Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Sourozenci
Dobrý den,
mám tři syny – 6 let, 21 měsíců a 5 měsíců. Mám problém s 21ti měsíčním synkem. Od té doby, co se narodil nejmladší, je strašně zlobivý, nemluví, ale rozumí úplně všemu, pošťuchuje všechny kolem sebe, občas jde na ostatní děti pěstmi, nebo po nich háže hračkami, bojkotuje nočník a další věci. Než se narodil nejmladší, měl snahu mluvit, nosil si sám nočník, byl klidné a pohodové dítě. Věnuju se mu každou volnou chvilku, kdykoliv nejmladší spí, mazlíme se, povídáme si, čteme si, stavíme stavebnice, když přijde manžel, přebírá štafetu a věnuje se mu zase on s nejstarším. Nic nepomáhá. Mám všechny své tři děti strašně ráda, ale opravdu nevím, co mám dělat, jak na něj jít, abych ho donutila alespoň mluvit a znovu začít chodit na nočník. To zlobení asi patří k věku a doufám, že to i pomine. Moc děkuji za radu. S pozdravem Pavlína
Omlouvám se, když jsem psala odpověď, tak jsem si to popletla a psala jsem, jakoby nejstaršímu synovi bylo méně (měla jsem v hlavě tři roky – nevím proč?). Celkem se to ale nemění, jen s tím, že šestiletý kluk už zvládne více, není už tak malinký. I když někdy jeho psychický věk může být nižší. Každopádně trpělivost a laskavost může pomoci. Stejně ale také důslednost a trvání si na svých požadavcích, které jsou pro tak staré dítě přiměřené. Neustupovat mu když se mu něco nelíbí, ale zkusit se ho zeptat, jak byste se spolu teda mohli domluvit, abyste byli všichni spokojení. Držím palce!
Dobrý den, tohle je velmi častý problém. Po narození mladšího sourozence – u vás možná až toho druhého – začne ten prvorozený(-á) hrozně zlobit, dělá všechno skoro jako naschvál, bojkotuje vše, co do té doby umělo apod. Přečtěte si odpověď v předchozích dotazech, je to něco podobného. U vás je to o trochu horší v tom, že váš nejstarší syn je vlastně ještě opravdu malinkaté dítě. Ale už je postavený do pozice nejstaršího, tudíž pro vás toho nejrozumnějšího a máte na něj větší nároky, než jaké kdy budete mít na toho nejmladšího. To si možná uvědomíte až s odstupem let. O vaší lásce k synům nepochybuji. Je třeba mu dát čas, vím, že vás to stojí mnoho trpělivosti a mnoho nervů, ale děti jsou narozené velmi brzy po sobě, všechny potřebují mámu jen pro sebe a oni se musí dělit. Je to pro všechny zátěž, ale nejvíce pro nejstaršího. Ten zažil stav, kdy byl jen on a vy a najednou se mu zhroutil svět. Má pocit, že vám nestačil, pořídili jste si další děti, jakoby on nebyl dost dobrý…..Vím, že to zní zvláštně, ale tak nějak se to v tom dítěti může uspořádávat. Terapií EFT,kterou provádím se dá část emoční zátěže zpracovat, ulevit sobě i dítěti. Každopádně je to pro něj životní úkol, vyrovnat se s touhle situací. Je na ni sice ještě hodně malý, ale s vaší pomocí to jistě zvládne! Nechtějte po něm, aby najednou byl samostatný, aby mluvil. Berte ho chvílemi jako třetí miminko, dejte mu tu možnost, nespěchejte na něj. Možná mu to bude stačit pár dní, možná týdnů a pak se zase posune na svoji věkovou úroveň. Bude pak chtít sám „vyrůst“ být „velký“ kluk.
Držím vám palce přeji mnoho trpělivosti!