Archiv diskuzí

Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.

Neklidné dítě-agresivita

Dobrý den, moc Vás prosím o radu. Máme douletého syna. Po narození první čtyři měsíce prokřičel, ale v pátém měsíci už to bylo lepší a dokonce dokázal spát celou noc. Dobré spaní mu vydrželo dodnes. V noci spí okolo 10hodin v kuse a přes den po obědě 2-3 hodiny. Chápu, že spánkem načerpá síly, které musí nějak vybít a je tedy velmi neklidný, ale co nás trápí, je především jeho vzteklost. Začalo to v době, kdy se naučil chodit-byl mu rok a trvá to dodnes. Nesnáší meze. Když něco musí nebo nesmí a my mu řekneme „ne“ dokáže způsobit nehoráznou scénu. Je tak živý, a proto se taky často někde zraní či uhodí. Při zranění ale nekřičí tolik, jako když slyší slovo „ne“ nebo „nesmíš“ nebo prostě když musíme odněkud odejít nebo dělat to co on nechce – oblékat se, přebalit, nastoupit do auta, najíst se, sedět u jídla, neběhat s pitím atd. prostě skoro u všech činností, které jsou pro ostatní samozřejmostí. Vyzkoušeli jsme snad úplně všechny rady, které jsme získali z knížek, od rodičů a z internetu, ale na našeho syna prostě nic neplatí. Troufám si říci, že jsme s manželem i babičky všichni neoblomní a důslední. Už rok ho necháváme vykřičet, když má své záchvaty, nechlácholíme ho, neomlouváme atd. Zkoušeli jsme mu omývat obličej studenou vodou, dostal i výchovné rozumné plácnutí přes zadeček, i když se to nemá, ale od toho jsme rychle upustili, jelikož to nikam nevedlo. Dočetla jsem se, že v záchvatu bychom měli s dítětem získat oční kontakt, ale on je v takové křeči, že se mi to nikdy nepodařilo.
Když se vzteká doma, necháme ho vztekat a nevšímáme si ho nebo mu řekneme, že se to nedělá nebo nesmí. Hlavně v případě, kdy při našem zákazu vzteky hodí třeba hračkou. I na hřišti, které je oplocené ho necháme ať si křičí, ale syn si většinou vybere situace, kde ho nemůžu zcela nechat být. Například venku, když nechce jít za ruku nebo jen jít tam, kam zrovna musíme, tak se kácí a schválně podlamuje své nohy, nebo si lehá, ovšem nemohu ho nechat u silnice a musím ho odnést většinou až domů. Hodně se u toho vzpírá, takže opravdu bojujeme. On má 14 kg a já díky němu 46kg ve svých 33letech a výškou 162cm. Když se syna pokusím dát zpět na zem, tak podlamuje nožičky a nechce stát, aby mohl jít dál sám. Bohužel tedy, když někam musíme jít, tak je jediným řešením kočárek, ve kterém je připoután, což ovšem nevidíme jako dlouhodobé řešení a nelze ho použít ve všech situacích. Všichni nám sice říkají, že to přejde, ale už to trvá rok a žádné poroky nejsou vidět.A většinou se to děje denně. Je pro nás velký problém ho naučit i jednoduché věci, které by děti jeho věku měli umět. Umí jen pár slov a zvuky zvířátek se naučil říkat před měsícem, jelikož nevydrží sledovat obrázky zvířátek, které mu ukazujeme. Když se s ním chci učit, po minutě se se mnou začne prát, protože chce dělat něco jiného. Byli jsme v malé ZOO,ale ani zvířátka ho nezajímají, bábovičky ho nezajímají a s dětmi si vydrží hrát jen tehdy,když mu půjčují vše co on chce.A když tomu tak není, tak je na děti zlý, uhodí je, což dělá velmi často a ještě tu hračku se vztekem hodí na zem nebo i po tom dítěti. V poslední době i špatně jí, už ho nepřipoutáváme na jeho dětskou jídelní židličku, ale sedí na malé židli a vydrží jíst jen několik minut a hned zase musí běhat. Myslíme, že je to tím, že má volnost. Když býval v židličce připoután, jedl dobře, ale stejně musel aspoň kopat nožičkami.Bojíme se s manželem, abychom z něj nevychovávali nějakého agresora, nechceme ho izolovat od dětí, právě naopak a v budoucnu bychom chtěli ještě miminko, ale v této situaci to není vhodné. ale samozřejmě vždy dochází ke střetu, jelikož nás syn chce veškeré hračky co mají ostatní Pediatrička mi řekla, že pokud spí dobře, tak se nejedná o hyperaktivitu, ale my s manželem zvažujeme návštěvu u psychologa. Babičky nám to rozmlouvají, že je syn ještě malý a že je to zbytečné, ale my bychom rádi věděli, jak se zachovat v situaci, kdy on agresivně hází hračkami, křičí a válí se po zemi, abychom celou situaci ještě více nezhoršovali. Všichni nám říkají, že ho máme nechat být, samozřejmě jsme ho nikdy v jeho záchvatek nechlácholili, spíše naopak. Někde jsem se dočetla, že máme odvést pozornost dítěte na jinou věc, získat oční kontakt a vysvětlit mu situaci a pochválit, když obrátí svou pozornost na něco jiného. Toto se mi však nikdy nepodařilo, protože v té situaci je syn tak křečovitý, vzpurný , kope, odstrkuje a když se začne válet na ulici, je těžké ho i odnést, jak se dokáže vzepřít.
Je tedy nějaká cesta co udělat dál? Zda ho nechat vyšetřit nebo spíš hlouběji řešit naše chování? A když mu bude diagnostikována hyperaktivita co to pro nás dál znamená. Je totiž zvláštní, že si ale od mala umí syn hrát třeba půl hodiny sám s autíčky nebo mašinkami, dobře a hodně spí a na druhou stranu to vystřídají takové agresivní záchvaty.
Jsme úplně bezradní.
Velice Vám děkuji za ochotu odpovědět. Dana

Mgr. Martina Přichystalová mojeEFT.cz
12.7.2010 v 15:14

Dobrý den, podle toho, co píšete, to se synem není příliž jednoduché. Může se jednat o nezralost nervového systému, to by vysvětlilo ty záchvaty, to by se časem mělo upravit, ale píšete, že to trvá už rok (od jeho jednoho roku). Tak to mě trochu zaráží. Pravý nástup takového vzdoru se dá očekávat až kolem třetího roku. Kolem prvního roku je to jen taková ranná negativita, která právě netrvá déle než pár týdnů či měsíců. Vyzkoušet můžete terapii pevným objetím. Tam je možnost, jak se synem navázat oční kontakt a nenechat ho upadnout do jeho „záchvatu a odmítání“. Možná bych zkusila najít i vhodného psychologa (PPP), který by vám mohl poradit, co se dá v takových stavech ještě dělat a zda je to ještě v mezích nebo je třeba udělat nějaké neurologické vyšetření. Sama si myslím, že je to jen nějaká vývojová nerovnováha, ale určitě by vám více řekli psycholog či lékař – nejspíš neurolog.
Přeji hodně trpělivosti!