Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
zoufalá matka
Dobrý večer, dcera Anežka má 4 roky a rok chodí do školky.Její chování se začlo postupně měnit k horšímu a to pod vlivem kamarádky Lenky ze školky, která je o 1a1/2 roku starší.Lenka tohle a Lenka tamto, já chci jít s Lenkou ze školky, já chci s ní na hřiště … i všechny panenky se jmenují Lenka anebo Ota, což je Lenky mladší bratr. Je schopná se utrhnout a běžet za ní přes silnici auta neauta. S jejich mámou se kamarádíme, protože to prostě vyplinulo ze situace. Když jdem třeba společně ze školky, drží se jejich kočáru a jde s ní. I já vozím ještě kočárek s malým, ale ona dělá jako bych tam ani já ani její malý bráška nebyl. Ke všemu Lenka hrozně šišlá a naše už uměla říkat skoro i R, ale teď začla taky šišlat, a ještě od ní chytá i podobný tón hlasu.Je vzteklá jako ona a nafukuje se kvůli každé blbině.Prostě se celkově chová jako Lenka. Když si spolu hrajou, tak vůbec nemá svou osobnost a jen poskakuje za ní a s hlavou staženou mezi rameny dělá všechno co ona řekne. Vrcholem všeho je, že doma začíná bojkotovat jídlo. Nikdy jsme jí nic nenutili a vždy si mohla vybrat. Teď si sice vybere, ale pak do toho dvakrát kousne a prohlásí že už nechce. Už jsem jí mockrát všechno vysvětlovala, proč se co nemá dělat, na řadu přišli i tresty jako třeba zákaz večerníčka nebo sladkostí a přiznám se, že mi párkrát ujela i ruka. Do 3 let jsme spolu měli výborný vztah.Prostě už jsem zoufalá matka a nevím si s ní rady. Prosím poraďte, jistě nejsme první podobný případ. Děkuji Jarča
Dobrý den, tak tohle teď řeším taky. Starší dcera se opičí po malém bráškovi….. Když chodíme spolu na cvičení, tak mamka pro ni neexistuje a chytne se nějaké holčičky, bohužel vždy té zlobivější a dělá vše to, co ona. Taky si s tím nevím rady. Ivana
Dobrý den, chápu, že je to velmi nepříjemné. Nejsem si jistá, co se mezi ní a Lenkou děje. Určitě by vám daly náhled na to rodinné konstalace. K řešení celé situace bych určitě využila EFT sezení (www.mojeEFT.cz), kde se zpracovávají příčiny, které jsou pod vnějšími viditelnými projevy. Myslím, že žádné domlouvání ani zákazy a příkazy zde nic nezmůžou, akorát poškodí to, co je ještě udržitelné. Neváhejte najít si někoho, kdo vám pomůže a ukáže, jak čistit to, co je pod tímto vztahem (proč na Lence dcera tak visí). Hledejte metody, které vám to pomohou najít a vyčistit.
Tak tohle co popisujete se nám stává také…v prvním případě se nám to stalo, v době, kdy mladší začala lozit, to ji starší začala napodobovat, šišlat a všechno co se Karoli učila, tak Magdalénka znovu s ní:-) samozřejmě, že mi to vadilo, ale řekla, bych, že spíš mě to popohnalo k tomu, abych se starší víc věnovala a to o samotě, že ne u všecho jsme pak měli malou a ono to rychle zmizelo…Některé kamarádky se snaží také napodobovat, ta měla takové culíčky, tak my je chceme druhý den také, ale já jí je prostě udělám, nevidím za tím nic špatného. A když píšete, že se drží jejich kočárku a vy jak kdyby jste ani nebyli, není za tím spíš trocha žárlivosti? Ale té určitě není potřeba…U nás se také panenky jmenují po kamarádkách, jsem tomu naopak ráda, že je vůbec má. Myslím si, že děti v tomto věku to tak prostě mají. Jenom jí prostě vždycky říct, že všechno po kamarádkách nemusí opakovat, že to ony také po ní neopakují…
Jo a souhlasím s Kukačkou – já jsem taky před dcerou pořád dokola opěvovala, co se mi na ní líbí a čím je výjimečná a že právě proto chci, aby zůstala taková, jaká je…Ale je jasné, že 8mi letá holka to chápe jinak než 4letá…
S Radkou naopak nesouhlasím, tazatelka podle mě neřeší chování Lenky, ale chování své dcery…
Marina
U holek je tohle napodobování bohužel normální. Dcera už chodí do 2.třídy a napodobuje kamarádky taky (gesta, tón, mluvení, chování, styl chůze, prostě všechno…) a kamarádky zase napodobují jí. Samozřejmě mi to leze na nervy (stejně jako vám), ale už mi stačí zakoulet očima a dcera se zachichňá a pak to řekne normálním hlasem. Já osobně bych vám doporučila rozšířit okruh dceřiných kamarádek, pak se to napodobování trochu naředí a není to tak výrazné (to je teda moje zkušenost 🙂 ). Ale neberte to nijak tragicky – horší by bylo, kdyby vaše dcera neměla žádnou kamarádku. Ještě jsem si vzpomněla, že na dceru hodně zabralo, když jsem já sama začala venku mluvit úplně jiným hlasem – ona se za mě styděla a prosila, ať už to nedělám. Tak jsem jí říkala, že ona ale dělá úplně to samé – strašně se tomu divila 🙂
Marina
Radko, ale to už trochu přeháníš, ne?
K tématu mě napadá zatím jen: povídat si s dcerkou, nenápadně vyzvědět, co jí vlastně na té Lenkce přitahuje, říct jí, že ona má taky svou osobnost, pochválit dcerku, co se vám na ní líbí… Já myslím, že každé dítě hledá vzory, tj. že si tím projde, teď nebo jindy. Teď je dcerka ještě ve věku, kdy to lze nějak nasměrovat.
a ještě, třeba má na dcerku vliv vaše nevyhraněná sexuální orientace, matko jindřichu jarčo:-)
jo jo, za vše může lenka. zastřelte ji:-))) co budete dělat, až bude mít kamarádky v pubertě? taky za všechno budete vinit je?