Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
→ Přejít na vyhledávání v archivu diskuzí.
Koktání ve 3 letech
Dobrý den,
máme problém už 4 měsíce právě se zadrháváním při mluvení, syn měl teď přesně 3 roky. Od dvou let krásně mluvil, měl neuvěřitelnou slovní zásobu, krásně skloňoval, dokonce jsme začali s angličtinou, ale jen doma formou hry, na slovíčka měl perfektního pamatováka. Vždy mluví větama rozvinutýma, např. venku prší… maminko venku prší, to je ale škaradé počasí… byli jsme z něj nadšení a pak jsme v květnu jeli na dovolenou, v moři uviděl rybičky, na které se šel podívat, těšil se, manžel ho držel v náručí – uviděl 2 malé čiré rybky a už to bylo… rybibibibičky… mělo to neuvěřitelný spád, po dvou dnech už nevysoukal ani slovo, pak to přešlo až v chrčení, protože si to uvědomoval, že koktá, tak chrčel a když na to nepřišel tak chrčel a pak řekl že to neumí, jak jsme se vrátili z dovolené šla jsem s ním hned k pediatričce, dostali jsme homeopatika (něco na odbouraní stresu), s tím že se to stáva a že by se to mělo odbourat. Pak se to lehce zlepšilo, byly chvilky kdy mluvil hezky, většinou se to zhoršovolo, když chtěl popsat nějaký zážitek, právě z nadšení, tak to nedokázal a nedokáže vůbec říct, taky se to zhoršovalo v období veder a s únavou. Když se to pořád nelepšilo, objednala jsem se k paní logopedce, popsala mi jak se máme k němu chovat (což jsem si jišťovala hned na začátku), mluvit v klidu, nestresovat ho, předem ho připravovat na změny, nechválit ani nepomáhat s mluvením, nechat přirozeně plynout… ale nic se neděje jeden den je to lepší a za dva dny horší. na logopedii jdeme 18.9., právě nejdřív možný termín byl až za dva měsíce, teď se ale stalo to že já jsem nastoupila do práce a koktání se opět radikálně zhoršilo, že syn nebyl schopný vyslovit slovo (a to byl doma s manželem, který si vzal dovolenou a vztah mají úžasný), za týden nás čeká nástup do školky, vůbec nevím co už mám dělat a jak mu pomoct, je mi ho nesmírně líto a úž i ve mě narůstá panika z toho, že se to neodbourá, zdá se mi že se to fixuje. taky jsme ještě měli fázi, to bylo ještě před mým nástupem do práce že mluvil tak zpěvněji áááááž. úúúúúž nebylo to úplné koktání, ale momentálně je to pět koktání. taky nevím zda se náhodou nemám obrátit na dětského psychologa, syn je velmi přecitlivělý, dojmou ho maličkosti, smutná hudba, pěkná pohádka, nebo když se mazlíme a říkám mu jak ho mám ráda, tak začne plakat, jako dítě je velmi opatrný a předvídavý, při otevření ventilačky se mě pokaždé zeptá jestli to okno na něj nespadne, jestli auto proti nám do nás nenabourá, pořád se ujišťuje, hraje si a zeptá se jestli ho hlídám.. jestli ho ochraňuju, nevím možná je to normální vývoj dítěte, nikdy se mu nic nestalo, ani úraz, vůbec nemůžu najít spojitosti, taky nevyhledává děti, má rád děti nad 8 let, kteří na něj berou ohled, nežduchnou do něj atd. Povahově je velmi klidný, v noci spí hezky, nepočůrává se, celkově je až moc hodný, tvrdí i okolí…
Budu ráda za radu, jak mám dál postupovat, zda je stále šance že se to ještě odbourá… jestli je něco jak mu můžu pomoct, tak to samozřejmě udělám. Moc děkuji za váš čas a odpověď.
Dobrý den, naprosto souhlasím s Lussy, navštivte dětského psychologa. Plně chápu Vaše starosti a obavy. Je třeba komplexního přístupu – pediatr, logoped, psycholog, příp. další odborníci… Psychika úzce souvisí s řečí. Problém pevně věřím odbourat lze, ale je potřeba aktivní spolupráce. To co děláte, je naprosto správně. Taky moc přeji, ať problém odbouráte co nejdříve.
Luci-je,
nejsem odborník, ale já bych zašla k dětskému psychologovi.
Já od malička trpěla na noční děsy, naši to vůbec neřešili, spíš z tho měli srandu.
Já to sama začla řešit až v dospělosti, kdy to vygradovalo do nesnesitelných stavů. Navštívila jsem psychiatra, ten mi předepsal antidepresiva a poslal k psychologovi, pak jsem chodila i na skupinovou psychoterapii. Trvalo to celkem asi 3 roky, než jsem se děsů zbavila.
Ale proč to píšu – díky psycholožce jsem zjistila ten spouštěcí moment.
Byla jsem malá,přijeli jsme s našima z dovolené a hrála jsem si na koberci. Našla jsem něco suchého na zemi a sebrala to. Najedou jsem zjistila, že to je uschlá rybička, která v naší nepřítomnosti vyskočila na zem a tam chcípla. Strašně jsem se toho lekla a odhodila jí pryč.
Vypadá to jako blbost, ale až když jsem si uvědomila, že tohle spustilo ty moje potíže, měla jsem pokoj.
Vy máte obrovskou výhodu, že víte co synovy potíže spustilo.
Mě řekla psycholožka, že kdyby se mnou rodiče zašli v dětství k odborníkovi,tak stačilo pár sezení a já bych se se zážitkem srovnala a nemusela jsem 20 let trpět.
Přeju hodně štěstí!
Zeptejte se i vy
Napište nám, na co byste se chtěli zeptat a třeba i proč vás to zajímá:
Váš dotaz předložíme našim čtenářům formou článku nebo se zeptáme za vás fanoušků na facebookové stránce Děti – péče, zábava, vzdělávání. Na e-mail, který jste ve formuláři vyplnili, vám pošleme zprávu, jak s vaším dotazem naložíme.
Jméno uvádějte prosím v takové podobě, ve které může být zveřejněno.