Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Bití detí ve školce
Dobrý deň, prosím Vás o radu. Máme skoro 4 letého chlapca. Chodí do školky, ale pani učiteľky sa stále sťažujú že bije ostatné deti bez dovodu a že ani učiteľky neposlúcha. Robí si čo on chce. Nevieme ako máme ďalej postupovať. Všetky hračky sme mu vzali, aby vedel že to nesmie robiť. Keď niečo zlé urobí v školke tak sa aj ospravedlní a povie že mu mamička vyhodí hračky. On vie že urobil niečo zlé ale i tak to urobí znova. Nevieme či ho nemáme dať do nejakej špeciálnej školky. Manžel je Čech a ja som Slovenka. Možno sme mu dovolili viac ako bolo treba. Obidvaja pracujeme a chceme mu vynahradiť to že nie je s nami tak ho možno i rozmaznávame. Prosíme o radu ako ďalej postupovať. Ďakujeme.
Dobrý den, maminko, možná bych Vám k Vašemu článečku mohla pár vět napsat.Jsem zastánkyní vychovávat děti mírně,dobrým slovem,chci aby byla doma pohoda a příjemně.Jeden z kluků ve věku asi těch třech nebo čtyřech let začal ve školce zlobit tak moc, že jsem pro něj chodila se staženým žaludkem a čekala na další stížnosti.On nikoho nebil,ale třeba vylezl na školní zahradě na nejvyšší strom úplně do špice, nechtěl dolů, učitelky byly na omdlení a on se tomu smál.Věděl,že ve školce na strom nesmí,zakázali jsme kokina,večerníček,hračky…nepomohlo nic.Museli jsme tedy my,zastánci té „hodné“ výchovy úplně přístup k tomu jednomu dítěti změnit.Nastavit hranice,strop,za který prostě nemůže.Žádné smlouvání,vydírání pusinkama a to on tak krásně uměl.Šlo to ztěžka a kolikrát s křikem a vztekem.Já jsem měla pocit, jsem na něho zlá a nepříjemná,ale zhruba asi po dvou měsících bylo vidět,že mi dokázal říct,proč zrovna dnes tohle provedl.Tak třeba řekl:„mami,já jsem utekl na vycházce sám do kopce,protože jsem utíkat musel,jinak bych se zbláznil.“A o tom už se dalo diskutovat.Poprosila jsem paní učitelku,jestli by nebyla tak hodná a přestala si stěžovat před ním,protože i on se mých příchodů do školky začal bát.Chodily jsme tedy do nějaký čásek do ředitelny,kde jsem si vyposlechla všechno,ale kluk mi to mohl říci po svém.Chtěla bych Vám říci,že do pěti let se srovnal,ve škole už problémy neměl a známky i chování má i na druhém stupni velice dobré.Přeji Vám i synkovi hodně štěstí.
Dobrý den, lásky není nikdy dost, ale nesmí to být láska podbízivá, manipulativní a bez hranic. Dítě potřebuje lásky mnoho, ale musí mít doma jasně dané „mantinely“, co si smí a co nesmí dovolit a taky ty mantinely musí být každý den stejné, ne že jeden den něco může a druhý den za to stejné dostane vynadáno. Pokud si nejste jistí svým výchovným stylem, doporučuji navštívit nějakou organizaci v okolí, která se zabývá pomocí a poradenství rodinám. Je-li syn naštvaný, že nemá hračky, svoji naštvanost si můžu na ostatních vybíjet tím, že je bije. Určitě si s ním o tom už můžete popovídat a domluvit se na pravidlech (např. když chci cizí hračku, musím požádat, nesmím bít druhé děti) a co bude následovat, když je poruší nebo je porušíte vy (musí to být oboustranné). Nemusí se to řešit v afektu, ale v klidu a s láskou. I následný „trest“ či spíše „důsledek“ porušení nějakých pravidel by měl být udělován s klidem, nikoli ve zlosti. Syn by měl mít pocit, že je partnerem, který má své slovo do diskuse, ale že poslední rozhodující slovo mají rodiče. Přeji vám mnoho sil a trpělivosti.