Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Dítě v krizi rodičů
Dobrý den, v manželství se nám po 4letech vztahu narodila dcerka, nyní jsou jí 3roky. Již od jejího narození řešíme s manželem různé konflikty, většinou tedy spíš neřešíme, neb necháváme vyšumět. Krize se projeví vždy až po nakumulování, když už jeden toho má dost, většinou já. Od narození dcery v podstatě fungujeme jako spolubydlící. Nemáme možnostt si spolu jakkoli popovídat, protože vždy chybí snaha toho druhého naslouchat. Chtěla bych říct, že já jsem to vzdala až jako ta poslední. Začalo mi být odporné stálé dožadování se interakce, sexu, komunikace, plánů. Můj manžel si „hlavně potřebuje po práci odpočinout“. Já nejsem lenora, ale nyní jsem pár měsíců s dcerou doma a k mé nelibosti ekonomicky závislá na RP a manželově příjmu. Dcera většinou ve vztahu preferuje otce, který ji ale často od sebe odhání, stejně jako mě. Přesto ho dcera mluje a zbožňuje. V posledních dnech se toho ale dost změnilo. Manžel mě před dcerou fyzicky i verbálně napadl, čímž u mě skončil. V brzké době se budu stěhovat a myslela jsem, že i s dcerou. Jsem však na pochybách, protože dcerka, ač byla vždy samostatná a velice sociálně zdatná, začíná být úzce fixovaná na oba rodiče. Stručně řečeno si bez ní ani jeden nesmíme dojít ani na záchod. Vím, že rozhodnutí bude na mně. Váhám mezi menším zlem. Zda dceři bude lépe, když odejdeme a ona si snad časem zvykne, nebo zůstat společně u otce a riskovat, že fyzické konflikty se budou stupňovat. Současnou situaci považuji za neúnosnou a mám dojem, že ji více poškozuje přinejmenším v tom jak ona jednou bude prožívat vztahy. Že jako rodiče bysme oba byli lepší, když budeme spokojenější. Tedy každý sám.
Zdravím vás,chci jen stručně a krátce reagovat naváš dotaz. Byla jsem v dost podobné situaci,jen s tím rozdílem,že mě můj manžel poprvé napadl,když jem byla ještě těhotná. Já se nebránila a od té doby to udělal několikrát i po narození našeho syna. Nakonec jsem se odstěhovala a začala si vážit sama sebe. Vím,že je těžké žít bez finančních prostředků,ale já měla velkou oporu ve svých rodičích. Podle mého názoru se člověk,který jednou vztáhne ruku na ženu, vztáhne na ni ruku i podruhé. Vaše dítě by mohlo vyrustat v násilí a to jsem ani já tenkrát nechtěla riskovat.
Taky se přikláním k radě, abys s dcerkou odešla, protože tvůj muž v roli manžela i otce pohořel a bojím se, že by se napětí jen stupňovalo, podle toho co píšeš usuzuji, že ani není co napravovat. Bude to pro tebe i pro holčičku těžké, ale věřím, že si zvykne na novou situaci lépe než se vyrovnávat s věčným napětím mezi rodiči…. zvlášť, když už došlo i k fyzickému napadení
Není řešením „obětovat se“ dítěti. Vše by bylo ještě horší. Vy byste časem upadla do depresí, apatie, citové vyprahlosti a co pak s tím. Je-li snaha řešit jen na jedné straně, nedá se to zvládat dlouhou dobu a je nutné se s tím psychikcý vyrovnat a odejít se ctí – nikoli ve hněvu a naštvanosti. Zkuste to brát jako fakta a oddělit vaše emoční stavy. Lze se to naučit. Pro dceru se dá také mnoho udělat. Chápu její momentální obavy – hroutí se jí svět. Doporučuji vám vyhledat pro ni ( i pro sebe) pomoc – např. terapii EFT (www.mojeEFT.cz) – ale i jiné. Je to na vás. A pokuste se řešit ty psychické stavy, které ta situace vyvolává. Učiňte nutné kroky k zajištění svého štěstí a klidu a o dcerku se zkuste postarat i cestou psychoterapie. Věřím, že to vše zvládnete.
Určitě bych sbalila kufry a honem pryč!
Dcerka je teď na vás oba fixovaná, protože cítí, že se něco děje. Ale podle mne není co řešit, uteč dokud je čas. Hodně štěstí.
Myslím, že jste si na konci dotazu sama odpověděla.
Současnou situaci považuji za neúnosnou a mám dojem, že ji více poškozuje přinejmenším v tom jak ona jednou bude prožívat vztahy. Že jako rodiče bysme oba byli lepší, když budeme spokojenější. Tedy každý sám.
Souhlasím s Radkou.
rozhodně odejít. okamžitě. nic není horší, než když dítě je svědkem napadání. radka2