Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Fobie mého 10 letého syna
Dobrý den,
můj 10 letý syn je velice uzavřený, introvertní a nemá sklon se svěřováním se se svými problémy. Pravda, někdy se podaří z něho něco vydolovat, ale máme jiný problém. Trpí fobiemi především bílých plášťů. Zřejmě je to způsobeno po prodělané HSP (Henoch-Schönleinova purpura), kterou dostal v šesti letech právě když nastoupil do 1. třídy (už to byla pro něho velká změna). V nemocnici si pobyl měsíc a ještě prodělal nepříjemnou operaci. Ta nemoc ho hlavně ze začátku připoutala na lůžko a on, který byl zvyklý na rodiče, najednou zůstal 1. týden sám v nemocnici (nebylo možno s ním zůstat přes noc, až později, když doktoři věděli, jak vážná je situace, mi dovolili s ním zůstat 24 hodin). Ten 1. týden byl úplně bezmocný a závislý na lékařích a sestrách. Ti ho samozřejmě potrápili, neustále mu museli brát krev, atd… Zřejmě ho to tenkrát zlomilo a teď si nenechá krev vzít, nedá se očkovat, neotevře pusu u zubaře… Nedávno jsme navštěvovali dětského psychologa s problémem, že nechce chodit na plavání, jediný ze třídy neumí plavat. Spojili jsme to i s problémem „bílých plášťů“, bohužel pan doktor příliš nepokročil, řekl, že náš syn je hodně uzavřený a moc informací z něj nedostal. Řekl, že pokud budou další problémy, máme v konzultacích pokračovat. Je to ale příliš zdlouhavé, poradna je přeplněná, termíny ve velkých intervalech. Jediné, co se zlepšilo, je jeho prospěch ve škole a trochu snad i sociální chování ve škole (je tichý, ale paní učitelka říkala, že se už i usměje). Už ve školce mi říkali, že je příliš tichý a neumí se bránit. Můžete mi poradit, co máme ještě zkusit? Je to především ten problém s těmi lékaři…
Přiznávám, že uzavřenou povahu má spíše po mně…
Děkuji za radu.
Dobrý den, naprosto vám rozumím a chápu, jak vás to trápí, hlavně co prožívá váš syn. Nedivím se, že se u něj vytvořila ta fobie po tom, co prodělal v nemocnici. Bylo to pro něj obrovské trauma. Je mu ale už 10 let, takže se s tím bude muset vyrovnat již sám (u malých dětí se to dělá přes maminku). Pokud mu opravdu chcete pomoci uvolnit jeho fobii z doktorů a prožité trauma, velmi účinnou terapií je právě EFT, kterou dělám a která pomáhá s uvolněním toho, co se v něm „usadilo“ při prožitém traumatu. Mám s tím i u dětí výborné výsledky. Kdybyste neměli možnost přijet nebo najít dobrého EFT terapeuta v okolí, tak zkuste najít dobrého kineziologa. Je fajn, že ho v tom nechcete nechat, protože by s tím opravdu sám nevyrovnal a mohla by se u něj rozvinout PSTD (post traumatická stresová porucha). Z celého srdce vám přeji, abyste pro syna našli vhodného člověka a pomohli mu se s tím vyrovnat. Držím vám palce!