Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Děti 1
**Děti tady nejsou od toho,aby byly poslušné na povel.Chtějí dělat od přírody všechno po svém..vaše děti nejsou vašimi dětmi…
Můžete jim dát svou lásku,ne však všechny své myšlenky, neboť ony mají své vlastní myšlenky. Přicházejí skrze vás,ale ne od vás.
**Dětem můžete dát svou lásku,ale nikoli vaše myšlenky.Můžete dát přístřeší jejich tělům,ale nikoli jejich duším,protože jejich duše žijí v přístřešku budoucnosti,který vy nemůžete navštívit ani ve snu.Můžete usilovat,abyste byli jako ony,ale nechtějte je přetvořit,aby byly podobné vám, vždyť život nejde zpět,ani nezůstává při včerejšku.
**Člověk se vlastně nikdy úplně nedozví,jaký byl rodič,ani jestli to dělal dobře nebo špatně.Nikdy.A po celý život se tím,i svými dětmi trápíte.Ale,když vaše děti mají děti a vy sledujete,jak si počínají,část odpovědi naleznete.
Keenspeede, jsou to nádherná slova. Díky za ně. S chutí jsem se začetla a zamyslela… 🙂
virenka: omlouvám se , já ani netušila, že je to vytržené z této knihy, moje ostuda. Já si jen celý život píšu věty, citáty apod. , které mě zaujali,a v této zkrácené verzi se ke mně tato slova dostala. Iv
Hanino, profláknuté, tím myslím nadužívané. Citace jsem v posledních letech viděla skoro v každém časopise pro maminky, na internetu, v knížkách o dětech… Je to skoro všude, a čeho je moc, toho je příliš. Proto píšu, že je to ke škodě této Gibránovy kapitolky, moudrost těch slov už leckdo ani nemusí vnímat.
Zatím mám děti malé, ale nepotřebuju je mít k obrazu svému, proto mi to ani nepřipadá smutné. Denně se od nich dozvídám něco o sobě, a to, co si někdy uvědomím, smutné bývá, ale za to moje děti nemůžou.
Proč profláknutá???
S odstupem času zjišťuji,že jsou víc než pravdivá.
Jako matka se snažila,abych já se vyvarovala chyb jejích i já se snažila,aby děti i z mých chyb se poučili, stejně se to nepodaří,ikdyby jme stokrát chtěli.
Neboť ony mají své vlastní myšlenky…a pokusit je předělat k obrazu svému je opravdu zbytečný.
Je to smutné,ale je to tak.
Vaše děti nejsou vašimi dětmi.
Jsou syny a dcerami Života, toužícího po sobě samém.
Přicházejí skrze vás, ale ne od vás.
A třebaže jsou s vámi, přece vám nepatří.
Můžete jim dát svou lásku, ne však své myšlenky,
Neboť ony mají své vlastní myšlenky.
Můžete dát domov jejich tělům, ne však jejich duším,
Neboť jejich duše přebývají v domově zítřka,
Který vy nemůžete navštívit dokonce ani ve svých snech.
Můžete se snažit být jako ony,
nepokoušejte se však učinit je podobné sobě.
Neboť život nekráčí zpět a nezastavuje se u včerejška.
Jste luky, z nichž jsou vaše děti
vystřelovány jako živé šípy.
Lučištník vidí na stezce nekonečna terč
a napíná vás svou silou, a
by jeho šípy letěly rychle a daleko.
Ať napínání rukou lučištníka je pro vás radostí. Neboť, jak miluje šíp, který letí, tak miluje také luk, který je pevný.
Toto je doslovná citace Chalíla Džibrána z knihy Prorok. Moudrá slova, leč už trochu profláknutá, trochu ke škodě tak krásných slov.