Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
smrt v rodině
Dobrý den ,moc bych od vás potřebovala poradit jak řešit se synem (4,5 let)smrt v rodině.Jeho děda(tchán)umírá na rakovinu,poslední měsíc je bohužel už v hospicu a vypadá to hodně zle,Kubíček s ním měl velmi pěkný vztah,trávili jsme s ním hodně času,často jsem za mín jezdili na venkov,K. ho viděl naposledy na Velikonoce kdy dědu pustili z nemocnice na propustku domů,to byl ještě celkem dobrý,potom se vrátil do nemocnice a 14 dní na to už byl převezen do hospicu s tím,že potřebuje 24h.péči,od té doby ho K. neviděl,asi byla chyba ,že jsme ho nevzali k němu na návštěvu,ale bali jsme se ,že když ho uvidí jak vypadá,jak se chová(hodně blouzníl,mluvíl z cesty,nepoznává,byl i hodně zlí atd.)že by to nebylo pro něho dobré.
Kubíček je na svůj věk hodně napřed,hodně vše rozebírá a je dost citlivý,před 3 týdny nám zemřel pejsek(měla jsem ho 11 let),vysvětlila jsem mu ,že už byla stará a hodně nemocná a teď je jí už dobře a je v psím nebíčku,hodně plakal i druhý a třetí den,skoro každy den si na ni vzpomene a posílá jí pusinku do nebíčka nebo chce abych si s ním prohlížela album s fotkami ,nebo zapílila svíčku,někdy se stane,že je sám v pokojíčku(já třeba dávm spát sestřičku 7 měsíců) a když za ním přijdu tak sedí na zemi a pláče,že je mu smutno za pejskem a chce aby se vrátila,vždy si ho vezmu na klín a říkám mu ať se vypláče,že to nevadí a že mě je taky moc smutno.Nevím jestli to dělám správně?na hrobečku ještě nebyl(je to na chalupě u rodiču,často tam nejezdíme,taky vlastně když jsem s ní odjížděla na veterinu tak neveděl(veděl že je nemocná,moc nejedla hubla a měla už rak.metastázy) ,že už se nevrátí,jen jsem mu řekle,že jedu s ní do psí nemocnice i pro mě to bylo tak hrozně težký,že jsem si nedovedla představit,že mu to řeknu,bylo to v pátek a já mu řekla pravdu když se zeptal v neděli)
A právě když vidím jak se trápí za pejskem,bojím se jak to bude až tu děda nebude,jak a kdy mu to říct?měl by ho ještě vidět(už jen leží a pospává,nevypadá dobře) a nebo by si ho měl pamatovat tak jak ho viděl naposled?a co pohřeb,je pro malé dítě dobré ho tam vzít?
je to vše tak smutné a težké ,že opravdu nevím jak to řešit a budu vděčná za radu ,děkuji moc Lucie
Děkuji moc za odpovědi.Dědu umřel v neděli,na pohřeb K. brát nebudu,až pak k hrobečku s kytičkou.pěkný den L.
Děkuji moc za odpovědi.Dědu umřel v neděli,na pohřed K. brát nebudu,až pak k hrobečku s kytičkou.pěkný den L.
Můžu připojit vlastní zkušenost. Nám umřela Babička před rokem. Dcerce byli 3 roky – pořád dokola se na ní ptala a my jsme stále opakovali že je v nebíčku a že se na nás kouká a tak podobně pořád dokola vysvětlovali. Je tomu rok ale opravdu často si na ní vzpomene a mluví…
Bylo to velmi těžké a bolestivé rozebírat stále dokola. „A proč???“ Hrála si i s panenkama jako že umřela a podobně. Dokonce řekla že musíme ted všichni umřít abychom byli zase spolu s babičkou v nebíčku….
Chápu Vás, pro nás bylo nejlepší že jsme se snažili dcerce zajistit co nejvíce nových zážitků a jezdili jsme plavat a na výlety a mezi kamarády…. – nezapoměla ale nějak nám pomohl čas….
Dobrý den, Kubíček je citlivý kluk a jak píšete, velmi to prožívá. Děláte to dobře, když mu řeknete, že je v pořádku, když pláče, že i vám je smutno. Buďte pro něj co nejvíce pravdivá! Netajte před ním zásadní informace – děti to cítí a jsou z toho ještě víc zmatení. Samozřejmě mu to musíte podat tak, aby to byl schopen ve svém věku pochopit a strávit. Určitě bych ho dopředu připravila na to, že děda umře, řekla bych mu jak je nemocný a že jeho tělo už tu nemoc dlouho nevydrží. Řekla bych mu, jak je na tom děda a že už s ním nemůže mluvit. To, jestli ho má ještě vidět bych nechala na vás. Je tu nebezpečí, že by byl hodně zmatený, kdyby dědu už nepoznal, kdyby ho viděl v zuboženém stavu – asi by to nesl ještě hůř. Můžete mu říct, že budete mít dědu stále ve svém srdci, ve svých vzpomínkách a tak s vámi vlastně bude stále. Jen ho neuvidí, jen se ho nebude moci dotýkat. V tomto věku se děti začínají zajímat o to, co je to smrt, začínají chápat, že někdy život skončí. Je to velmi citlivé. Skutečně umírá jen tělo a osobnost člověka, jak jsme ho znaly. Ta esence života, z které jsme všichni složeni, ta nemizí. Dětem pomáhá přijmout smrt právě představa, že dědeček „žije“ dál jinde…..To už je na světonázoru každého dospělého, jak to chápe, jak to přijímá a co předá dítěti. Přeji ať se vám to s Kubíčkem podaří zvládnout a překonat tuto bolestnou zkušenost.