Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
→ Přejít na vyhledávání v archivu diskuzí.
Vzdor
Dobrý večer,
dceři budou v květnu 3 roky. Na svůj věk je poměrně bystrá oproti staršímu bratrovi.Je strašně vzdorovitá když není po jejím, tak s ní člověk stejně nehne. Vše musí sama, sama, když ji třeba zapnu zip tak začne vzdorovitě sama, sama a rozepne si ho a sama zapne. Když se třebas vzbudí tak začne pofňukávat a to mě vždy vytočí to její fňukání. Když začne z nějakého důvodu brečet když to není po jejím( např.chce čurat říká to mě a já zrovna nemohu ji jít rozsvítit na wc tak jde přítel, rozsvítí a v tu ránu začne řvát že jsem to neudělala já)tak ji pošlem do vedlejšího pokoje a že má přijít až ji to přejde, ale někdy se začne vztekat a přítel říká že prý není dobré nechat dítě vyvztekat -tak nevím co je na tom pravdy- tak jdu a dostane na zadek za to že se bezdůvodně vzteká a říká že už se nebude vztekat, ale ještě chcíly to trvá než přestane. Poradíte jakým způsobem na ni vyzrát?
Děkuji předem za rady
s pozdravem R. Hubálková
Dobrý den, chápu vaše rozčarování, když se dcerka vzteká a když začne fňukat. Metoda vykázat dítě do vedlejší místnosti není zrovna pro zdravý psychický vývoj vhodná. Dáváte dceři podmíněnou lásku. „Můžeš být u mě, ale jen někdy, když mi vyhovuješ. Když křičíš nebo se vztekáš, jdi pryč, nechci tě ani vidět.“ Z toho mohou plynout různé potíže třeba až v dospělém věku. Dcera může mít potíže se sebepřijetím, nízkým sebevědomím, obavami a strachem z odmítnutí. Jako máma to samozřejmě neděláte, abyste jí ubližovala. Ale zkuste se nad tím takto zamyslet. Když se začne vztekat, když bude vyžadovat, aby bylo po jejím, zkuste si představit, že byste mohla zůstat úplně klidná, s vědomím, že je to vztekání velmi prospěšné pro její vývoj a vůbec to neznamená, že děláte něco špatně. Prostě se jí bouří neurony a ty bouře jednoduše neumí ustát. S věkem to polevuje. Ale skutečně je to projev „zdravého psychického vývoje“. Prostě ji nechte, dělejte si věci tak, jak chcete vy a i když se jí to nebude líbit (např. že jí rozsvítí světlo na WC přítel) tak ji prostě nechte brečet. Můžete jí vyjádřit pochopení, že jí to vadí, to je v pořádku, může jí to vadit, ale prostě světlo rozsvítil někdo jiný. Hotovo. Není nic špatného na jejích výbuších a na tom, že bude brečet. Vy však zůstaňte klidná. Je skvělé, že chce dělat věci sama, co by za to dali rodiče dětí v první třídě, které se sami nedokážou pomalu obléknout a maminky kolem nich stále musí poskakovat. Pochvalte ji za vše, co chce dělat sama. Nabídněte jí, že jí pomůžete, když bude potřebovat. A nepomáhejte dokud si neřekne nebo dokud vám neřekne ano, na vaši nabídku. Respektujte její osobnost a její potřeby, ale zároveň si udržujte hlavní slovo v tom, jak a kdy se věci budou dělat. Dětem se to líbit nemusí. Mají na to právo. Vy to právo respektujte. „Chápu, že ti vadí, že se ti to nelíbí, ale „potřebuji, aby se to udělalo TAKHLE!“
Když je dítě v záchvatu, nedokáže to samo ukočírovat. Vemte ji naopak do náruče a dovolte jí, aby se vyvztekala u vás. Já jsem dcerce ještě začala zpívat nějakou klidnou melodii. Velmi rychle to odešlo a ona byla pak vděčná a šťastná, že jsem ji u sebe nechala, i když byla „nesnesitelná“. Přeji vám hodně trpělivosti!
Zeptejte se i vy
Napište nám, na co byste se chtěli zeptat a třeba i proč vás to zajímá:
Váš dotaz předložíme našim čtenářům formou článku nebo se zeptáme za vás fanoušků na facebookové stránce Děti – péče, zábava, vzdělávání. Na e-mail, který jste ve formuláři vyplnili, vám pošleme zprávu, jak s vaším dotazem naložíme.
Jméno uvádějte prosím v takové podobě, ve které může být zveřejněno.