Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Absolutně nezvladatelná 4 letá dcerka.
Dobrý den, mám 4letou dceru a 3 měsíčního syna….pár týdnů je Elisabeth absolutně nezvladatelná. Jedna věc je jistá, žárlí, domáhá se mé pozornosti, upozorňuje na sebe. To vše jsem čekala, ale mám pocit, že mi začíná přerůstat přes hlavu.
Ale od začátku: Vychovávala jsem ji sama a používala ve většině případů svou intuici. Byla jsem přísná, ale spravedlivá. Elinka měla určené hranice, věděla, kam může a kde už ne…nikdy s ní nebyl problém, ona je velice bystrá a pozorná. Vše si vždy nechala vysvětlit…až teď pár týdnů. Stupňuje se její vzteklost. Neposlouchá to co jí říkám, nebo to co po ní vyžaduji (např. uklizení hraček, vyčištění zubů, atd.), začíná takový boj o moc…začne se vztekat, ječet, ve tváři je celá červená, prostě vzteklá…řešila jsem to v klidu, zkusila jsem opravdu vše. Přes odvádění pozornosti, k ignorování, vykázání jí do jejího pokoje do doby až se uklidní, zákazem její oblíbené činnosti(čtení knížek na dobrou noc, jízda na kole)….dokonce(a to se velice stydím) došlo i k fyzickým trestům-prostě dostala pár na zadek….nic nepomohlo. NIC! Naopak.
Nejhorší na tom všem je, že ona začíná bít mě. Kousat, škrábat, kopat….
Promluvila jsem si s ní, když byla jednou v klidu. Přiznala se mi, že by mě měla raději více u sebe, že má pocit, že se jí málo věnuju. Domluvily jsme se, že když bude mít potřebu, že může za mnou kdykoli přijít a říct, že chce pomazlit. Mám ji na sobě několikrát denně.
Ale pořád se to stupňuje, diriguje mě, říká mi co mám či nemám dělat. Samozřejmě takové chování netoleruju. Maminku se musí poslouchat.
Když ji přejde vztek, omlouvá se mi a lísá se.
Nevím kam se mám obrátit, ale vím jistě, že potřebujeme pomoc.
Mohla byste mi prosím poradit? Nebo mě někam odkázat?
PS: Tatinek od nas odesel. Jsem na vychovu sama, bydli u me moje maminka.
Dobrý den, no je to těžké období pro vás všechny. Dcerka hodně žárlí a nedokáže se s tím vyrovnat. Napadly mě bachovky (bachovy esence), které mohou pomoci překlenout psychicky náročné období – pro dcerku. Pomocí EFT by se mohlo zkusit zpracovat její strach, že bude opuštěna, její zklamání apod – určitě přes maminku. Dálší možnost, večer, když usne, nebo i před usnutím, sedněte si k ní promlouvejte k ní – jak ji máte ráda, jak si vážíte toho, že můžete být spolu, jak se s ní ráda mazlíte a další hezké věci o ní. Ona třeba bude spát, ale její podvědomí to zaznamená. Po čase se jí uleví. Myslím, že to je vždy strach, že maminka má někoho jiného (jiné dítě), i když jí můžete říkat, že ji taky máte ráda, prostě to v tu chvíli vůbec neslyší. Ale večer v posteli to slyšet bude. Přeji hodně trpělivosti!
Dobry den Shaollo.
Ja mam doma neco podobneho,mam 2,5 leteho chlapecka a 8 mesicu mimi a muj starsi byl ze tacatku skoro to same,kdykoliv jsem maleho kojila zacal po me lest a maleho by ze me nejradeji schodil a kdyz jsem se mu to snazila vysvetlit,zacal histercit a vztekat se a pak kdyz uz bylo po kojeni,jsem mu to chtela vynahradit a jako by byl urazeny,me od sebe odhanel a parkrat me take uhodil a kousal me…
Malemu uz je 8 mesicu a nekdy ma jeste ten starsi takove vyjevy,napr. nesnese kdyz na nej maly Filipek saha nebo kdyz ho chovam,chse mi ho odebrat z naruceod a nebo mu bere hracky,ale jsou i momenty kdy se k nemu naopak lisa.
Deti jsou takovy,naladovy a maji svuj svet a hlavne svou fantazii,ale tohle vsechno casem prejde…Docetla jsem se dite ma 3 mesice na to si zvyknout,ze je v rodine novy prirustek a muj maly si nebyl schopen zvyknout za 8 mesicu,ale ja mu to vzdy hezky vysvetlovala samo ze i parkrat take dostal na zadecek,ale pak ho to jak pise Lussy preslo samo,i kdyz nekdy ma sve nalady,ale uz si svym spusobem zvyk a tolik nezarli.
Ja myslim,ze by jste mela vyuzit kazde volne chvile a venovat ji male a ona snad casem pozna,ze tam nejste jen pro maleho.Preji hodne stesti a trpelivosti 🙂
Nene, maminka stoji maximalne za mnou…“predelegovala“ jsem ji na svuj styl vychovy, takze odtud to neprameni….spise jak pises, vyrovnana se s tim po svym 🙂 diky….
shaolo,
dceři bylo 2,5 roku, když se jí narodil bráška. Byla úplně v pohodě, brášku má moc ráda, ale před pár měsíci začlo přesně takové chování, až na to, že nás teda nebyla a nekousala. Taky dostala párkrát i na zadek.
Trvalo to asi 2 měsíce a prostě jí to přešlo. Řekla bych, že se tak nějak po svém srovnávala se situací, že už se všechno netočí jen kolem ní.
A nám hodně pomohlo omezit styk s babičkama, které svými řečmi typu – no jo, teď na tebe maminka nemá čas, narodil se vám bratříček, podívej jak je ten bráška hodný a maminka radši vytírá než aby si s tebou šla hrát když on spinká…akorát všechno zhoršovaly.
Nemusí to být všude stejný, ale napadlo mě, zda tvoje maminka, byť nechtěně, když s vámi bydlí svým chováním vše nezhoršuje, kór když jste bez tatínka?