Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
občas mi příjde, že dcera ztratila smysl života
Dobrý den paní doktorko,
mý dceři je 17 let. O prázdninách se rozešla s klukem, se kterým chodí i do stejné školy. Bohužel naše dcera je odmalička velmi nervozní a tvrdohlavá a hrozně si bere věci k sobě. Do prázdnin, a v době kdy měla chlapce se nám zdála s manželem celkem v pohodě. Hádky u nás občas proběhli ale nebylo to tak zlé jako doposud. Od nového školního roku je naše dcera stále nervově zhroucená. Vyvrcholilo to nedávno, kdy se zhroutila ve škole a musela domů. V rámci možností se to dalo ještě unést ale nedávno se dozvěděla že její bývalý chlapec začal chodit s její kamarádkou a spolužačkou. Od té doby je to s ní k nevydržení. Denně brečí, málo spí a vůbec se nesoustředí. Tvrdí že je v pohodě a když si s ní o tom chci promluvit, nechce. Měli jsme bohužel o prázdninách doma velké hádky a od té doby k ní nemůžu najít cestu. Sice mi řekne že hodně věcí je ohledně toho bývalého chlapce, že nedokáže unést že teď randí s kamarádkou a ještě na to koukat. Říkám ji, že tohle přejde a že si toho nesmí všímat a ona vždycky řekne že ví ale stejně ji druhý den vidím smutnou a jak chodí jako duše bez těla. Nejde jí to také ve škole, podle mě je to že dost nervozní a nesoustředěná. Dříve problémy se školou neměla, od letošního roku nosí domů samé horší známky. Doma jsou mezi náma i časté hádky. Dcera je neustále podrážděná, nesoustředěná, pořád jí je do breku jako by ji ukradli život. Vždycky byla velmi veselá. Ted sem ji neviděla zasmát pořádně ani nepamatuju. Tak jsem se rozhodla že zkusím Vás, zatím jako internetovou poradnu. Potřebovala bych toho všeho dceru zbavit, ale už opravdu nevím jak. Děkuju předem za odpověď.
Souhlasim se vsim,co se tu napsalo! Moje dcera,ma ted uz 20r…,ale presne take v 17r.,mela prvni,vaznou znamost..bohuzel to byl kluk,ktereho radeji nepotkat..nastesti,dcera na to prisla sama..ale byl tu jeji prvni kluk i na milovani a tak prozivala rozchod uplne stejne, jako Vase dcerka..“ Jen“ s tim rozdilem,ze my se nikdy nehadaly,naopak,vzdy jsme o vsem mluvily..ale v te dobe se mi ma dcera zacala vzdalovat a nechtela o tom,ze zacatku,vubec mluvit,porad jen plakala,nejedla!!!… Pro mne to bylo take velmi tezke..ake porad jsem mela na pameti- hlavne ji nerikej,ze to brzy prejde a se at nebreci a podobne..protoze sama vim,ze takove rady jeste vice prilevaji “ olej do ohne“..ale bylo to tezke,cekat..ale dcera pak sama prisla,vypovidala se..pomohly hodne i jeji kamaradky,konicek..
Nyni ma 20r.,noveho kluka,druhou vaznou znamost,skveleho mladeho muze,ktery je uz soucasti nasi rodiny..Jsem stastna i za dceru…
Preji hodne stesti,trpelivosti..Vase dcera Vas potrebuje,ikdyz to tak ted,treba nevypada,ikdyz je to tezke!
Meggi,Uk
Dobrý den, pro dceru je to opravdu velmi těžká a náročná situace. Navíc je ve věku, kdy je velmi zranitelná a citlivá. Taky jsem jeden svůj rozchod prožívala velmi bolestně (deprese, úzkosti, ztráta smyslu života….2 roky). Věty typu to přejde“, „toho si nevšímej“ jsou jako byste přilívala vodu do rozpáleného oleje. Víc ji pomůžete tím, že jí řeknete, že jste s ní, že ji chápete v tom jejím smutku, že je v pořádku, i když je teď smutná a že víte, že je to pro ni těžké. A taky, že má dost času a nemusí spěchat cítit se zase dobře. Že to jednou sice přejde, ale nejde to hned. Pokud by byla dcerka ochotná přijmout ještě nějakou pomoc, moc by jí pomohlo sezení EFT (mojeEFT.cz). Měla jsem na sezení několik velmi zklamaných a rozbolavělých žen po rozvodech, které se během dvou sezení zase dali dohromady, našli si nové partnery a založily nové rodiny a hlavně, cítili se zase klidné a spokojené. Ona je teď v depresích a pokud to bude trvat ještě déle, může to nabýt i chronické formy. Pomoc v každém případě potřebuje! Kdybyste neměli v okolí někoho osvědčeného v EFT, zkuste jiné formy – bachovy esence, homeopatii, kineziologii. Moc vám a hlavně dceři držím palce.
Andreo, já ji docela chápu, ty první lásky jsou těžké, ale chce to čas a hlavně podporu rodičů – ať to je ve způsobu povídání si, nebo tolerování, že se o tom nechce bavit. Já osobně jsem kdysi brala tu variantu, že jsem o těchto věcech nechtěla mluvit do doby, než jsem se z toho já sama vnitřně vzpamatovala. A je nejlepší najít si nějaký ventil a zabití toho nadbytečného času, já to věnovala do sportu, ale to si dcera musí určit, do čeho to bude věnovat – i když ji asi nic nebude úplně naplňovat, nebo bavit. Taky nejsem odborník,jen píši, co se v takových chvílich odehrávalo ve mně a co mi nejvíce pomohlo. Přeji pevné nervy a dceři, ať se z toho co nejdřív vzpamatuje!
Andreo, Vaší dcery je mi líto a naprosto chápu, jak se cítí – každý den mít na očích bývalého s novou přítelkyní, to by asi málokdo rozdýchal, natož pak v 17ti letech.
Pokud můžete – mějte pro ní co největší pochopení, ono to chce podle mě opravdu hlavně čas. Mně kdysi v podobné situaci hodně pomohly knihy, ale na každého platí něco jiného. Tak moc držím palce, ať Vaše dcera brzy objeví nějaký nový smysl života, ať už v knihách, nebo třeba v plavání, nebo mezi fajn lidmi v partě…Dvě mé kamarádky se třeba po rozchodu obrátily na kartářku, nepřipadá mi to ideální, ale jim to moc pomohlo…
Vím, že jsem Vám neporadila a nejsem ani žádná odbornice, ale rozchody prožívám podobně jako Vaše dcera a přitom jsem (a vždycky jsem byla) naprosto normální, veselá ženská. A doma jsem pak jen poslouchala „Kdo se má na Tebe koukat, už nás to nebaví, koukej se dát konečně dohromady, nejsi jediná na světě, s kým se někdo rozešel“ atd. a to mi opravdu na náladě nepřidalo.