Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Zvláštní chování
Dobrý den,
máme nyní již devítiletého syna a někdy se mi zdá, že se chová trochu nestandardně. Manželka by ho ale kvůli svým předsudkům k psychologovi nevzala. Tak bych se chtěl poradit jestli existují nějaké výchovné postupy, které by mu pomohly.
Popíšu v čem se mi zdá zvláštní:
1. Už v jeho šesti letech jsem si všiml, že nelže. To by mi tak nevadilo – kdo by chtěl aby jeho dítě lhalo, ale zdá se mi to divné. Když mu položím otázku, na kterou tuší že by mě pravdivá odpověď nepotěšila, tak raději odpoví „Na to se mě tatínku neptej.“ V poslední době jsem si ale všiml, že se naučil věci zamlčovat, takže spíš přemýšlím, jestli to nebyla jen taková taktika.
2. Ve školce a později i ve škole si vždycky mezi spolužáky našel někoho s kým „kamarádí“, ale vždycky to probíhá tak, že v podstatě plní to co mu „kamarád“ řekne v podstatě jej bere jako autoritu. Když se jej zeptám „a víš že to cos udělal je špatné ?“ odpoví „Ano, ale XXXX chtěl abych to udělal.“
3. Když začal chodit do skauta, tak mu trvalo rok a půl, než si na to zvykl. Vždycky když jsme jej tam odváděli, tak nechtěl jít, a když jsme jej vyzvedávali tak říkal že to bylo dobré a že se mu tam líbilo, takže jsme si nebyli jistí jestli by tam měl chodit nebo ne. Každopádně ještě teď po 2 letech, když potkáme nějaké děti nebo vedoucího od nich ze skauta tak ho kluci zdraví ale on ani neodpoví, jako by je neznal. Když mu řeknu „To je přece ten a ten ze skauta.“ tak většinou reaguje: „Aha … fakt ?“ případně „No jóó je to on.“
Asi by mě jeho reakce nepřekvapovali, kdybychom neměli ještě další dítě – holčičku o dva roky mladší, která takové chování nemá.
Lže od té doby co se naučila mluvit, když na ulici potká paní učitelku nebo kamarádku ze školky, tak by je nejradši objímala a kamarádky si vybírá jak jí to vyhovuje.
Připadá mi, že náš chlapeček není moc šťastný a spokojený, v poslední době schválně provokuje tím že si hraje na blbečka a vypadá to jako by chtěl schválně vyvolat konflikt. Například když změníme nějaký plán, tak neustále trvá na tom původním. Například nedávno jsme měli v plánu jet na koupaliště, ale zkazilo se počasí a začalo pršet. Takže jsme dětem řekli, že prší, takže na koupaliště nepojedeme. On na to reagoval tak, že řekl: „Tak, kde mám plavky… , máme jet na to koupaliště.“. Přitom dobře ví, že takové reakce na maminku působí jako rozbuška.
Takže se chci zeptat jestli mu můžu nějak pomoct ?
Děkuji za odpověď
Petr M.
Dobrý den, to co píšete je skutečně trochu nestandardní chování. Nicméně mezi dětmi a lidmi jsou opravdu velké rozdíly a nelze stanovit tu hranici kdy je to ještě v pohodě a kdy už ne. Je možné, že je něco „jinak“ v synově emotivitě. Může to být vrozená zvláštnost, se kterou se někdy musíte vyrovnat. Někdy je ale velmi uklidňující, když se dozvíte, že toho chování patří k určité „diagnóze“, protože to znamená, že existují i další lidé s těmito projevy a jsou na to nějaké instituce a postupy, jak s nimi pracovat a co dělat. Každopádně není od věci zajít na nějaký pohovor a zaměřit se na emoční stránku jeho života. Může být velmi chytrý, inteligentní, ale po emoční stránce může „být pozadu“ nebo mít nějakou zvlášnost. Však pohovor v nějaké poradně vám neublíží a není třeba se toho obávat. Ještě jedna věc, holky jsou po emoční stránce naprosto jiné než chlapci, takže se prosím vzdejte jakéhokoliv hodnocení a srovnávání :-). Přeji hodně trpělivosti a lásky!