Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
jak pomoci dceři
Dobrý den,od prosince loňského roku jsem rozvedená.Mám v péči 9letou dceru.Na sociálce jsme uzavřeli dohodu o návštěvách mezi otcem a dcerou.Lichý týden,st.,čt.,sudý po.,st.,pá.,so.,ne..Od samého začátku bojujeme.Dceru jsem musela stále přemlouvat,domlouvat,přesvědčovat.Brečela a ptala se proč musí k otci chodit tak často,že tam nechce,že se ho bojí…Chodili jsme na sociálku,tam paní mi několikrát řekla,že nemá potřebu s dcerou mluvit,chodil tam i otec.Dcera se zhoršila ve škole,nechtěla chodit do školy,bolelo jí břicho i se počůrala v noci.Na doporučení lékaře jsme navštívily dětského psychologa,kde hovořila paní doktorka jak se mnou,tak s dcerou.Udělala závěr,že dcera opravdu nechce k otci,doporučuje omezit návštěvy a řekla mi,že by hlavně otec měl respektovat dceru.Otec byl též pozván a řekl,že bude respektovat dcery vypověď,že když k němu nebude chtít,že jí nechá být.Návštěvy jsme omezily na lichý týden jen st. a sudý jen výkend.Dcera se o dost zlepšila ale problém je stále v tom,že k otci nechce.Teď si našel přítelkyni a dcera tvrdí,že teď už o ní nejeví žádný zájem,že se zajímá jen o paní.V týdnu návštěvu otec prý prospí.Byly jsme znova u psycholožky,dcera si chtěla vylít srdíčko,jenže p.doktorka otočila a řekla že vše dělám špatně,že když jsem s otcem domluvená,že musím dítě donutit a dcera musí poslouchat.Tak teď nevím co a jak mám dělat.Dcera k otci chodí i když stále poslouchám :já vím že musím,i když nechci.Otec dceru stejně nerespektuje a dal to k soudu.Mám také přítele a otec dcery řekl,že kdybych byla sama,že mi dceru nechá,ale teď mi ji nenechá.Prosím Vás o radu.Děkuji Mirka V.
Dobrý den,paní Mgr.Přichystalová,přesně jste to vystihla,jemu dělá dobře nás takto trápit,dělal to celý život,jen se v tom vyžívá,proto jsem to už nezvládala a odešla od něho.Teď se mi tímto způsobem mstí,ale nechápu proč do toho zatahuje dceru?Já vím,že to bude znít špatně,ale opravdu to tak je,máme 2dospělé dcery a 9letou,nikdy se o ně nezajímal,jen co bylo ve škole,dokázal jen poroučet,nadávat,špehovat…Dával přednost kamarádům rybářům,mamince a pak teprve rodině.Nejstarší dceru vyštval z domu,utekla.Nechci s ním mít už nic společného,já se mu do nového života nepletu,nestarám se o něj,proč nenechá on i nás?On může mít partnerku a já ne?Nic mě s ním neudržuje,jen že mu musím předat dceru,nic víc.Byl a je to člověk,kterému šlo v první řadě o peníze a majetek.Jeho první slova která byla,když jsem podala žádost o rozvod nebylo co děti,ALE CO MAJETEK A PENÍZE!Kdyby měl tu holku aspoň trochu rád,jak říká,tak by řekl něco jiného.Neví někdy mi připadá,že jsem z jiného světa.Taky vím,že dcera si nic nevymýšlí.Děkuji Miruna
Dobrý den, z vašeho dotazu cítím velkou zoufalost, kterou nyní prožíváte. Určitě bych potřebovala osobní setkání s oběma rodiči, abych mohla vycítit, kde je skutečně problém, kde je třeba něco pozměnit. Ale z toho, co píšete mi vyznívá to, že otec ví, že je dcerka nešťastná, když k němu musí chodit, že jste nešťastná i vy – asi v tom cítí svoji sílu, čerpá z toho pro sebe, dělá mu to dobře vás takto trápit, nemusí to dělat čistě vědomě (ale může), možná si to sám pro sebe omlouvá láskou k dceři – která by asi vypadala jinak, kdyby tam skutečně byla. Jde o čistě lidskou či osobní záležitost, s tím vám žádné soudy nejspíš nepomůžou. Možná je nějaký skrytý důvod, proč setrváváte v tomto pro všechny (hlavně dcerku) zničujícím kolotoči. Je třeba jen přerušit. Ale jak, že? Z vlastní zkušenosti a i z terapeutické zkušenosti, bych začala u vás – jít k sobě do nitra, zjistit, proč a co mě váže k tomu muži, proč z mého života neodejde a nenechá mě i dceru být. Nebo která moje část neustále udržuje tuto situaci. Zkrátka začít hledat v sobě, najít způsob,jak změnit tuto situaci. Vyčistit tu záležitost – vše s dobrou terapeutkou. Pro vás se mi momentálně jiná cesta neukazuje. Čistě jen vnější zásahy by to jen zhoršovaly. To, že půjdete dělat změny k sobě, do nitra, bude mít nakonec vliv na vnější svět. Vlastně tak budete pomáhat i dceři. Držím vám palce!
Ahoj Miruno, Tvůj dotaz už jsem četla i jinde 🙂 Je to těžká situace. Já jsem byla nějaký čas v pozici té přítelkyně, které bylo „pořád“ telefonováno…Skutečnost byla ale úplně jiná – přítelova dcera si doma vymýšlela a pomlouvala tatínka, aby se zavděčila mamince a naopak. Přišlo se na to úplnou náhodou (ono se to oběma dobře poslouchalo, jak ten druhý se dceři vůbec nevěnuje…)Takže jako první bych se na Tvém místě snažila zjistit, jestli dcera mluví pravdu. Že se jí nechce k tátovi chodit fakt chápu, je to těžké, ale na Tvém místě bych se snažila dceru víc ovlivnit a mluvit o tom pozitivně s tím, že táta jí má taky rád a chce s ní trávit čas. Možná to ale děláš, já jen vycházím z toho, jaká je situace u mého přítele. Mimochodem, i jeho dcera začala chodit k psycholožce a jako první jim poradila (poručila :-), že musí změnit systém předávání si dítěte – pro dítě si vždycky musí přijet ten, kdo s ním má být a pak si ho má vyzvednout ten druhý a odvézt zpět domů. Dítě to pak prý vnímá víc pozitivně a nemá pocit, že je k tomu druhému odkládáno. Moc držím palce, ať se to co nejdřív srovná.
Marina