Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Vzpurné dítě
Dobrý den,chtěla bych Vás poprosit o radu. Nevím jak zvládat (nebo odstranit)vzpurnost a svéhlavost naší 3,5 leté dcery. O vztekání ani nemluvím. Dcera chodí od 2 let do jeslí a teď nastoupila do MŠ, kde se projevuje jako normální bezproblémové dítě – v kolektivu je i dle názoru učitelek oblíbená. Problém nastává při komunikaci se mnou a manželem. Neustále si vynucuje co bude a nebude dělat sama, co si vezme nebo nevezme na sebe. Vzteká se, když jí např. připravím pastu na kartáček já – přitom ona si to chtěla udělat sama. Zkouší si vynucovat vše kňouráním a vztekáním. Snažíme se být neústupní, nijak dceru nerozmazlujeme – máme ještě 7 letou dceru, kterou nijak nepreferujeme. K oběma přistupujeme stejně, takže určitě nemůže mít ta mladší pocit, že by byla odstrkovaná a nemilovaná. Zásadně neposlouchá, když jí něco přikážu – nereaguje nebo začne kňourat, snaží se tomu vyhnout. Výhružky jí jsou celkem lhostejné, fyzické trestání nepoužívám, protože vím, že to nefunguje. Vážně začínám uvažovat o tom, že s ní zajdu k dětskému psychologovi nebo k někomu, kdo mi může odborně poradit. Předem děkuji za odpověď.
Ono je každé dítě jiné.Naše dítě se nechalo navlíknout do čehokoli,vnouče ale bojuje i o to,jaké ponožky si vezme.Někdo je prostě pasivní,jiný se snaží prosadit už od útlého věku.Ostatně,když si dítě pod Vaším dozorem připraví oblečení na další den,jedině dobře.I tu pastu si může na kartáček dát samo,ukážete-li mu, jak se to správně dělá.Nemůžete dítěti přikazovat úplně vše ani mu nechat úplně ve všem vlastní volbu.Výchova není přikazování.Představte si,že Vám někdo přikáže,že máte jít žehlit uprostřed detektivky v TV.Zrovna tak je dítěti,když mu přikážete teď hned uklidit hračky,protože jste si vzpomněla,že musíte dojet k babičce s nákupem!Vaše dcera se po svém snaží s Vámi domluvit.Nebuďte k tomu hluší.Paradoxně byste se mohli dočkat třeba toho,že Vám to za x let takzvaně vrátí /až bude silnější než Vy/a řekne-dneska budeš jíst koprovku a jdeš spát v osm.Nezajímá mě,že na ni zrovna nemáš chuť a že se Ti spát nechce.Já se o Tebe starám,já rozhoduju.
Dobrý den, dcerka je v období vzdoru a to, co popisujete jsou normální projevy. Vím, jaké to pro rodiče ale je. Víte, že jí nemůžete nechat, aby řídila vaši rodinu a že jí musíte dát určité hranice. S dítětem v tomto věku je obtížná komunikace, jelikož je ještě hodně sebestředné a navíc je tu ta potřeba všechno dělat po svém. Dítě už začíná být „osobností“ a vy ho můžete budˇ „ubít“ nebo mu umožnit tím projít tak, že si dítě osvojí určitý pocit sebeúcty. Domlouvejte se na to, KDO bude určité věci dělat. Vysvětlete jí, že jsou věci které musíte rozhodnout vy, ale že je také spoustu věcí, které si může rozhodnout ona. Reagujte určitou vstřícností na její prosby a žádosti. Ona nebude mít pak takovou potřebu kňourat a vztekat se. To vztekání je už takový její boj a možná pocit, že jinak jí nevyhovíte. Tímto obdobím se musí prostě projít. Ale nemusí to být tak divoké. Když dítě získá pocit, že se jeho názory a požadavky berou v potaz, postupně se nebude chtít tolik „prosazovat silou“. Nenechávejte se jejími vzteklými reakcemi vyvést z míry. Berte to jako normální vývoj, nezlobte se, zůstaňte klidní a jen jí řekněte, že stačí říct, co potřebuje. A naslouchejte! Když se půjdete poradit do nějaké poradny, tak tím také nic nepokazíte.
Držím palce, abyste to všichni zvládli.