Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
přítelův syn...
Dobrý večer,
přítel má 8mi letého syna a už 3 roky s nimi nežije. Bere si ho občas domů dle možností a už se párkrát stalo že syn povídá-když si spolu hrají-že by to bylo pěkné kdyby si hráli i společně s mamkou jak tomu bylo dříve atd… prostě že je mu líto že taťka s mamkou nejsou spolu že se rozešli. Snaží se mu vysvětlit že snad by nechtěl aby se hádali a on to musel poslouchat a proto spolu nejsou. Jak mu to dobře vysvětlit aby to pochopil a netrápil se tím?
Moc díky
s pozdravem Radka
Dobrý den, Radko, myslím, že synovi stačí, když přijmete to, že je mu to prostě líto. Nesnažte se mu to „vysvětlovat“ – to je nepříjemné i pro dospělé. Když jste naštvaná nebo je vám něco líto a kamarádka vám „vysvětli“, že se takto cítit vlastně nemáte, že je to „jinak“. Můžete mu říct např. „chápu, že je to to líto, i mě by to bylo líto. Moc tě to bolí? Trápíš se tím? Tak ráda bych ti s tím pomohla, ale nejde to. Oni už spolu nechtějí být. Ale tebe mají moc rádi. Čím bych ti mohla udělat radost, jak bych ti teď mohla pomoc? Jsi fajn kluk….atd. To, že se trápí není špatně – jenom na dovysvětlení – je to normální reakce na ztrátu. A je třeba aby to proběhlo a nenesl si to zbytečně dlouho, což se stává, když se ty pocity „zakazují“ nebo „nejsou přijatelné“ pro někoho z rodičů. To nadělá mnohem větší škody, než období smutku, které následuje vždy když o něco přijdeme. Tím, že mu je „dovolíte“ mít, zároveň umožňujete, aby mohly časem odejít. Dejte mu čas – a lásku! Přeji mnoho úspěchů!