Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Problémy se synem
Dobrý den, mám skoro 8 letého syna. Chodí do druhé třídy. S učením nemá žádné problémy, na konci první třídy měl samé jedničky a i teď má výborné známky. Bohužel jsem ale přišla na to, že krade. Jsou to sice prkotiny, ale samozřejmě mám strach, že to bude gradovat. Asi před rokem vzal jinému dítěti ve škole karty Pokémonů, Když jsem to zjistila, musel je samozřejmě, přes vychovatelku v družině, vrátit. Pak se to uklidnilo. Teď ovšem děti sbírají lego panáčky a když někdo má takovýho, kterýho on nemá, tak mu ho vezme.S manželem jsme mu už několikrát domlouvali. Předevčírem vzal kamarádovi 2 panáčky. Má kvůli tomu zakázanou televizi i počítač. Včera měl svátek a měla jsem pro něj lego, ale kvůli tomu ho nedostal. Myslela jsem, že už si to příště rozmyslí, ale bohužel dneska to udělal znova. Nemyslím si, že by se měl špatně, zrovna lego panáčků má asi 15, ale zase mu nemůžeme koupit úplně všechno, co on chce…Prosím o radu, co s ním máme dělat, jak postupovat, aby se to neopakovalo.
Předem moc děkuji
Dobrý den, už jste mu domlouvali a nemělo to žádný efekt. Zákazy na něj asi také příliš nezabírají. Je třeba zjistit, co se v něm děje, když vidí, že má někdo něco, co on nemá. Ptejte se ho, jestli má radost, když to ukradne. Možná ho prostě těší ta akce – může to být silnější, než touha vlastnit dalšího panáčka. Určitě by bylo fajn, vést ho k empatickému pochopení toho, co se odehrává v člověku, kterému něco ukradne. Např. pomocí příběhu, který klidně můžete vymyslet, kde se může vžít do hlavního hrdiny, kterému je ukradeno (cokoliv si vymyslíte) něco co má rád. Nebo další příběh, kdy kluk, který rád kradl zjistil, že s ním pak nikdo nechtěl kamarádit a byl sám a neměl si s kým hrát. Třeba by se mu podařilo si sám uvědomit, že to není v pořádku. Ta motivace „nekrást“ by měla přijít zevnitř nikoli zvenku (zákazy, příkazy, „to se nedělá“). Zevnitř přijde tehdy, když si sám v sobě uvědomí, že chce být lepším a nedělat druhým nepříjemnosti a i sám pro sebe si nevytvářet nepříjemné následky. Nemluvte o trestech, ale o následcích nebo důsledcích tohoto chování. Každá újma způsobená druhému člověku se vrátí. Jak, to nikdo dopředu neví. Ale už i děti mohou pochopit zákon akce – reakce. Jak se do lesa volá – tak se z lesa ozývá. Zkuste mít pro něj pochopení a nabídnout mu vlastně pomoc. „Jsi prima kluk a my tě máme rádi. Přejeme ti, abys byl šťastný a spokojený. Pokud to tak není, rádi ti pomůžeme. Nemám ale radost, když někomu něco vezmeš a způsobíš tak druhému nějakou bolest, ztrátu. Tak, jak to bolelo toho kamaráda, tak to může také bolet tebe. Pojďme se domluvit, jak a v čem ti můžeme pomoci.“ Přeji hodně sil a trpělivosti!
já bych s ním zašla osobně k odborníkovi. může to být jen dětský blbnutí, ale měla bych strach, co z toho vzejde. takže určitě bych zašla do ppp nebo k psychologovi.