Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Mužský pohled na věc
Ráda bych znala mužský názor na SVATBU.
S partnerem jsem už více než 11let. Máme 3děti, nejmladší má měsíc. Koupily jsme dům, který opravujeme a ještě dlouho budeme.
Ale co se týká svatby, partner se nemůže stále rozhoupat 🙁
Pořád má výmluvy typu – na svatbu nejsou peníze, když svatbu tak pořádnou……. (nějak mu stále nemůžu vysvětlit, že o velkou parádní svatbu nestojím)
A také, že než mít nějaký papír, je důležitější jak dlouho jsou lidi spolu.
Někdy mi to je strašně líto. A někdy mi přijde, že vlastně nemá důvod to řešit, že to je pro něho takhle pohodlnější. Děti mají jméno po něm, tak proč řešit svatbu.
Ale co vím určitě,že až děti vyrostu, nevím jestli o to ještě budu stát já.
Tlačit ho do něčeho o co asi nestojí nechci (i když říká, že si mě vzít chce), mluvili jsme o tom už mockrát, ale k ničemu to nevedlo. Co mám tedy dělat?
ono je to tím, že muži jsou z marsu a ženy z venuše:-)
Anonymní, naprosto souhlasím. Přemýšlela jsem, proč to takhle je, proč je to většinou žena, kdo se musí víc přizpůsobit a taktizovat, aby nenápadně dosáhla svého…a došla jsem k závěru, že žena na partnerském vztahu většinou lpí víc než muž a v tom je asi ten zakopaný pes 🙁
Vždycky jsem byla šťastná, že jsem se narodila v ženském těle, ale posledních pár let přemýšlím, že jako chlap bych se měla prostě skvěle, počínaje úklidem (samozřejmě by uklízela žena), konče nezávislostí…A že bych musela finančně zabezpečovat rodinu? To dělám i teď 🙁
„Jak totiž muž na sebe cítí nátlak speciálně od ženy, rád se blokne a nic s ním nehne“
A co takhle, pohled z druhé strany – nemyslíte, že je to nějak divné – kolem Vás se musí chodit v rukavičkách a ve všem se rádi rozhodujete sami. Nemyslíte si, že takové preference může mít i druhá strana. Ta holt ale na to nemá nárok, protože to by jste nezvládli. ..ta neustále musí narážet na Vaše samostatné rozhodování i třeba škodlivé, pokud nepoužívá potupných postupů z dob babiček – aby to vypadalo, že jste se rozhodli sami. Netýká se to jen doma je to všude – jestli to tak někdo tak nadesignoval, tak rozhodně myslel jen na jednu stranu… ženy ji ale určitě nejsou.
Nuninko, myslím si, že byste si měli oba ujasnit, co vlastně pro vás svatba znamená. Pro někoho je manželství a rodina totéž, takže za situace, kdy má muž se ženou děti, dům, společnou domácnost a život, svatbu už vlastně nepotřebuje. Já osobně to vnímám jinak, pro mě je svatba jakési osobní přiznání a přijetí zodpovědnosti za vztah. Cítím to tak, že svatbou vlastně jasně vyjadřuju, že s tímto člověkem chci být, ale kromě toho jsem odhodlaná překonávat i problémy a překážky. Vztah bez svatby vnímám v tomto směru jako mnohem méně zavazující.
Možná by opravdu pomohlo sednout si a popovídat si o tom, jaký smysl pro koho vlastně svatba má. Bez nátlaku a bez zbytečných emocí, spíš věcně. Kromě tlaku to může muž vidět jako zbytečné, možná si ani neuvědomuje, v čem vlastně je to pro tebe tak důležité, že si ho nechceš připoutat, ale chceš váš vztah o něco dalšího obohatit.
nuninko, tvým cílem určitě není svatba, ale pěkný život s partnerem. Ráda bys byla jeho ženou před celým světem a já to plně chápu. Sám jsem rád, že mám nejen životní partnerku, ale i manželku, se kterou sdílím i své jméno. Cesta k pěknému partnerskému životu ale nevede přes svatbu. Ukaž svému muži, jak ho máš rád, jak je pro tebe důležitý a jak je ti s ním hezky. Řekni mu, že bys měla radost, kdybyste se vzali, ale že s ním budeš, i kdyby si tě nikdy nevzal. Jak totiž muž na sebe cítí nátlak speciálně od ženy, rád se blokne a nic s ním nehne, i když sám nemá k tomu, co chce žena výhrady. Prostě jen rádi rozhodujeme sami a bez nátlaku. Věřím, že jak z vašeho vztahu zmizí nátlak (vědomý či nevědomí) a posílí se všechno pěkné mezi vámi, může se stát „zázrak“. Fotky ze svatby pak nezapomeň vystavit na VD. 😉