Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Nástup do školy
Již jsem psala předchozí dotaz, děkuji za uklidnění Brmbulko. Ale jsem z toho docela špatná. Tak například včera jsme si počítali.Dcera napsala na papír čísla od 1 do 5. Pak je četla a říkala jedna, dva, tři, čtyři, pět a pak to zkoušela říct jinak jednička, dvojka, trojka, čtyřka, pětka. A u číslice 3 říkala čtyřka a to dělá často. Když jí řeknu napiš číslo 3 tak napíše ale pořád nějak plete že číslo tři je trojka. Bojím se, aby to nebyla nějaká porucha.Nebo když jí napíšu např. 1+2 tak to přečte jednička plus dvojka. A často když počítá, tak si to musí přiřazovat k prstům. Nevím, jestli ji mám nechat nebo raději navštívit nějakou poradnu? Co myslíte? Mám starší dcerku ve 3.třídě a ta takový problém neměla. Tak mě to dost děsí.
Dcera teď začala mít strach, pořád říká ,že se to ve škole nenaučí a co když dostane pětku.
Ona je složitá osobnost. Protože nesnese, aby jí někdo učil ale chce stále ona učit někoho. To už má od malička. Kdykoliv jsem se s ní chtěla něco naučit, tak ona to obrátila. Např. básničku, tak ona raději začala vymýšlet nějakou sama. Prostě cokoliv se jdeme učit, tak ona u toho má spoustu řečí a začne to jakoby ona vysvětlovat mě ale po svém.Stále si hraje na paní učitelku a pořád něco vysvětluje. A já nevím, jak na ní. Vždycky tak nenápadně řeknu, když si hraje na učitelku s panenkama, aby třeba tu básničku učila ty panenky, jenže ona stejně vymyslí jinou. Prostě všechno chce udělat jiným způsobem. Ale ve školce si na ní nestěžovali, tak prý spolupracuje. Tak mám z té první třídy velké obavy. Děkuji za Váš názor a čas, mějte se Jana
Hlavně se stresujete úplně zbytečně. Věřte učitelkám ve školce. S vámi točit umí a vždy Vás ukecá:)) V kolektivu pak reaguje jinak:)
Strašně moc to řešíte. Máte naprosto normální holčičku. Můžu se zeptat proč ji učíte počítat? Na co si myslíte, že je škola. Pro dítě je napsaná 1+2…strašně imaginární a je zcela normální, že k tomu potřebuje názor. V první třídě se s názorem v matematice počítá celý rok – děti mají počítadla a příklady si MUSÍ!!!!! znázorňovat. Víte, nám dospělým to připadá nepochopitelné, ale pro ně je to velmi těžké. I když bude skládat slabiky….je zcela normální, když řeknete aby spojila S a I a ona vám řekne slabiku MO….JE TO ZCELA NORMÁLNÍ!!!! Pokud se opravdu mohu přimluvit místo vaší malé, neučte ji dopředu, je to zybtečné, akorát jí uděláte zmatek v hlavě a bude se to potom třeba učit jinak a mnohem horší je přeučit, než naučit. A ona to bude brát jako křivdu, když to po ní paní učitelka bude chtít jinak. Já jsem štěstím bez sebe, když mi do 1. třídy nastoupí dítě, které umí tohle:
1. umí dobře mluvit (bez logoledických vad…řeč je jediná deviza, kterou dítě má)
2. umí poděkovat, poprosit, pozdravit
3. umí se samo obout a převléct
4. umí smrkat
5. umí si utřít zadeček a zapnout kalhoty
6. umí poznat pravou a levou stranu
7. pozná základní barvy
8. umí přeložit papír
9. nevidí nůžky poprvé v životě až ve škole
10. zná pojmy větčí, menší, kratší, delší
11. umí si samo zajít na záchod a nevyžaduje můj doprovod….a podobně.
Věřte, že pokud dítě umí toto, je to pro učitele naprostý luxus…..vše ostatní ho naučí škola a hlavně podle správných metodických postupů, protože jak říkám, je mnohem lehčí naučit, než přeučit. Týká se to hlavně čtení. Spousta rodičů přijde a tvrdí, že jeho dítě čte….nečte, jen fotografuje písmenka a to není čtení s POROZUMĚNÍM. Poznávat písmenka a spojovat je není čtení. Čtení je to, že pokud přečte pohádku nebo cokoli jiného, je schopno ji samo potom vyprávět a mít svůj názor na to, co četl. Nechápe, že po něm něco chci, vždyť to přečetl a bere to pak jako nespravedlnost. Dítě je čtenářsky dovedné v okamžiku, kdy čte potichu jen očima a je schopno pak reprodukovat, co četl. Nahlas si člověk nikdy dál v životě nečte.