Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
vztekání a obviňování druhých
Tak bohužel, u nás se objevil také problém…Malá má 4,5roku a začala se nám asi poslední měsíc vztekat, řve co nejvíc jí plíce dovolí. Většinou když jí chci říct, aby něco udělala, nebo že jdeme domů, nebo jí něco zakážu, tak mě vůbec neposlechne, pokud jí to řeknu asi třikrát a pak na ni zařvu, tak ona spustí, že na ni jenom křičíme, že ji nemá nikdo rád, pokud se jí něco zakáže, tak se kvůli vzteku ani nemůže nadechnout. Nevím jak to máme řešit, pořád se mi zdá, že ona jakoby na sebe připoutávala pozornost, v době kdy se musím věnovat mladší, nebo kdy je káraná za to že mladší něco provedla. Teď jsme o víkendu byly na prázdninách, večer jsem je okoupala, mladší usnula, jen co jsme ji položili do postýlky, tak jsem si s malou lehla na postel, že tam s ní vydržím, než usne a ona se ke mně přitulila a ptala se mě proč jsem ji tak dlouho neměla ráda?? Vůbec nevím, kde na toto chodí, myslíte, že by mohla to všechno dělat jenom kvůli sestřičce? Až teď, když už ta bude mít rok? Ještě bych chtěla dodat, že se snažíme co nejmíň, říkat takové ty věci, kdy by měla pocit, že za všechno se zlobíme jen na ni, vždycky se to snažíme udělat tak, aby bylo jasné, že to nesmí ani jedna. Času jí určitě věnujeme pořád stejně, takže hledám radu tady u vás, vždycky jste mi dobře poradili, jak to máme vlastně řešit?
Dobrý den, určitě je to reakce na narození sestřičky. Děti se mohou mít moc rádi a ti starší jsou rádi, že mají sourozence, ALE to, že se maminka začala věnovat ještě někomu dalšímu je pro ně „zrada, odmítnutí, konec světa…“. Mají pocit, že ji už nemáte rádi. Je to její blud a vy se můžete snažit sebevíc dokazovat, že to tak není. Tohle se děje u všech dětí. Některé to však prožívají silněji jiné mírně. Co s tím? V první řade si uvědomit, co se dceři usadilo v hlavě za „program“ – nemají mě rádi, mají někoho jiného, komu se věnují. Pokud máte možnost naučit se EFT, tak bych doporučila udělat sezení na tohle téma – vyťukat to u dcery nebo na vás jako na jejího zástupce. Pak určitě najít si aspoň večer čas a lehnout si k ní a poslouchat co vypráví, povídat si o tom, co ji těší, ale i to, co ji trápí. Nevymlouvat jí tohle přesvědčení. Řekněte, že víte, že si to myslí a že je kvůli tomu smutná. Pak ji obejměte a jen jí řekněte do ouška, že ji milujete. Tohle můžete opakovat kdykoli bude navztekaná, kdykoli bude zuřit a neposlouchat, kdykoli se bude trápit. Moje starší dcerka to pochopila až když té mladší byly dva roky. Do té doby ta mladší měla více pozornosti a muselo se kolem ní víc člověk točit. Ta starší už dělala věci sama a z toho pramení ten pocit, že už je nemáme rádi. Je to jen o tom, že těm malým se víc pomáhá a obdivuje se každá „blbost“. Ti starší už to dávno umí a už je nechválíme za každý bobek v nočníku apod. :-). Přeji hodně trpělivosti!