Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Psychické problémy vnučky
Dobrý den,mám pětilelou vnučku.Mojeů dcera se asi před rokem rozvedla s jejím otcem,protože si našla jiného muže.Jejich rozvod byl na ostří nože a vnučka ho těžce snášela.Dcera dostala vnučku do péče,ale stále mu nemůže přijít na jméno,a to i před vnučkou,která se ho již začala zastávat,protože má tátu velice ráda.Před tříčtvrtě rokem se jim narodil s nynějším mužem syn.Poslední půlrok,nechce být vnučka s dcerou,ale za každou cenu chce k tátovi nebo ke mě jako k babičce.Jakmile se tam objevím,první co je tak,že chce se mnou domů.Před týdnem udělala dceři asi dvacetiminutový srdceryvný výstup,že chce k tátovi,že jí nemá ráda a tak.Tak dcera vzalala telefon a její otec si jí odvezl.Byla u něho 14 dní a zpátky nechtěla.A tentýž výstup udělala předemnou,když jsem se na ní přijela po těch 14 dnech podívat.Mámu neviděla celou dobu a stejně tam nechtěla zůstat.Mě nejpřijde normální,že pětileté dítě nechce být s vlastní mámou,přitom ona pro ní dělá první poslední.Ale v jením nynějším partnerovi to nebude,toho má vnučka ráda.Již jsem dceru posílala někam k psychologovi,ale ona říká,že nepůjde,jelikož ví,že to vše plyne od bývalého manžela,který vnučku proti ní navádí.Prosím Vás proto,zda-li by jste mi na to mohli sdělit Váš odborný názor.Děkuji moc Stojanová
Dobrý den, to je velmi složitá situace – dítě po rozvodu rodičů. Jedna věc je ta, že když maminka mluví nehezky o táto, kterého má ale dcera velmi ráda, samovolně dítě přilne k tomu „osočovanému“ rodiči a „drží s ním basu“. Nesouhlasí se slovy matky a tak ji může odmítat celou. To mě napadá jako jedna z možných vysvětlení. Z krátkého popisu si nemohu udělat objektivní obrázek. V tomto případě bych ale opravdu doporučila navštívit nějakou rodinnou poradnu a rozebrat tyto porozvodové mechanismy s někým, kdo se tím zabývá a zná tyto variace a může vám pomoci, jak z toho ven. Já bych asi poradila nemluvit vůbec před dcerou o otci – dokud ta slova nebudou přinejmenším neutrální – bez negativních emocí. A aby se matka pokusila s pomocí někoho – psychologa, terapeuta… – dostat z této pozice, vyřešit si zlost a zášť, kterou vůči otci chová a pak by snad i dcera mohla celkově přijmout maminku. Přeji vám hodně sil a trpělivosti!
Při čtení Vašich trablů mi přišlo,jestli vnučka nemá pocit,že je „na vedlejší koleji“.
Některé děti přece hůř snášejí příchod druhého sourozence.Najednou nejsou středem pozornosti a tatínek a Vy máte přece čas si s ní povídat,hrát si.
Znáte ten film: Veverko nefňukej,kde bylo pěkně ukázaný jak pětiletá holčička měla problém přijmout svý sourozence dvojčátka.
Můj názor na to je,všechno chce čas a trpělivost.Bude vnučka starší,bratříček povyroste a situace se určitě změní.