Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Dcera 12. let nechce spát sama.
Musím s ní chodit spát, není schopná odejít spát sama. Už jsme to zkoušeli a vyváděla pořád mě volala, kolikrát až vzbudila mladší sestru. Tak jsme to vzdali, kolikrtá mi i říkala /ted´má období klidu/ že se bojí že nebude moci usnout, že jí to nejde spát. Já se jí to snažím vždycky v klidu vysvětlit že o nic nejde, že se to stává každému, že už je velká a o nic nejde. Kolikrát už třeba 20 minut spí pak se trošku probere řekne že nemůže spát, já jí uklidním a spí dál. I jsem se jí ptala, proč jí to tak trápí, řekne že se bojí že nebude vyspalá do školy, to jsem jí uklidnila a řekla že to nevadí, že už je velká že i kdyby usnula v jedenáct tak to nevadí. Vím že děti spánek potřebují,ale radši se jí lží snažím uklidnit. Teď jak jsem psala, má období klidu, to je že si s ní jdu lehnout chvíli si třeba povídáme a pak usne,ale sama nejde a nepůjde. Nebo když mi někdy není dobře, jdu si lehnout dřív, musí mě vzbudit, neusne ani když tam ležím spící, musím usínat s ní. Když jí bylo 5 let odešel od nás její otec, zvykla si spát se mnou na posteli, pak jsme se přestěhovali a já se znovu vdala, narodila se sestra, myslím že to pochází odtud. Jsem už strašně unavená z toho, cítím se nesvobodná připoutaná. Své děti muïluji,ale takto se cítím o(
Dobrý den,
asi to nezní moc logicky,ale zkuste jí nechat třeba rozsvícenou malou lampičku,ještě lépe jí nechte při usínání poslouchat na sluchátka hudbu třeba z mp3ky,nebo úplně potichoučku pustťě televizi.Vím,že to zní nelogicky,že jí to bude rušit,ale já jsem měla podobné problémy a pocit,že se mnou někdo(v tomto případě aspon tv,rádio),je v pokoji,na mě působil uklidňujícím dojmem a během chvilky jsem spala.Vaše dcera to nemusí mít stejné,ale zkusit to můžete.A nebo třeba ať zkusí knížku před spaním,čtení ji pravděpodobně unaví a usne snadněji.Hodně štestí.
Tak bych jí zkusila říct, že když neví jaký kompromis vymyslet, že vy by jste se to představovala takto a uvidíte, jestli tedy něco vymyslí nebo ne.
Já mám holky malé (starší budou 4) a taky mi někdy vadí, že musím jít zalehnout s nimi. Jenže u nás je to prostorem, není hotové podkroví, takže spíme všichni v obýváku, tím pádem pokud je nechceme budit, prostě jdeme všichni najednou. Já doufám, že se to vyřeší doděláním ložnice a pokojíků.
Ale osobně bych to řešila tak jak píšu, řekla bych jí, jak se cítím, zeptala se co s tím, pokud neví, řekla bych jak si to představuju já a jestli tedy neví jak ona, bude to podle mého. Nevím ještě jak to dořešit s druhou dcerkou, pokud jí budí :-(. Ale trvala bych na svém, třeba pohádka, pusa, potom tě budu držet za ruku než zapípají hodiny nebo něco takového (deset minut) a odcházím. Víc neudělám. Třeba přijde s náúpadem, který vám odhalí, kde je vlastně jádro pudla.
Já? Že mi děti dají pusu řeknou dobrou a půjdou spát samotné. Nejdřív ta mladší, pak ta starší. Já si natáhnu nohy, pustíme si s tátou hezký film a půjdeme spát kdy se nám bude chtít. Takhle si přijdu strašně svázaná, v půl desáté vypneme tv a jdeme všichni na kutě.
A jak by jste to chtěla vy?
Koukám, že je to opravdu složité. Přítelova dcera se nám občas snaží „zařídit“, abychom nebyli s přítelem ani chvíli spolu samy…jak přes den tak v noci – tak ještě tohle mě napadá jako poslední důvod, ale to se mi moc nezdá, jestli společně žijete. Moc vám držím palce, ať to nějak vyřešíte, musí to být pro vás i pro dceru strašně vysilující…
Tak to víte starosti přichází a odchází, nechce spát sama nikdy prostě, ať je dobré období nebo i to míň dobré. Na sestru žárlila od mala, teď mi to nepřijde. Zkusila jsem toho moc,ale hned volá. No a já už se bojím, byť jen něco navrhnout abych jí nerozhodila a nenaříkala zase že nemůže spát. Takhle alespoň usne a spí.
Nebojte, ve 20 letech už bude usínat vedle někoho úplně jiného 🙂 No já nevím a spí třeba s nějakejma plyšákama? Určitě má na to ještě věk, tak třeba by si pak připadala míň opuštěná…
A kolik je sestře? Nemůže na ní žárlit? Nebo nemá dcera třeba nějaké problémy ve škole, nedeptá jí tam někdo/něco?
Spávala sama,a te‘ se sestrou a se mnou o(
Přitom my máme spaní ve vedlejší místnosti, dveře jsou otevřené a stejně nechce spát sama. Postel jsme dávali už všelijak,ale jí nejde o pohodlí až tak, jako o mojí přítomnost. Já mám normálně strach že jí bude 20 let třeba a bude spát se mnou v pokoji a že to sestra odkouká od ní a to samé mě čeká dalších x let.
Já si nemyslím, že to vaše dcera dělá schválně, ono všechno má většinou svůj důvod, jen přijít na to, kde je ten zakopaný pes 🙁 Spí se sestrou v pokoji? Pokud ne, nestálo by za to zkusit to? Nebo naopak – pokud ano, nešlo by jim pokoj nějak předělit, aby každá měla svůj prostor? Jsou to jen takové moje momentální nápady, ale když něco nefunguje, zkusila bych něco změnit a třeba to pak fungovat začne, i kdyby to mělo být jen přestěhování postele o pár centimetrů… Moc držím palce.
Moje dcera s usínáním problémy nemá, ale loni jsem jí chtěla vyhodit takový starý podhlavník, který má jen položený za hlavou (dcera s tím souhlasila) – a od té doby se jí zdály špatné sny a nechtěla usínat sama v pokoji. Podhlavník jsem jí za dva dny vrátila a bylo to zase v pohodě. Nechápu to, ale opravdu i takovéhle maličkosti u dětí hrají roli…
Ona na vše řekne že neví. Přitom nesamostatná není, je ráda s dětmi v kolektivu, když se spí ve škole nebo na výletě problém nemá. Jednou za 14 dní chodí na víkend ke svému tátovi, tam musí spát sama, k němu si nedovolí to co ke mě.
Když třeba spí u babičky, je to mnohem horší než doma, ta jí musí držet i za ruku než usne. Zkouší co si k nám může dovolit.
Pokud už je takhle velká, řekla bych jí, jak se cítím /nesvobodná/ a že mi to vadí, ať mi pomůže vymyslet, co s tím a nechat jí vymyslet nějaký kompromis. Ale pokud tam je nějaké „trauma“, asi by se mělo vyřešit. To je těžké přes písmenka poznat, jestli jde jen o zvyk nebo nějaký problém, který jí opravdu nedovolí samotné usnout.
Dobrý den, chápu a vás, že je to už velmi náročné. Všechny ty zážitky se na dětech odráží a mnohdy se s tím neumí vypořádat. Dcerka potřebuje určitě na zvládnutí své úzkosti hodně podpory a pozornosti z vaší strany. Terapie EFT by v tomto případě mohla velmi ulevit vám i dceři. Dcerka už je dost velká a mohlo by se pracovat přímo s ní, na tom, co ji trápí, co se odehrává, když jde spát. Možná by se dalo pracovat i přes vás, ale už je to složitější u velkých dětí – hlavně z důvodu určité osobní svobodné vůle. EFT je jednoduchá technika a když se to člověk naučí, může s tím pracovat u všech svých blízkých. Umí uvolnit stres, napětí a nervozitu. Mě „běžné“ rady a postupy připadají neúčinné, když vím, že mnohé dlí v našich tělech, našich emočních zápisech, které když se změní, změní se často celé naše prožívání. Když se neudělají změny v nitru, nedojde obvykle k žádným změnám „venku“. Někdy je to jednoduché, stačí promluvit, uvědomit si, ale mnohdy je nutné použít nějakou techniku, která v tom pomůže. Přeji vám mnoho sil a trpělivosti!