Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
je hyperaktivní?
Dobrý den,´
minulý týden jsme byli se synem 2r7m na kontrole(byl dlouho nachlazený)a paní doktorka mi řekla,že si myslí, že malej bude hyperaktivní dítko ale že počkáme do tří let. Na nic jsem si nestěžovala, usoudila tak ze synova chování. Když jsme vešli, skočil před ní a zakřičel DEN! (to znamená dobrý den), nechal si udělat výtěr z krku a pak už jen skákal, pobíhal po ordinaci a prohrabával naco přišel. Doma je také dost živý, běhá po bytě, křičí, skáče, skoro se nezastaví ale jsou chvíle kdy se vklidu dívá na pohádku(ale kouká na pár pohádek které zná a nové pohádky nechce)jinak chce pořád někde chodit-spíš běhat(jedině běhá) po venku, dětská hřiště ho nebaví. Někdy mi přijde, že nemá pud sebezáchovy. Ničeho se nebojí, v létě jsem mu jednou trochu upustila rukávky, aby se ve vodě hýbal a nenechal se jen nadnášet a stejně se nehýbal a když jsem ho tedy chytla, když polikal vodu z bazénu tak se tomu strašně smál a chtěl ještě. Když mu prababička vyhrožuje aby neotvíral dveře, že tam je čert(toto strašení neuznávám) tak je otevře a volá „čerte, kde si blll“. Co myslíte, bude hyperaktivní?
Děkuji za odpověď
vervyky, proč potřebuješ vědět, do jaké škatulky tvůj úžasný syn patří? Budeš ho mít víc ráda, když ti o něm někdo řekne, že je normální? Nebo se chceš začít bát dopředu? Myslím, že je to úplně zbytečné. Když budeš mít se synem či s čímkoliv jiným problém, budeš ho řešit. A určitě to i dobře vyřešíš. Teď si užívej synka, když je malý, protože za čas si ho už budeš užívat jen velkého. Pokud nebudeš řešit jeho možnou hyperaktivitu, dáš mu největší šanci, aby jí nikdy netrpěl. Když se možnou hyperaktivitou budeš zabývat, určitě tě nezklame a přijde, aby sis potvrdila, že ses nebála zbytečně.
Přeji spousty krásných chvil se synkem!
Dobrý den,
myslím, že v tomto věku je na určování diagnóz skutečně ještě velmi brzy, což ostatně naznačila i paní doktorka. Každé dítě má jiný temperament a není hned třeba říkat, že některé je hyperaktivní. Občas mám dojem, že se z toho stalo velmi módní slovo…
Každopádně, když popisujete, jak syn pobíhá a do všeho se vrhá, určitě se jedná o dítko živější, než bývá obvyklé. Bez ohledu na diagnózy se nejvíc vyplatí, pokud tedy jeho živost pokládáte za problém, působit výchovně. U hyperaktivních dětí je hodně důležité, aby měly pravidelný režim, pokud možno vyváženou životosprávu (někdy mohou podnítit hyperaktivitu i některé druhy potravin, pokud se konzumují ve vyšší míře – tradičně se o tom hovoří především v souvislosti s potravinami s vyšším obsahem cukrů nebo různých umělých dochucovadel a barviv). Je důležité srozumitelně si stanovit pravidla, co je a co není přípustné, a na nich trvat – je vhodné trochu toto potrénovat už před nástupem do mateřské školy. A jelikož svého syna bezpochyby znáte mnohem lépe než lékaři či jiní odborníci, vyplatí se umět odhadnout, v jakých situacích by se mohl chovat poněkud živěji nebo „méně vhodně“ a pokoušet se těmto situacím předcházet – třeba tím, že ho zaujmete něčím jiným, odpoutáte jeho pozornost, pokusíte se zařídit, aby vše proběhlo velmi rychle, nebo se dané sitauci prostě vyhnete.
Určitě je také vhodné trénovat soustředění na jednu činnost. Dnes je docela běžné, že v domácnostech neustále probíhá více věcí současně – děti snídají, přitom se oblékají, přitom se dívají na pohádky v televizi apod. Někdy je třeba, aby se rodiče obrnili trpělivostí a důsledně trvali na tom, že nejprve se udělá jedno, pak se bude dít druhé a vše má své místo (oblékáme se v pokoji, jíme v kuchyni apod.). My dospělí už zvládáme rozdělit pozornost mezi více věcí a srovnat si v hlavě, co je třeba udělat, ale dětem takovými postupy pomůžeme, aby se ve světě, který teprve poznávají, zorientovaly a chápaly, co kdy a jak se děje. Příliš mnoho podnětů současně vede k roztěkanosti a neklidu.
Kdyby se Vám zdálo, že zvýšená aktivita přetrvává i v dalších letech, stojí za to konzultovat přímo s odborníky – buď s psychology (třeba v pedagogicko-psychologické poradně), nebo s neurology. Je pravda, že existuje i medikace, která je někdy dětem s hypeaktivitou doporučována, ale viděla bych to spíše jako možnost poslední volby. V prvé řadě je třeba volit výchovné postupy, které fungují.