Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Panická hrůza před spaním - strach v pokojíčku
Dobrý den, můj problém je čerstvý a zaviněný vichry v předchozích dnech. Můj syn – 2 roky, se v noci budil a hystericky křičel, bál se. Vzali jsme jej do ložnice, ať se uklidní, což zabralo, ale s námi v posteli nespal. Při pokusu ho dát zpět do pokojíčku opět hysterický řev. Ovšem teď tak vyvádí, i když už vichry nejsou, bojí se v pokojíčku. Když je moc unavený, vyvádí jen třeba 15 minut, když vyloženě neusíná ve stoje, vyvádí i 2 hodiny. Chci se zeptat, jak k němu přistupovat, zda se pokoušet ho v pokojíčku uklidňovat a vytrvat v ukládání tam nebo ho netrápit a přestěhovat mu postýlku do ložnice? To bych samozřejmě chtěla na omezenou dobu. Jen musím říct, že od narození spává v pokojíčku, spávala jsem tam s ním a pak jsem se přesunula do ložnice.
Děkuji za rady, Markéta
Dobrý den, no, pokud zažil silný strach a úzkost v pokojíčku, asi tam spát chtít nebude. Představte si, že vás vysadili na nějakou šílenou kolotočovou atrakci, na které jste zažila hrůzu a strach. Taky už na ni nebudete chtít nikdy více jít. Sice je spaní v pokojíčku proti kolotoči naprosto poklidné, pro syna to ale znamená totéž. Takže je třeba najít vhodnou metodu, jak synovi ten strach zmírnit, jak vyčistit tu vzpomínku, která se zapsala jako „úzkost a strach v pokojíčku“. Např. EFT terapii, kineziologii apod. Pak by už měly zabrat klasické výchovné postupy, kdy se dítě pomalu nechává usínat u sebe v postýlce apod. Do té doby bych ho vůbec nenutila a klidně ho nechala u sebe v posteli. Mám dvě holčičky a obě k nám chodili denně spinkat – v průběhu noci se sami přesunuly (od 2 let spaly v pokojíčku) Samy se časem naučily spát ve své posteli až do rána. Pro děti je blízkost rodičů nejzákladnější potřebou a obzvlášť, když je něco trápí. Pokud vám dítě v posteli skutečně vadí, tak je to těžší. Ale rozhodně se neřiďte rady starších generací (nech ho vyřvat, nikdy dítě do manželské postele, apod.), z nich vzešlo mnoho úzkostných a neurotických jedinců, kteří dnes nejsou šťastní sami se sebou a neumí si poradit se životem. Sama se rozhodněte, co bude pro vás a syna nejlepší. Když budete pevně rozhodnutá, syn to přijme, ať je to cokoli. Děti nepřijímají věci, když cítí, že si rodiče nejsou jistí, že váhají, jestli konají dobře. Držím vám palce!
Markétko náš malej se v noci budí a chodí k nam do ložnice,protože sám nechce být v pokojíčku a někdy i pláče.Takže podobnej problém.A ze začátku brečel i když usínal.Do pokojíčku jsme mu dali noční světílko a když usíná tak tam má rosvicenou lampičku a hrajemu pohádka.A já u něj chvíli sedím.A má spustu plyšáků ,aby se nebál.A dokonce jsem mu koupila plyšáka a pojmenovala ho Hajánek a malému vysvětlila že s ním musí spinkat a nesmí ho nechat v postílce samotného že mu bude smutno.A stejně k nám v noci chodí.Hlavně si ho nestěhuj do ložnice.To nedělej nedostaneš ho zpátky.Seď u něho když usíná.Ale tu dobu zkracuj.Chce to čas.Tak pevné nervy