Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Syn mého muže, jak na něj
Dobrý den, paní Martino,
mám trápení se synem mého muže. Je mu 15 let a je nějakým způsobem zaostalý nebo postižený. Diagnózu bohužel neznám, ani muž ji nezná. Jsou od sebe už asi 4 -5 let. Kluk měl od mimina epilepsii, v pozdějším věku mu diagnostikovali nějakou formu autismu, která prý už zmizela (ani epi nemá, je zcela bez léků). Jenže s klukem stále není něco v pořádku. A protože s matkou kluka jsou neskutečné problémy a vůle z naší strany není až tak velká, abychom s ní řešili, že ho chceme vzít např. do PPP, tak se asi ani nedozvíme, co s ním je nebo není. Pravdou je, že na něj bere 3 tis. od sociálky (kvůli tomu postižení), ale když je kluk u nás, je vidět, že změnou přístupu se z něho stává trochu normálnější člověk. Takže by to možná chtělo komisi (?), aby přezkoumali, jestli je opravdu na vině jeho stav nebo přístup matky. Ale to hlavní, pokusím se popsat jak to s ním vypadá:
Žije si nějaký svůj vnitřní život, není absolutně na úrovni jiných 15 letých kluků, nekomunikuje a sám od sebe máloco udělá. Je schopen stát v místnosti člověku za zadkem několik minut a čekat, co se mu řekne, případně vymýšlet, co má říct. Zezačátku se mu musí všechno říkat (umyj si ruce, sedni si, vem si, …), za jeden dva dny se ale otrká a už se mu musí říkat jen něco. Obecně jeho schopnost samostatné úvahy ve věcech, na které není z domova zvyklý (např. shrabat venku listí), je naprosto mizerná. ALe v tom svém světě uvažuje trochu lépe, i když stále několik let pozadu. Ochotně komunikuje jen s lidmi, kteří „to s ním umí“, tzn. pokud se k němu někdo chová jako k malému dítěti, dělá s ním vylomeniny apod., tak toho „má rád“. Když na něj promluvím a třeba to vyžaduje jeho odpověď, tak se začervená, jakoby se mu zmastí obličej, je vidět jak mu to v hlavě šrotuje (a je schopen šrotovat třeba 10 minut a u toho tak nějak lape po dechu a neví kudy kam) a pak teprve něco odpoví, pokud vůbec. Jinak si hraje s hračkami mé 1,5 leté dcery, případně jezdí venku na koloběžce, na počítači hraje dětské hry, nechodí ven s kamarády, co víme, tak ani žádné nemá. Chodí na speciální ZŠ, za rok ho čeká učňák. Občanku má. I jeho pohyby jsou zpomalené, má vadu řeči, se kterou byl jako malý na internátní logopedické ZŠ.
Nejde mi s ním navázat komunikaci, popravdě bych vylítla z kůže – když se ho zeptám na banální věc – jak se máš, co ve škole apod., odpovídá (po zauvažování) „dobře“. Člověk aby z něj všechno páčil a na to bohužel nemám ani vůli ani čas. Dneska se mi povedlo s ním navázat komunikaci tím stylem, že jsem mu (v klidu, jen jakobych si povídala sama se sebou) vynadala, že tu jen stojí a kouká, že jestli se u nás nudí, tak si má s sebou brát nějakou svojí zábavu, že já mu nic vymýšlet nebudu, co má dělat a ať si uvědomí, že je na vesnici, je tu spousta věcí, které se dají dělat a on je jediný, kdo se tu nudí, nikdo jiný tenhle problém nemá. V tu chvíli jako by úplně otočil, chvilku teda zase přemýšlel, pak mi řekl, že jde ven na koloběžku. Chvilku jezdil a přišel s nabídkou pomoci s nádobím. Pak zase šel někam ven. Ani nebyl umaštěný ani červený, takže to vzal v pohodě.
Problém s ním mám já (tedy potažmo i ostatní v rodině), protože nevím, jak s ním mluvit. Komunikaci s klukem jsem omezila na „udělej“ a základní fráze. Lidi s podobným postižením bohužel nedokážu brát podle jejich potřeb, neumím se na ně naladit a vadí mi pomalost v jednání, ať už to je u kohokoli. Nejsem trpělivá, jedná-li se o lidi, kteří trpělivost vyžadují. Uměla byste mi poradit, jak bych to na něj mohla zkusit, abych se nakonec já sama necítila jako blbec, když s ním mluvím? Dá se i podle toho popisu, o který jsem se pokusila, říct, o jaké postižení se zhruba jedná?
S díky, Jana
Proč srandu? Jako Hanzlíci se ptá, jak má se svým nevlastním synem vycházet tak, aby si nepřipadala špatně. Je to problém někoho jiného?
nevšimla jsem si, že by tu psal o nějakém svém problému, kromě Hanzlíci tady tedy nikdo problém nemá…..
to si děláš srandu, nebo to myslíš fakt vážně?
Neodpovídám tady tomu chlapci, bavím se s Hanzlíci, aby se necítila jako blbec, takže moje rada má smysl pro Janu, nemá smysl pro toho chlapce, nevšimla jsem si, že by tu psal o nějakém svém problému, kromě Hanzlíci tady tedy nikdo problém nemá.
I když, vlastně evidentně ještě někdo ano, ale ten o tom neví, nebo dělá, že to tak není, takže plýtvati slovy netřeba…
Neodpovídám tady tomu chlapci, bavím se s Hanzlíci, aby se necítila jako blbec, takže moje rada má smysl pro Janu, nemá smysl pro toho chlapce, nevšimla jsem si, že by tu psal o nějakém svém problému, kromě Hanzlíci tady tedy nikdo problém nemá.
I když, vlastně evidentně ještě někdo ano, ale ten o tom neví, nebo dělá, že to tak není, takže plýtvati slovy netřeba…
Boze,lien,ma se k tobe clovek vubec,nekdy vyjadrovat? ctes si po sobe,alespon nekdy,co radis,pises?:-)
mluvila jsi,alespon mluvila,z jakymkoliv postizenym,nebo jsi s nima byla v kazdoden.
kontaktu? potom bys netvrdila,ze ma nejaky smysl,tohle mu rict a takhle s nim mluvit,
co radis ty.ono to totiz takhle nejde,ale ten postizeny za to nemuze..( ale to hanzlici urcite vi)
a ta tva posledni veta- „kdo se ohani empatii,prd ma“, to je asi vubec zbytecne komentovat..to spis rika neco o tobe..
je my jasne,ze se pustis do me,uz jsem tu zde par diskuzy,ve tve “ rezii“ ( hadani) cetla:-)
Jak ty sama,ze sebou muzes vydret?:-)(
No to je zase debata :-/
Tak někdo žádá o radu, sám přiznává, že prostě neumí mít rád, když nemá a dostane se mu kázání o tom, jak je jeden úžasný empatický polobůh a druhý ještě lepší. Hmmm, to jste mu opravdu moc poradily.
Hanzlíci, osobně bych mu to upřímně řekla, jak to cítíš. To, co tady píšeš nám, bych řekla jemu. Jediné co bych si zkusila sama v sobě porovnat je to, že on sice je jiný, ale neznamená to, že nějak horší, blbý nebo neschopný. Tohle je určitý úhel pohledu, ale skutečnost je taková, že je jiný, než většina a hodnocení do slova jiný nepatří.
Takže upřímně až u vás bude požádat o pět minut času (jen pro vás dva) a všechno pěkně povědět, nemáš k němu takový vztah, když ho vidíš 5x za rok, navíc neumíš s ním jednat, nevíš jak se cítí a připadáš si potom jako blbec…
Myslím, že by to mohlo pročistit vzduch minimálně pro tebe.
A ta empatie a tolerance může přijít časem, většinou, kdo se jí ohání prd má.
ještě něco. matka je vždy povinna informovat otce o zdravotním stavu dítěte. takže ať si manžel vyžádá od ní zprávu nebo se rovnou obrátí na jeho dětského lékaře. ten ji otci určitě musí vydat. a od toho, jaké přesně má postižení se odpíchnete.
Myslím si, že by se paní Jana měla nejdříve zeptat svého muže na to, jak má jednat s jeho (nemocným) synem. On by přece měl vědět, co s jeho synem je a jak se k němu chovat. Jaký vztah má syn k otci (a otec k němu) a potažmo k Vám?
Píšete, že měl nějakou formu autismu, která už zmizela. Pokud vím, autismus sám od sebe jen tak nezmizí, jen se třeba zmírní projevy. Autista má svůj vlastní svět a jak už tu psaly pisatelky přede mnou- měla byste ho brát takového, jaký je. I když je pomalý, neschopný, ve Vašich očích ,,nenormální“. Není to lehké, ale když na něj budete hodná, bude určitě i on na Vás. Když na něj budete zlá, bude na Vás také… Vy sama si musíte uvědomit, jak se k němu chováte…
radi,mam te tady rada,ale uz bych to nechala,co ty na to:-))))
ja si taky myslim,ze klukuv nejblizsi clovek,je vice jeho otec,a( i matka) ten by se mel nejvice snazit., kdyz tam kluka ma,nikoho nesoudim,nevim jak to tam funguje,jen muj nazor..
pani dostala hlavne odborny nazor..a my si muzeme myslet kazda to sve..ale uz dost,ok,prosiiim:-)
pokud bude jezdit pětkrát do roka, je vidět nezájem otce. a tím i vás. pokud to dáte ke komisi,vezmete si ho do péče vy??