Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
manžel manželka a jej matka
Dobrý deň, čítal som celý blog a mám problém ale úplne opačný. Manželka je extrémne naviazaná na matku. Ha, poviete si, ďalší manžel čo sa nevie zmieriť s tým keď má manželka a jej matka dobrý vrúcny vzťah.
No to by ste mali pravdu keby sa 31 ročná manželka neutiekala k svojej matke, netelefonovala s nou 5x do dňa siahodlhé rozhovory na úkor komunikácie s partnerom a potom sa s nou ešte v ten istí deň nestretla pri nákupoch.
A tu je ten problém. Máme spolu krásneho 3 ročného synčeka. Už by mohla oddeliť svoju bývalú rodinu od terajšej ale ono to tak nieje. Keď sa stretnú upne vtedy hasnú potreby mňa aj syna. Je len jej matka a odbíja nás komentárom „nemôžem sa ani len porozprávať?“ keď telefonuje tak zas „ani ma len nenecháme sa porozprávať“ Velmi často to vyústi do agresivity lebo manželka prejavuje svoje city (smútok hnev bezmocnosť, frustráciu, hanbu) agresivitou. Už sa to vážne nedá zvládnuť. Za celí náš vzťah (8 rokou) plakala len raz aj to už bola totálne vysilená od hádky so mnou a ja s ňou. Stále jej vravím že ju ako milujúci manžel nemôžem ani polutovať lebo namiesto slz keď je smutná nastupuje zlosť a agresivita.
A potom to príde. Namiesto ukludnenia sa alebo rozhovoru so mnou alebo zo synom telefonát svojej matke a s tou najväčšou drzosťou priamo predomnou očiernovanie žalovanie a nadávanie a siahodlhý rozhovor s matkou ktorý neraz končil tým že jej mamička poradila nech príde ku nej (býva o pár ulíc ďalej), zbalila veci a odišla z domu za milovanou mamičkou s ktorou trávila čas rozprávaním a ohováraním mňa a všetkých. Vrátila sa samozrejme až na druhý deň ale len pod podmienkou že sa nič nestalo a budeme sa baviť ako keby nič. Lebo inak sa všetko zopakovalo. A mamička jej to všetko žerie aj z navijakom a podporuje ju.
Naozaj neviem čo sa dá s tým robiť. Skúsil som všetko aj psychológa (keď začal rozoberať vzťah matka-dcéra zdupkala a už sa nikdy nechce vrátiť a o tom ani počuť (čo jej asi mamička poradila??))
Jéj matka aby som to ešte vysvetlil zažíva ale to isté (vlastne celá jej rodina) výbuchy zlosti a bitka (pri ktorom bije aj vlastnú matku (tá ma 58) a od matky sa dočká len „moja nebi ma prosím ťa ja ťa mám rada“ a na vysvetlenie mne „ved ona je dobrá to len ju netreba zlostiť“
No proste neviem ako ďalej. Ani jej otec nevie čo s nimi dvoma radšej ide na balkón a zapáli si.
Skoro denno denné hádky ma už ubíjajú a strašne trpím aj pre syna.
Ďakujem za radu.
Jde o velice těžké a závažné téma – vztah matka – dcera. Obvykle to bývá naopak – ty dvě se nemohou snést, hledají pak cestu k sobě. Ale zde je to tak, že dcera je extrémě závislá na své matce. Nic z toho, co píšete by skutečně zdravá (psychicky zdravá), dospělá žena nedělala. Jde jistě jen o jeden její aspekt, v ostatních oblastech problémy být nemusí, ale tento její aspekt, tento vztah k matce, je tak silný, že nejspíše převyšuje a zastiňuje všechny další oblasti života. Je to chyba na obou stranách – matky i její dcery (vaší ženy). Mají mezi sebou nějaký hodně hluboký a nejspíš narušený vztah. Pokud a tím ani jedna nehodlá nic dělat a nevidí, že je jejich vztah „nemocný“, tak se těžko něco změní. Obě budou mít pocit, že jste jen proti nim. Kdyby se vaše žena skutečně chtěla od matky oddělit, tak byste jí mohl být velkou nápomocí a podporou. Ale v tomto případě bude vše použito proti vám. Jakékoli upozorňování, že to není v pořádku, bude vyvolávat tu obranu ve formě agresivity. Teď se budete muset rozhodnout jen vy sám o sobě (a synovi). Zda to budete snášet takto dál nebo se toho účastnit již více nebudete. Možná by mohly pomoci rodinné konstelace a podívat se na to, co ty dvě tak silně k sobě váže, proč jsou na sobě takto závislé. Ale víte, nevyžádaná pomoc ( a v tomto případě i odmítaná) není pomocí. Bylo by nejlepší, kdyby to chtěla zjistit alespoň jedna z nich a něco s tím udělat. Ačkoli i vy jste toho součástí. Možná se na to podívat z vašeho pohledu a najít i vhodné řešení pro vás. Je však třeba najít vhodného konstalatéra! Vyhledejte si v okolí, kdo to dělá a zkuste získat i reference! Také si zkuste se ženou o tom ještě pohovořit bez výčitek, bez snahy ji měnit. Jen mluvte o tom, jak to cítíte a co vám by pomohlo. Jestli není ochotná udělat něco pro vás, pro vaše manželství, tak jí na vás asi nezáleží, necítí lásku a nejspíš by nebylo pro vás moc štastné s ní dále udržovat rodinu pro syna. Syn by z toho byl ještě více postižený (na emoční úrovni) než když jdou manželé od sebe. Přeji vám hodně sil!