Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
prosím o pomoc
Dobrý den. Mám kamarádku, ktérá má 7 letou dceru. Holčička žije v úplné rodině. Často je navštěvuji, již od miminka na ní pozoruji chování, které se neslučuju s normálním chováním dětí jejího věku. V průběhu let jsem si povšimla, že bude má zřejmě nějaký psychický problém. Ve skratce popíši její problémy: dobře nemluví (šišlá), bývá často nemocná cca 3 krát do měsíce 5 dní (rýma, kašel, zahlenění, teploty), je podvyživená, nechce jíst, od útlého věku jí pouze 4 stejná jídla, když někoho vidí jíst např. banán začne se dávit a je jí nazvracení, nejí zeleninu, ovoce, maso,atd.. pitný režim 2 až 3 dcl denně, jednou max. dvakrát za den močení (to se jí ještě musí připomenout jestli se jí chce), stolice max. dvakrát za týden, její chůze je neustále po špičkách, často poskakuje, při radosti i třepe s ručičkama a rty tvaruje do písmene o, projevuje zvláštní mazlení, tak, že se přitulí k jednomu z rodičů, otevře ústa a jezdí s ústy po maminčině obličeji sem a tam a přitom ji silně tiskne k sobě, když tohle přestane, přiloží svůj nos na nos matky a opakovaně říká halo halo, vyžaduje maximální pozornost, rodiče jí vše promíjí, omlouvají ji, bojí se zvýšit na ni hlas, ve všem ji maximálně vyhoví, když si nachvíli sama hraje nezajímají ji panenky a žadné holčičí hračky pouze jen zvířátka, kostky a moderní pohádkové postavičky jako je Pokémon, dlouho si však sama hrát nedokáže, ráda kreslí, snadno se rozčílí když není po jejím, nemá silný hlas, ale i tak vydrží dlouho opakovat né to né né….. bojí se zvířat (psů, křečků, rybyček atd), nic sama od sebe nezkusí a nechce dělat, vždy jí musí pomáhat dospělí, má strach z lidí, zacpává si uši při projíždějící sanitce, hluku v tramvaji, křiku dětí ve školce i jinde atd… Ještě chci dodat, myslím si i když nejsem lékař, že trpí jakousi začínající anorexií doprovázenou vážnými psych. problémy, oba rodiče jsou zdraví a holčička dostala jeden rok odklad do školy. Děkuji za Vaši odpověď moc mne to trápí už kvůli mé kamarádce. S pozdravem Dobrovolná
Zdravím, po přečtení se mi vybavil příběh mé kamarádky, trápilo ji, že její 4letý chlapeček špatně mluví, vzteká se, zuří, nevydrží u žádné hry, neumí si hrát s dětmi, svým způsobem a vydíráním terorizuje rodiče. A to jídlo!!! A ta stolice, to byl taky kámen úrazu. Kamarádka nezůstávala k této otázce hluchá a snažila se věc řešit, bylo jí líto, že nemůže na písek, aby neodcházeli s brekem, nechodila s ním do obchodu, protože dělal neuvěřitelné scény, brala to, že má hodně zlobivé dítě. přitom se v rodině maximálně jeho potřebám věnovali. Začala tuto věc řešit, vzali to u paní Dr. přes to problémové „kadění“ a dnes už mají diagnozu – je to nějaký lehký druh autismu, začali využívat služeb rané péče, začali s ním jinak mluvit, jinak uspořádávat den, jinak se chovat při vyhrocených situacích. Už chodí i do normální školky, kde má asistenta. A problém se stolicí už je v pořádku… všechno to je v psychice. Myslím a troufám si říct, že nyní je spokojená jak maminka, on sám, tak celá jejich rodina. Přeji, ať naleznete najít směrem, jak kamarádce pomoci.
Dobrý den, rozumím vaší starosti o kamarádku. Nejspíš to skutečně nechce přijmout, že by s její dcerkou mohlo být něco v nepořádku a tak se snaží dělat jakoby nic a nezavádí o tom řeč. Vy to respektujte, ale můžete jí naznačit nebo i říct v rozhovoru, že když bude mít chuť si „o tom“ popovídat, že jste tady. Jinak se do toho nesnažte vměšovat, mohlo by se obrátit proti vám. Co se týče těch projevů, skutečně se může jednat o nějakou poruchu ve vývoji ať už autistického spektra nebo poruchy osobnosti, může to ale bý ještě v normě, tzn. dítě bude schopné jít do ZŠ a zvládat ji. Pokud nastoupí do ZŠ, všechno co se skrývalo bude „odhaleno“ V kolektivu běžné třídy je vidět vše, čím se dítě vymyká a je odlišné. Musí to ale řešit rodiče. Když byste ale měla pocit, že dochází k zanedbávání dítěte – to může mít i formu neposkytnutí lékařské péče, dostatečné výživy, podpory apod. Můžete kontaktovat nějaký příslušný sociální odbor na MÚ. Stát má na prvním místě ochranu dítěte, proto je i povinností všech osob nahlásit případy, kdy je dítě ohroženo na životě a zdravém vývoji. Nevím, v jaké míře zde k tomu dochází, to zvažte nebo se poraďte s nějakými odborníky v této oblasti, abyste věděla, jak postupovat. Kamarádce i její rodině v duchu přejte to nejlepší – ať už to bude cokoliv.
Taky mám takový pocit. K pediatricce přestala kamarádka chodit, říkala, že jím vždy napíše jen antibiotika a odcházejí. Paní doktorka zjevně nemá velký zájem o zdraví jejich pacientů.
Nejsem odborní, ale přijde mi to jako projev autismu.
A co pediatr, tam přece chodí?
Dobrý den, právě, že kamarádka se mnou o tom vůbec nemluví a tváří se jakoby se nic nedělo. Známe se už spoustu let a já se jí přesto obávám zeptat a mluvit s ní o tom, mám pocit,že by to nepřijala a nepochopila by, že to s ní myslím dobře. Drobnosti jako je stolice a jídlo, to příjde na to při řeči kdy si kamarádka stěžuje: zase nic jiného nechtěla jíst, nechce čůrat, pořád ji musím přemlouvat atd.. Zbytek vidím sama. K žádným lékařům nechodí, jen na logopedii. Myslím si, že si nechtějí připustit, že se s jejich dcerkou něco děje.
a co na to kamarádka? vzhledem k tomu, že s nimi asi trávíte skoro celé dny vzhledem k tomu, že víte i kdy má stolici asi o tom s kamarádkou mluvíte, ne? jaký je její názor? a co lékaři holčičky na ni říkají??