Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Odděleny po porodu - má to asi špatný vliv
Dobrý den,
Mám roční dcerku mám jí moc moc ráda ale nějak nám to neklape.Je často vzteklá,uplakaná a už od miminka ji nedokážu utěšit,nějak sme si pořád nedokázaly najít k sobě cestičku,nebo nevím jak bych to napsala.Když sem jí po porodu držela na pár minut v náručí bylo to poprvé a asi naposled co sem ji dokázala uklidnit jen svoji přítomností,dívali sme si do očí jako nikdy a byli tak štastné,pak ji odnesli a já začla mít komplikace museli mě odvézt daleko do jiné nemocnice na JIP.Byla sem od ní 4 dny a když sem se pak vrátila a držela ji po druhé v životě v náručí začla hrozně plakat až byla celá rudá.
A od té doby je prostě hodně uplakaná,nespokojená..samozřejmě se i hodně směje,tancuje,zpívá,hraje si,předvádí se ale stačí maličkost a už je vzteky bez sebe a mě dlouho trvá než ji uklidním.Taky se od začátku nerada mazlí a tulí ,vždycky se odstrkuje,špatně usíná.Přitulí se jen když se něčeho lekne,nebo když někoho nezná.A spokojená je hlavně jenom u kojení.Myslím že je to tím že sem tu v prvních chvílích jejího života nebyla sní a proto máme takový nebouráný vztach.Otce nemá,sem na dcerku sama.Nevím co s tím?jakou pomoc vyhledat?psychologa?pro mě?nebo pro dcerku nebo pro nás obě? prosím poradíte..Monika.S
Ahoj Moniko,
jestli ti to pomůže, nejsi v tom sama. Se synem jsme byli po porodu spolu jenom pár minut. Měla jsem obrovskou radost, ale oni mi ho po chvilce vyrvali (doslova), chování personálu bylo šílené. V tu chvíli láska k mému miminku zmizela. Rok jsem se o něj starala, ale vůbec nic necítila. Hrála jsem si s ním, starala se jak nejlíp uměla, ale nebylo to z lásky, jen jsem věděla, že mě miminko potřebuje. Až po roce jsem ho postupně začala mít ráda. Byl a je také nervoznější a uplakanější dítě až teď mám pocit,že se to pomalu zlepšuje (budou mu dva). Psycholožka mi radila co nejvíc fyzického kontaktu – nejlíp nahého těla.
Moc mě potěšilo, když jsem si přečetla tento článek:
http://deti.centrum.cz/tehotenstvi-a-porod/2010/9/26/clanky/chybi-vam-materska-neha-asi-jste-promeskala-zlatou-hodinu-po-porodu/
Je to přesně o tom, co jsem si prožila. Už si nepřipadám tak divná a špatná matka. MOžná to není úplně jako tvůj problém, ale pomoc psychologa bych určitě hledala. Když ti nebude vyhovovat jeden, zkus jiného 🙂
Držím palce ať je vám spolu dobře,
vladi
Dobrý den, jestli na to odloučení často myslíte a máte pocit, že vám to mohlo (oběma) ublížit, tak je možné to terapeuticky zpracovat. Pracuji technikou EFT, kdy se taná vzpomínka na odloučení vyčistí u vás obou a nepůsobí tak stále dokola ten pocit, že je něco mezi vámi. Myslím, že by to mohlo pomoci. Bylo by to sezení jen pro vás – bez dítěte. Tato záležitost se dá zvládnout na jednom sezení EFT. Kdybyste měla zájem, můžete mě kontaktovat – http://www.moje EFT.cz. Kdybyste byla z větší dálky, určitě najdete terapeuty EFT i ve vašem okolí. Přeji ať se to brzy vyčistí!
No jo vždyt si takhle taky hrajeme:)Ale pokud máš pravdu v tom že děti si maminku pamatují,tak je dost možný že to přenáším na ni.Ja to chci vždycky až uzkostlivě napravit a když malá začne knourat tak mě to mrzí.Možná je moje dcerka vzteklounek od přírody a já si to moc beru a ona to vycítí tak je ještě mrzutá.Asi to bude začarovaný kruh a musím začít u sebe.A děkuji moc za odpověd:))
To se mi nějak nezdá. Co vím, tak si děti pamatují maminku i po odloučení po porodu. Nepřenášíš na ni spíš svoje obavy? Děti jsou velmi vnímavé.
Hraješ si s ní? Já si se svojí holčičkou hraji. Třeba ťukáme kostičkami, nebo skáčeme po místnosti. Hodně zvedám nohy při chůzi, říkám ťapy, ťap a nebo se prostě jenom mazlíme a já ji trošku lochtám. Ona se chce nechat, víš.
Tak to zkus. Představ si, že jsi taky tak malá a můžete si přece začít každý den třeba hned ráno hrát. Tím si ji určitě získáš.