Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Přítelova dcera
Dobrý den,
již třetím rokem k nám dojíždí přítelova dcera . Vlastně 2x do roka o prázdninách. Na začátku všechno vypadalo idilicky a možná to vypadá, že jsem klasický případ, kdy partnerka nesnáší jeho děti. Tyhle ženy-macechy jsem dříve odsuzovala taky, dokud jsem se nedostala do jejich situace. Ono tomu bohužel pžedcházelo spousta věcí, které si myslím, pokazil můj přítel – její otec. Svojí nesoudností, neschopností a neochotou cokoli řešit nebo vyslechnout. Nejsem už mladinká nerozumná dívka, která odvedla tatínka od dětí. Jsem vdova, která vychovala dvě děti a jsem i dítě z rozvedeného manželství, takže zkušenosti ze života nějaké mám a přítel si ani maminku svojí dcery nevzal a odešel od nich, když bylo jeho dceři 1rok. Dnes je jí 13let a s přítelem jsem třetí rok. Vlastně přede mnou o dceru ani neměl moc zájem. Nikdy si jí s žádnou manželkou ani partnerkou nebral, navštěvoval jí spíše nárazově, tak jednou, dvakrát do roka. Vím, že má pocit, že v životě něco zanedbal a cítí teď vinu. Roli v tom asi hraje i to, že nikdy žádné dítě nevychovával. To, co mi vadí je, že pokud přijede dcera je, že se jí musí vždy vše podřídit, např., musíme se večery dívat na pohádky, dříve i chtěla s náma spát v posteli a přítel byl na mě naštvaný, že to nechci, šíleně na mě žárlila, nenechala nás na chvilku spolu a pořád mezi nás vrážela a přítel jí nikdy nic neřekl, ještě jsem byla špatná já, že mi to vadí. Připadala jsem si jen jako nějaká služka, od které se jen očekává 100% servis, ale nesmí jeho dítěti nic vytknout. Já vím, že do její výchovy nemám co zasahovat, ale přeci jen je na návštěvě také u mě a myslím, že přítel by jí to měl nějak vysvětlit. Když k nám začala jezdit, bylo ji 10let, takže už to nebylo malé dítě, které nic nechápe. Těch věcí je více, ale nechci psát román. Bohužel, nemám z toho vůbec radost, ale v současné době mám k jeho dceři averzi, i když vím, že ona za to nemůže. Také jsem slyšela, že to mám nějak vydržet, ale její pobyty se u nás prodlužují, jsou to vlastně celé dva měsíce v roce a já nechci pořád jen ustupovat a vyhovovat.
Alexandro,
my jsme začali také chodit k psycholožce, tedy na popud mého přítele, protože si myslel-lí, že chyba je v mém synovi. Jeho dceru jsme tam neřešili. Já jsem nejdříve nechtěla, ale nakonec jsem byla ráda. Ono se totiž ukázalo, že v pořádku to není s mým přítelem, tedy s jeho přístupem k mému synovi. Dopadlo to tak, že přítel o ní prohlásil něco v tom smyslu, že my ženské držíme pohromadě a můj syn s ní snad manipuluje. Já vím dobře, že od dětí se žádného vděku moc nedočkám a ani to nečekám. To přítel má jen zkreslené představy. I jeho zájem o ní je takový sporadický, celý rok nic a potom velká láska. To mi na tom vadí taky, ty komedie. Možná to dopadne jako u vás, a já mu to snad i přeju, protože mě s jeho dcerou dost trápil. Ne nic špatného, ale aby poznal, že jsem měla pravdu. Já jsem vychovala ( jenom já) dvě děti a on jí měl jen občas na hraní a o tom život není.
To, že každé dobro bude po zásluze potrestáno, jsem už zjistila také. Já se na začátku snažila a hodně, a to bylo i špatně. PRo mě. Už bych to nikdy nedělala. Svojí dceři (jako Tvůj bývalý) taky nasliboval a navykládal spoustu věcí. Když jí bylo 10, tak jí chtěl to střídavé péče, holku tak zblbnul, že tomu uvěřila. Že budeme stavět apod. No, tak nic z toho nebylo. Co si asi o něm tak může potom myslet. Vlastně jednou , když jsem u té psycholožky byla sama, tak jsem se jí o přítelovi dceři zmínila. Řekla mi , že v žádném případě by ona neměla zasahovat do mého osobního prostoru, tzn, nespat s náma v posteli, že se nebude ve večerních hodinách dívat na programy pro děti, atd. Jenže , já to vím, ale prosaď to u zaslepeného tatínka. Snad to časem přejde až bude dospělejší. Díky za ten typ na knížku, učitě se po ní podívám.
Ahoj,
protože už tak byl můj příběh dlouhý, nezmínila jsem se, že jsem byla u psycholožky. Dcera po změně školy a bydliště měla obtíže s učením. Každé gymnázium má jiné osnovy a učebnice. Přítel mi doporučil návštěvu psycholožky, ke které chodili dříve s bývalou ženou v období rozvodu. Přítel i jeho žena chtěli tehdy dcery do své péče. Rozvod trval asi dva roky. Nakonec jak jsem psala, starší dcera byla u přítele, mladší u matky. Doufala jsem, že konzultace u doporučené psycholožky zabere. Samozřejmě, že hodně vážný důvod dceřina zhoršeného učení a taky chování byl i rapidní rozdíly v přístupu k dcerám. Psycholožka se přímo rozčílila, když jsem jí vylíčila průběh „návštěvy“ přítelových dcer. Také moje dcera s psycholožkou mluvila. Trochu to dceři pomohlo. Hlavně co se týká vztahu ke mě. Ale přítel nechtěl ani od odborníka nic slyšet. Byl rozezlen, že jsem to vůbec u psycholožky zmínila!
Dcery od přítele za to nemohou, přítel je vyloženě nutil, aby si neustále o něco říkaly a aby jen ležely. Nejsou dost zralé ani nechodí do práce, aby pochopily, kolik to „posluhování“ stojí energie. Nejvíce mi ubližovalo, když přítel dceři neustále otloukal o hlavu, jak se má dobře a že jeho děvčata musí doma všechno dělat..atd. To ještě více zhoršovalo už tak narušený mztah mezi námi všemi.
Náhodou jsem v knihovně našla knížku od Jenny Nowak, Čarodějka po česku. Je tu humornou formou popsáno, jak se vypořádat se stresem, ovlivnit svůj život a vysvětleno proč se co děje. Vřele doporučuji. Mimo jiné se tam také píše, že každé „“dobro““ bude po zásluze potrestáno. Přítel dělal vše možné pro své dcery a přesto k němu už dlouho nepřišly. Ta starší tu byla v prosinci 14 dní, pak se vracela do Anglie. Přesto si udělala jen 4 hodiny času na svého otce. V té době byla u nás i přitelova matka, která to velice zdůrazňovala a moc jí to vadilo. Protože jsme měli Vánoce strávit u ní na Jižní Moravě a kvůli starší dceři přijela tchýňka k nám do Havířova. Máme malý byt, tchýňka bydlí u rodinném domku, je tam krásně.
Ironie je, že otec mé dcery byl pracovně 14 let v USA, přijel v září zpět do ČR. Bydlí 18 km od nás, ale jeho zájem je minimální i přes to, že když byl v USA telefonoval s mou dcerou přes internet celé hodiny. Nasliboval, jak budou pořád spolu něco podnikat aľe jen slibuje. Většinou mu do toho něco vleze, dcera je moc zklamaná, těšila se na něj.
A můj přítel má mladší dceru 600 metrů, dělal pro ni a za ni všechno a dcera mu neodpoví ani na sms, ta starší si udělá čas jen pár hodin..
To je život …Alexandra
Ahoj Alexandro,
díky za příspěvek, i když to u vás probíhalo trochu jinak. Obdivuju Tě, že si na jeho děti přesto všechno nezanevřela. Já , i když si budu 100x říkat, že dítě za to nemůže, tak ve mě se něco zlomilo a jeho dceru ráda teď mít nemůžu. Což si tedy už v současné době ani nevyčítám. Jak jsi popsala Tvůj příběh, tak ale vidím, že i když není averze a je pořád dobrá vůle, tak to stejně není nic platné. Já už jsem to vzdala taky a na rozdíl od jiných macešek, přítelova dcera k nám tak často nejezdí. Spíš se bojím budoucnosti a vadí mi ta nespravedlnost vůči mému synovi, je to podobné jako u vás s Tvojí dcerou. Jsem docela často na dikusi Abeceda zdraví a tam tenhle problém rozebíráme. Je to tam i hodně poučné. Měj se taky hezky a díky.
Dobrý den, toto peklo jsem si zažila na vlastní kůži na druhou. Když jsem se seznámila s přítelem, měla jsem za sebou nehezké manželství, nějaký vztah a dceru 16 let. Přítel byl již 8 let po rozvodu, má dvě dcery tehdy 12 a 17 let.Je to také na dlouhé povídání, z počátku našeho vztahu jsem skoro každou schůzku poslouchala sáhodouhé vyprávění, jak bylo mému příteli ublíženo. Přítel měl 5 let ve své péči starší dceru, pak v jejich 15-ti letech se vrátila k matce. Ptorože jí matka k tomu přemluvila. V době našeho vztahu již byla přítelova dcera u matky. Přítel stále doslova bojoval s bývalou ženou, cokoliv udělal, koupil nebo řekl svým dcerám, chtěla vedět a následně to svými kometáři zkritizovala a zesměšňovala. Nebo nejčastěji dcery seřvala za jakoukliv pochvalnou zmínku. To samozřejmě úplně u nás na návštěvách neřekly, ale bylo to z jejich chování a náznaků jasné. Navíc v tomto stylu probíhalo celé přítelovo manželství 12 let. Bydlíme cca 600 metrů od bytu bývalé ženy, děvčata chodila z počítku skoro častěji k nám než domů. Moje dcera je v jejich věku, takže se spolu bavily, jako by byly skutečné sestry. I já jsem si s holkama dodně rozuměla. Ale návštěva děvčat probíhala ve stejném duchu jako popisujete. Po jejich příchodu k nám v jakoukoliv hodinu jsem stála v pozoru, neustále jsem jim byla k dispozici, vařila, prala, žehlila, jezdila pro ně a vozila je autem, uklízela..Máme s přítelem firmu, jsme pořát v práci a u toho jsem se své dceři tolik nemohla nevěnovat, jako jeho „princeznám“. Vrcholem bylo, většinou o víkendu, že po obědě si šly jeho děvčata lehnout k PC a televizi a moje dcera měla po nich uklízet v kuchyni!!! Protože prý holky přes týden dělají domácí práce za matku, tak ať si u otce odpočinou. Přítel vůbec nechtěl slyšet, že v jejich věku je naprosto normální, když se děti zapojí. Byt mají malý 2+1, obě se stravovaly ve škole, takže pro dvě baculatější dívky je pohyb přímo prospěšný. Přítel rád vaří, takže většinou se na přípravě jídla hodně podílel, ale zbytek byl na mě. Byl to děs a noční můra, přítel si vůbec neuvědomoval, jak mi ničí můj vztah s dcerou a že tím si ani moje dcera k němu nedokázala najít cestu. Tak to šlo asi rok. Nejdříve jsem se s přítelem hádala, pak rezignovala. K příteli jsme se přistěhovaly z jiného města, dcera musela přejí na jinou školu. Kdybych se s přítelem rozešla, nechtěla bych zůstat u něj. Mohla jsem bydlet u sestry v rodinném domku, ale dcera by musela dojíždět do školy. Nebylo by to časově ani finančně možné. Holky jsem měla ráda, nemohly za to, ale určitě se mohly občas nabídnout a pomoct. Nicméně ironie je, že děvčata si mě dost oblíbila a často o mě před jejich matkou mluvila. Což by v blízké době vedlo ke střídavé péči nebo k tom, že by byly holky svěřeny do naší péče. Bývalá žena začala děvčata různými způsoby přesvědčovat, že k nám nemají chodit. Jezdila s nimi na výlety nebo je nepustila kvůli špatným známkám. Neustále je drtila svými kritikami na mě a na jejich otce. I když byla pak starší dcera přítele plnoletá, nechtěla mít neshody s matkou. Je to skoro rok, co k nám přestala děvčata od přítele chodit. Mladší nebere telefon, neodpovídá na sms. Starší už pracuje, je v Anglii jako aur-pair. Sem tam napise otci sms. Přítel je z toho nešťastný. Vy jste ve trochu jiné situaci. Pokud si jinak s přítelem rozumíte, tak bych to kvůli 2 měsícům nějak vydržela. Myslím, že jeho dceři teď stačí PC a televize. Ale za chvíli si najde buď partu kamarádů = kamoši (holky a kluci s nimiž chodí na zábavy a nebo na tůry atd..) nebo kamoše=kluk=“přítel“ a nebude chtít k otci jet. Tak jako moje dcera.
DRŽÍM PĚSTI. Alexandra
Dobrý den, vnímám, že je to velmi náročné, jak o tom píšete. To co cítíte je ale v pořádku. Měla byste mít stejnou možnost jí dát jasné mantinely a hranice, když je na pobyt u vás. Přítel by samozřejmě měl podržet vás, podpořeit vás, už proto, že jste jeho partnerka. Když upřednostňuje svoji dceru, porušuje tzv. systemické pořádky“ a může se to velmi negativně odrazit jak v životě jeho dcery, tak v jeho a samozřejmě ve vašem. Měl by sám chtít. Ale když nechce, je to o to složitější. Když on má pocit, že je jeho chování v pořádku, že jeho dcera je na prvním místě, nemáte jinou možnost, než určit si své limity, které jste schopna ještě snést a kam už jim (mu a jí) nedovolíte zajít, i když by to mělo znamenat konec vztahu. Je to náročné, těžké a často bolestivé. Mnoho lidí to vzdá a nechá sebou vláčet a orat, ale mohou také za pár měsíců či let skončit v depresích, úzkostech či chronickém onemocnění. Můžete se také modlit, aby přítel pochopil a prozřel a tato situace se mohla vyřešit harmonicky pro všechny zúčastněné (vy, přítel a jeho dcera). Ale každopádně je nutné přijmout zodpovědnost za sebe a umět se o sebe postarat – s láskou, bez pocitů viny, bez pocitů hněvu či zášti vůči příteli a jeho dceři. Přeji hodně sil!