Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Problémy se synem
Dobrý den ráda bych se s Vámi poradila. Mám 8-mi letého syna z prvního manželství. Od jeho čtyř let ho vychovává se mnou můj nynější manžel, kterému říká a bere ho jako svého tatínka a má ho moc rád. Než jsme nového tátu poznali, byla jsem se synem prakticky sama, jeho biologický otec si ho bere tak jednou za měsíc na jeden den. Se synem máme ale stále větší problémy. Je velmi citově chladný, nechce od nás ani pohladit, když se o to pokusíme, ihned nám dá ruku pryč. Pusy od něho na přivítanou mi spíše připadají z nutnosti, že si o ně řekneme. Ale nikdy se nestane, že by nás spontálně obejmul, řekl nám nějaká hezká slova nebo se přitulil. Obávám se, že chybu jsem udělala já už dávno v jeho dětství, kdy jsme zůstali samy a já zastávala všechny rodiné role a nevím, jestli jsem mu v citové oblasti byla dobrým vzorem, možná jsem i tuto oblast pro samé problémy zanedbala. Abych pravdu řekla, i já sama jsem si z dětství nepřinesla žádné takové vzpomínky, že by mne maminka objala nebo dala pusu. Ale vždy jsem se snažila jít jinou cestou. Prosím poraďte mi jak na něj, v poslední době se i dosti horší ve škole, je velmi nepozorný a špatně se soustředí. Neumí si ani sám hrát, hračky sice shromažďuje, ale je zázrak, pokud ho zastihneme si hrát. Je nějaká rada, jak se k němu chovat, jak ho podpořit atd.? Předem děkuji.
Karla
Dobrý den, říká se, že na změnu není nikdy pozdě a i když si svoje chyby uvědomíte v jeho osmi letech, můžete začít dělat věci jinak. Jen musíte být trpělivá, dát synovi i několik měsíců, než vám uvěří, že to myslíte vážně. Možná se někde vůči vám (v minulosti, v ranném dětství) zasekl, možná se velmi zklamal, možná prožíva silné pocity odmítnutí, pocity, že není v pořádku, že ho nikdo nemá skutečně rád….Těžko to dítěti můžete vyvrátit – to nejde – lze jen připustit, že se to může takto odehrávat, že jsme to tenkrát neviděli. Jak mu dnes ukázat, že vám na něm záleží….? Věnujte mu skutečnou pozornost, když se vás bude na něco ptát, nestarejte se jen o „organizační záležitosti“ – máš uklizeno, napsané úkoly, o bylo ve škole apod. …., ale zkuste se mu podívat do očí – někdy nejsou ani slova potřeba. Zkuste vycítit, co prožívá, jak mu je, můžete mu říct, že je v pořádku, že to tak cítí, připusťe, že můžete a mohla jste udělat chybu, můžete se mu v duchu (v představě) omluvit – v představě ho obejmout a dát mu prostor ve vašem srdci – dovolit mu být takovým jakým teď je – že vás nechce objímat, že nechce pusu. Vydržte, buďte trpělivá a láskyplná a výsledky se za čas ukážou. Další možností je jít na EFT sezení a zpracovat to období,kdy jste na něj neměla čas, kdy se to mohlo celé zamotat a ulevit potlačeným emocím u sebe i u syna, vyčistit je, uvolnit je….Nikdy není pozdě….Zkuste si pořídit knihu (není moc obsáhlá, nebojte :-)) od Adele Faber a Elaine Mazlish: Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly, jak naslouchat, aby nám děti důvěřovaly. Je tam mnoho návodů a rad, jak s dětmi mluvit a zjistíte, že je to nakonec velmi jednoduché. Jde jen o to, dělat věci jinak,než jsme doposud dělali a než bylo to, v čem jsme vyrostli. Takových nás jsou tisíce. Neobviňujte se, není to nutné, základem je uvědomit si to a začít používat jiné „reakce“…..Držím palce!