Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Problémy s kamarádkou
Dobrý den, mám dceru 3roky Sáru a syna 18měsíců. Naproti baráku máme park, který je obklopený baráčky a nízkou řadovkou paneláků. Letošní jaro se v něm začala scházet parta dětí (asi tak kolem 10ti) ve věku od 2 do 13ti let. Začátkem prázdnin si spolu ještě všichni hezky hráli. Ale od půlky prázdnin zde 2 sestry začali z pobytu v parku dělat peklo. Starší 8 let Esterka citově vydírá své vrstevnice. Při jakémkoliv nesouhlasu začne brečet, někdy jim sprostě nadává a hrozí jím, že půjde žalovat mamince. Holky to s její mámou zkusily řešit, ale ta jim řekla, že jsou dost velké, ať si to vyřeší mezi sebou. Takže hra mezi nimi probíhá tak, že si hrají dokud Esterka nezačne brečet a pak to půl hodiny řeší. Nebo jí prostě utečou. Pak ta mladší Elenka má tři roky. Ještě před prázdninama byly s mojí dcerou nejlepší kamarádky, ale teď když přijdeme do parku, tak Elenka aniž by pozdravila nebo cokoliv přijde k Sárince a začne jí vykládat, že pokud udělá to a nebo tohle, tak dostane na prdel a opakuje to pořád dokola dokud jí neutnu a nezačnu jí vysvětlovat, že takhle se kamarádky nechovají. Snažím se jí vysvětlit, že pokud by jí Sárinka něco udělala, tak ať jí to řekne, ale ať jí nenadává a není na ni škaredá. Jenže to už Sáru rozhodí tak, že pak nějakou dobu musím uklidňovat i ji. Vypadá to, že Elenka to chápe, ale když se zase vydíme třeba po týdnu, tak je to všechno nanovo. Je to hrozně stresující. S jejich maminkou se občas bavím. A mám pocit, že největším problémem je nedůslednost ve výchově. Vždy jim řekne nějaký trest za prohřešek a nakonec jim stejně ustoupí. Jediné čeho dosáhne, že se nechá holkama vytočit a pak jim dá na zadek. Mám pocit, že ta starší se asi nesrovnala s mladší sestrou. Jednou z ní v parku vypadlo, že mámě by bylo jedno, kdyby tady nebyla. Je to složitá situace a chtěla jsem se zeptat, zda nevíte o nějakém řešení. Přemýšlela jsem, že bych jejich mamince doporučila dětského psychologa, ale nevím, jestli to není přehnané. Děkuji Lenka
Dobrý den, přehnané to určitě není. Holky ale hlavně maminky by pomoc potřebovali. ¨jenže…museli by sami chtít nají nějaké řešení. Co se týče řešní konfliktu, slova jako „už jste dost velké, vyřešte si to samy“ nejsou na místě. Děti potřebují vidět a zažít třeba vícekrát JAK se tyto situace řeší. Potřebují dostat radu, ukázku, jak na to. Rozhodně to v tomto věku ještě nemohou umět. Kolikrát to neumí ani dospělí a možná jenom proto, že jim tohle celý život někdo říkal a nikdy jim to nikdo vlastně neukázal. Pokud jsou holky takto problematické, normálně bych i svým dětem vysvětlila, že se nemusí kamarádit s každým. Že je každý jiný a když mi nevyhovuje, nemusím s ním být. Není o tom, že je někdo špatný, ale je jiný a já mám právo si vypbrat. Vždyť si všichni vybíráme své přátele podle toho, jak nám kdo vyhovuje. Možná se ocitnout na okraji, ale právě proto potřebujií pomoc a jejich máma by jim ji měla poskytnout – třeba v tom, že začně řešit sama sebe najde svůj klid a bude důsledná ve výchově. Pro vás jako přihlížející je to sice nepříjemné a musíte se nějak vůči tomu zachovat, ale vaše zodpovědnost je naučit se emočně chránit proti útokům druhých a nučit to i své děti. Takových lidí budou potkávat v životě více a musí VĚDĚT jak se chovat. Přeji hodně trpělivosti a taktu, pokud budete jejich mamince navrhovat psychologa nebo terapii (třeba zorvna EFT by mohlo pomoci).
Ahoj, u nás je to podobné, také je tady skupina dětí různého věku, které si spolu hrají. Vztahy takto malých dětí jsou dost bouřlivé, jeden děn se hádají a druhý jsou nejlepší kamarádi. Myslím, že dospělí by do jejich vztahů moc zasahovat neměli, děti se komunikaci teprve učí, nedokážou být taktní jako dospělí. Já zasahuji jen pokud hrozí nějaký úraz, např. začnou házet kameny, perou se atp. Zvlášť u tříletých dětí si myslím, že je zbytečné rozebírat obsah jejich rozhovorů. Kdyby se mi nelíbilo co holčička říká, spíš bych se snažila odvést pozornost jinam, zabavit je a nijak nemoralizovat. Oni z toho stejně ještě nemají rozum. To je můj názor.