Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Taky vás neustále překvapují?
Zkuste si vzpomenout, čím vás vaše děti v poslední době překvapily. Nemusí to nutně být žádné velké objevy, třeba úplná drobnost nebo jen „správná hláška“.
A prožíváte tyhle překvápka i u druhých a dalších dětí stejně jako u prvního?
Sončo, u nás je zase pofoukání “všelék“ 🙂 Jenda ať udělá co udělá – a že toho teď při jeho akčnosti není málo – hned boule, hned ukopnutý palec nebo modřina – přijde, že chce pofoukat (řve jak tur). Sotva pofoukám, je to “doblé“ a je po pláči :))
Kubík zase překvapil. Začal se úmyslně bouchat hlavou o podlahu, ale nikoli při záchvatech, prostě jen tak. Dělá to velice opatrně, aby ho to nebolelo a když to přežene, tak přijde, že to chce pofoukat. No nevím, jestli to má ze školky:-)
Mě dcera překvapuje neustále, začala tím, že se ve 3 měsících otáčela, v půl roce seděla, v 9 měsících začala chodit, v 17měsících byla kompletně bez plín…od 1,5 roku skládala jednoduché puzzle o 15 dílkách, dnes jí jsou 3 roky, umí počítat do 30, vyjmenuje všechny dny, všechny roční období, všechny měsíce ..zná pomalu víc básniček než já, má touhu naučit se znát hodiny.. Překvapuje mě tím, jak je moc vnímavá, všechno si pamatuje.
Vůbec neni špatný si nějaké dobré perličky zapisovat.Naše starší jsou už velké a mrzí mě,že nemáme nic poznamenanýho.A ta malá se teprve projeví.Ale řeknu vám perličku co mi říkala jedna moje známá.Má dva a půl letého vnoučka.Na jejich paneláku se dělala fasáda a malý hrozně rád poslouchal zedníky co si povídají.Když pak k babičce přijel,tak povídá:babicko mám te lád a pak zvedl prstík a povídá:Ty si momot a kokot.Momot je mamut a to druhý je přesně to co čtete.No neni to nádhera,když ti prckové zopakují všechno co slyší?
Když bylo naší Šárce asi 2,5 roku tak jsme grilovali na zahradě kuřata. ona přišla k taťkovi a udiveně se ho zeptala:“pečeš kocoura?“ Vůbec netuším,kde na to přišla,ale zasmáli jsme se tomu.
TAk mi to nedá a ještě musím popsat moje dnešní překvapení – oblíkla jsem Majdu do pyžama a ještě jsem šla pro něco Áně, takže spací ponožky zůstaly ležet vedle ní na gauči.
Když jsem se vrátila, tak měla jednu oblečenou a druhou se vehementně snažila taky navlíknout. Áňa tvrdila, že jí to neoblíkala (věřím tomu, nemohla od Večerníčku odtrhnout oči). Nedávno to trénovala na mých ponožkách a jak se zdá, tak natrénovala.
Fakt nestačím žasnout, co všechno už zvládá, pořád ji mám za miminko, ale ona mě neustále přesvědčuje, že ve svých 15,5 měsících už je velká slečna.
Sončo, vykašli se na komplexy z nezvládání výchovy. Kde jsi na tom byla? Krom toho se můžeš těšit na spoustu záludností, který ti Kubík teprve připraví. Čím jsou starší, tím jsou vynalézavější (a na všechno mají odpověď ;-)). S tím prádlem je fakt šikula 😉
Tak náš prcek je posedlý vodou – to si koupe zvířátka nebo dělá kapky na židli a teď při pečení jsem zjistila, že i sypkými hmotami, sypal si na auta předevčírem mouku a dneska cukr a říkal „sněžene“ – zasněžené, vydržel „sněžit“ docela dlouho. No dovolila jsem mu to, protože jinak bych neupekla nic.
Jinak má v oblibě svoje malé světýlko, vždycky si postaví někde autíčka do řady nebo pexeso (auta) (jako když auta jezdí na cestě) a pak na jedno světlo po druhém svítí.
Petro,
dostávám komplexy, jak nezvládám výchovu svého dítka. Kubík je akorát posedlý pračkou. Dává se mnou prádlo do pračky, sám ho umí vytáhnout do posledního kousku do kyblíku, takže teď už mám na Vánoce všechno napráno a nemám moc co prát. Tudíž to Kuba řeší po svém, několikrát denně mi do ní něco rve a když jsem ho dnes opět upozornila, že tam patří jen prádlo, tak tam nacpal celý obsah koše na prádlo včetně sáčků. A před jídlem zase čisté prádlo ze tří šuplíků:-)
Petro, to máš pravdu, náš nejmenší Jeníček zas umí bez chybičky poskládat takovou tu dřevěnou vkládačku – jsou tam výřezy pro obrysy různých zvířátek, autíček atd. Aniž by to nějak dlouho trénoval. Dokonce to zvládl i u p.doktorky, která měla úplně jiné tvary než my doma. Třeba Davídek to uměl až ve 3letech, Jendovi je 22m. Pak se mu rozbilo odrážedlo – auto -tak se snažil dát volant a kolečka do sebe, tak jak to patří a namontovat to zpátky na autíčko. Prostě to dělá tak „po chlapsku“ – nemluví a udělá :)))
Sončo, neboj, ony jsou ty děti fakt nějaké gumové. Magda všechny Ániny pokusy o hru s miminkem přežila a teď už jí to statečně vrací 😉
Myslím, že hodně důležitý je vysvětlit tomu staršímu, že nesmí sám miminko nosit, to mi přijde nejnebezpečnější.
A ještě k tomu překvapování… Přijde mi, že Majda mě teď překvapuje každým dnem, má teď takové to období, kdy denně dělá nějaké pokroky a stává se z ní čím dál víc človíček, už fakt není miminko. Naprosto přesně ví, jak má v které situaci reagovat, jak se co dělá a kam co patří. A důrazně na tom trvá, aby to bylo tak jak má být.
Když řeknu „jdeme jíst“, běží pro bryndák, sedne ke stolečku a vyhrne si rukávy. Když je po jídle, serve bryndák a uklidí si ho, podává mi talířek s hrnkem, abych je uklidila.
Večer, když odcházím od její postýlky, tak mi zamává a volá „bobou“ (dobrou).
Krásně si hraje s malýma zvířátkama, vozí je v autíčku nebo na vláčku (dnes si ho dokonce i sama postavila – zapojila za sebe vagónky).
No je to spousta drobností, ale vždycky žasnu, co všechno ta malinká holčička už umí a čemu rozumí.