělá apod, což jsem už věděla ze sešítku…….když jsem se zeptala, co s ní teda mám dělat, žádná odpověď. Mluvila o tom víceméně pořád dokola až mi bylo trapně.Každopádně jsme se doma tedy dohodli, že bude dobré ji vzít do poradny, aby se vyloučila nějaká porucha a podle toho se bude odvíjet vše ostatní. Moc děkuji za pomoc.
Já si myslím, že je to na přátelskou rozmluvu s paní učitelkou. Píšete, že kvůli té starší jste nidky do školy nemuseli. Na tom, ale přece nic není. Lepší řešit to ihned, nejdříve sama s p.uč. popř. s pedag. poradkyní. To, zda má nebo nemá nějakou poruchu Vám nikdo po netu neřekne. Nevím proč, ale vzpomněla jsem si na tu paní učitelku ze seriálu „My všichni školou povinní“, jak byla na nervy z toho malého klučiny. Přitom po přeřazení k jiné p.učitelce to bylo v pohodě. Vím, že je to jen seriál, ale možná si prostě navzájem nepadli dcera a p.učitelka do oka. Možná si jí p.uč. zaškatlkovala mezi zlobivky a místo toho, aby se jí snažila pomoci a zjistit proč se tak chová, tak jí prostě jen píše poznámky. No a vaše decra si pak řekne, že proč by se snažila, když stejně dostane poznámku. Ale p.učitelka především by měla vědět, že poznámky vůbec nic neřeší. Každopádně i vy byste se měla aktivněji zapojit do hledání důvodu proč se takto vaše dcerka chová a zajít za ní osobně.Zároveń si tak uděláte obrázek o jejich vztahu. Vždy je lepší vyslechnout obě strany i když jde o dítě a dospělého.Třeba vůbec nemusí být chyba jen na straně vaší dcerky!
Ještě jsem zapomněla napsat, že nám třeba bylo vzkázáno, že neumí číst – respektive se jednalo o písmenka a pár slabik……když ale doma čteme, tak ona čte dobře, sem tam si splete psmenko, ale jinak vše v pořádku………
Dobrý den, děkuji za radu, určitě nějaké cvičení seženeme. Co se týká paní učitelky, tak ona si ji už k sobě posadila a určitě ji i hned napomene, když se válí po lavici apod…..přesto se ale prý nic nemění, a tak nám píše ty poznámky. My tedy víme, že dělá, co nemá, ale nevíme, co s tím. Když jsem se jí zeptala, co s ní mám dělat, tak mi na to nijak neodpověděla. Vlastně jen opakovala, jak je to hrozný…Připadá mi, že se jí i dcera z nějakého důvodu bojí, ale když jsme se zeptala učitelky, tak to zamluvila. Také mi řekla, že toto prý dělala i ve školce, že to děti, co s ní chodí teď do školy, říkaly….nejhorší je, že o tom já nic nevím, nikdy mi ve školce nikdo neřekl, že by bylo něco v nepořádku a spoléhat se na to, co říkají děti, mi přijde docela zcestné, navíc jestli se to tam takhle řeší, tak z toho může mít dcera podlemého názoru dost trauma. Uvažovala jsem o přeřazení do jiné třídy, ale bojím se, aby to neudělalo více problémů, než užitku – stejná škola, jen jiná třída.Myslíte, že se tedy jedná jen o delší dobu adaptace? Nemůže mít nějakou poruchu?
Dobrý den,
podle toho, co píšete, tak Vaše dcera má asi ve škole skutečně trable o něco větší než ostatní děti. Současně máte ale pravdu, že je třetí měsíc školy a některým dětem trvá adaptace o něco déle. Nutno říci, že pokládám za poněkud zvláštní, když si učitelé začnou v prvním měsíci první třídy na žáky stěžovat – každý je jiný a situace je pro ně zcela nová, tak je jasné, že ne všichni budou od prvního okamžiku vzornými žáčky. Stejně tak máte pravdu, že je těžké ovlivnit, co se děje ve škole, když tam nejste.
Myslím, že by bylo dobré se paní učitelky přímo zeptat, co přesně od Vás potřebuje. Domlouvání dceři, myslím, nemá smysl. Doma Vám vše odkýve, zjevně už teď je nešťastná, že je něco špatně, ale ve škole si pak nebude umět pomoci a udělá něco špatně znovu. Jediné, čeho se docílí poznámkami a opakovanými domluvami bude, že si dcera ke škole vybuduje odpor. Přitom jí ve škole čeká ještě mnoho dalších let, takže by to bylo dost smutné.
Určitě můžete zajít do poradny a nemusíte k tomu mít ani doporučení od paní učitelky, může to být Vaše vlastní iniciativa. Druhá věc je, že si myslím, že by si paní učitelka mohla dceru posadit někam blíž k sobě a když začne být nepozorná, resp. nepochytí, co má právě dělat, nebo začne dělat něco jiného, než je zadáno, je třeba ihned zasáhnout a ukázat jí, kde má pracovat a jak. Je nesmysl ji nechávat povalovat se po lavici nebo plnit špatné úkoly. Ona je dítě a sama si to nezařídí, tohle musí zvládnout dospělí, aby ji postupně naučili, jak se má sama orientovat.
Sami za sebe určitě můžete zkusit nějaká cvičení na pozornost i grafomotoriku v domácím prostředí, ať paní učitelka vidí, že to také nějak řešíte. Na pozornost se mohou hodit třeba pracovní listy Pozornost vydané Pražskou pedagogicko-psychologickou poradnou nebo pracovní listy Koncentrace pozornosti od Z. Michalové. Na grafomotoriku by třeba mohly pro začátek stačit pracovní listy Jedním tahem, které slouží k uvolňování ruky.
Mimo to se třeba můžete místo domlouvání s dcerou dohodnout, že si budete dávat „malé bojové úkoly“, co bude sama ve škole zkoušet – třeba vydržet dávat pozor při psaní nebo při čtení, nějak si zapsat či jinak označit, co je za úkol, ať se nemusí ptát druhých dětí apod. Vždy jen jednu drobnost, třeba i opakovaně tu stejnou, ať si to trénuje a zkoušít to a vidí, jestli jí to postupně jde lépe.
Nicméně je třeba mít na paměti, že jedna věc je s dítětem trénovat a druhá věc, neméně důležitá, je zařídit mu podmínky tak, aby mohlo pracovat. A v tom potřebují děti ve věku prvňáčků pomoc dospělých, bez nich to nevzládnou a když si na ně dospělí budou stěžovat, tak se tím rozhodně nic nezmění. Držíme palce, aby domluva s paní učitelkou byla co nejkonstruktivnější! DYS-centrum Praha o.s.