Archiv diskuzí

zuzina
10.5.2010 v 8:05

Zdravím..už jsem to tu četla o víkendu a tak nad tím popřemýšlela..Nemůžu sice moc srovnávat situaci,protože nemám dvojčata,ale mám syna 26 měsíců a patří také k těm živějším dětem.Nejraději leze do výšek,venku vymetá kaluže,hračky jen rozhází,ale nechce je uklízet atd.Zjistila jsem však jednu věc,že to dělá častěji,když se mu nevěnuju.Pokud dostane úkol tak je nadšený a má velikou radost z pochvaly.Pokud mu řeknu,že když chce ven tak musí uklidit hračky tak to udělá.ale pokud chci úklid jen ,tak že to zrovna rozházel,tak taky začne házet s věcma,pokud vařím chce se podívat co dělám,tak dostane hrnec,pár nauvařených kolínek a v klidu si vedle mě míchá a mám ho při tom na očích….Takže mi z toho vyplynulo ne něco za něco,ale vysvětlovat proč to děláme a co bude následovat.Děti milují rituály a svoje jistoty,ale zároveň zkouší co bude následovat,když vymyslí nějakou změnu.Ve vašem případě bych se přikláněla k tomu ať se každý z rodičů věnuje nějakou tu dobu jen jednomu chlapci na pár hodin-myšleno,že tatínek půjde s jedním na písek a maminka s druhým třeba na procházku a třeba když pak budou spolu vyhrají si více.Věřím,že je to zápřah,kolikrát když večer padnu do postele tak jsem ráda,že už spí a to mám jen jednoho raubíře,zároveň,ale když se prcek přitulí a pusinkuje mě říká maminko mám rád,tak je to úžasný pocit:-)
Ještě mě tak napadlo,pokud nemáte jesle nebo jiné zařízení co zkusit nějakou holčinu nebo paní na výpomoc.Nedovedu si představit manželku v jiném stavu, jak zvládá domácnost i tak živé chlapečky.Ti kluci opravdu potřebují péči a neustálou motivaci a kde brát sílu,že?Držím palečky

Dobrý den Petře,
máte opravdu velice aktivní chlapečky a velmi šikovné, tolik věcí moje dcerka ani neumí, spíš jí to nebaví, jen vás chci uporornit ze svojí vlastní zkušenosti na příchod miminka, já jsem si ještě v porodnici říkala, že mi bude s miminkem pomáhat, ale k mému úžasu se z velice veselé holčičky stala velice uplakaná, která plakala v noci i dvě hod. a odstrkovala mě, a přes den hlavně, když jsem šla za mimi, takže často, ale zase mu neubližovala, na což mě všichni upozorňovali, zajímavé, je že už mé těhotenství dost vnímala, což určitě i ti vaši cítí, že se něco změnilo, že na sebe vaše dává větší pozor, děti jsou velice vychytralé, ač jsou tak malé, ale určitě jednou budou zase jak dřív, teda aspoň naše malá už je zase ta veselá holčička, ikdyž pár měsíců to trvalo. Přeji pevné nervy hlavně pro vaši, já se chodila uklidnit do koupelny, to mi pomáhalo :-))

Lussy
7.5.2010 v 21:15

Maminko,(nevím jak se jmenujete)

dceři budou 2 roky, mluví docela hezky a stejně se vzteká a navšechno poslední dobou reaguje ano/ne. Chci papat. Co si dáš? Jogurt. Dostane jogurt. Řev – jogurt nééé. Tak ho dám pryč ano? Nééé,chci jogurt. a tak pořád dokola, určitě to znáte. a navíc 2x. Já to řeším tak, že nic jinýho k jídlu prostě nedostane, tohle si vybrala a nazdar, když mi dojde trpělivost, tak to definitivně schovám a hotovo. Je chvíli řev a za nějakou chvíli dostane hlad a stejně to sní.

A k těm domácím pracem – dcera mi od malička pomáhá a děsně jí to baví. Když to klukům jde a baví je to, tak je co nejvíc zkuste zaměstnat, nebudou mít čas na lumpárny. Já s dcerou taky plním pračku, sype tam i prášek a lije aviváž, pak to vyprané dáváme spolu do koše. Nádobí když dojí automaticky nosí do myčky, otevře si jí a ví kam co patří. Umyté nádobí spolu taky vyndaváme a uklízíme.
Nebo utíráme prach, zametáme, skádáme prádlo a pomáhá mi ho uklízet do skříní. Všechno trvá strašně dlouho a samozřejmě to kolikrát spíš zdržuje, ale má radost, že je důležitá, že dělá něco jako maminka a co si budeme povídat, taky se unaví.

A s tím oddělením kluků – máme v rodině taky dvojky kluky, tak vím, jak jsou na sobě závislí. Pak ale začli chodit do školky, jeden onemocněl a byl týden doma, druhý musel do školky a byl velký problém.
Co je zkusit aspoň na chvilku oddělit, že třeba jeden půjde s tatínkem do popelnice s odpadem a druhý zůstane s vámi? Napadlo mě, kdyby byli chvíli bez sebe, že by si pak spíš spolu hráli než dělali kraviny.

Anonymní centrum tu máme. Byli jsme tam 2x. Problém je v tom, že ta herna je hrozně malinká a dětí tam je moc. 🙁 Což je škoda. Nic jiného tu bohužel není. Šikovní jsou, když chtějí. Úplně náhodou jsem přišla na to, že umí sai naskládat myčku a správně, dokonce tam dát i tabletu a pustit ji tak jako to dělám já. To stejné s pračkou. Nahážou tam prádlo, prášek teda dávám já a oni to zapínají…Vysávají se mnou, když chtějí. Milují zametání a utírání stolu mokrým hadrem 😀 Takové ne moc dětské věci 😀 Podle mě je prostě hlavní problém, že nemluví a tudíž nemůžou říct co je tak štve… I tak je nechávám aby si vybrali z lednice na co mají chuť na svačinu a tak, ovšem poslední dny to vypadá tak, že si vyberou já to načnu a oni pak řeknou Ne, když to schovám tak zase ječí že ano, ale když to vytáhnu tak je zase NE. Jsou to drobnosti já vím. Někdo by se nad tím ani nepozastavoval, ale jak se to naskládá, tak už to člověk nevidí s nadhledem který by byl asi potřeba…

No vidíte, ono se to usadí. Vždyť jsou celkem šikovní. Ty vzteky jsou veliký. Holt pravěcí předci, no. Záchvaty vzteku je někdy nutné ignorovat.Je dobře, že taky viděli, jak toAť může dopadnout, když mamce rupnou nervy. Ať vidí, že jste jen člověk.
S těmi jeslemi je to škoda. Máte u vás něco jako mateřské centrum?

Anonymní
Problém je že jsou na sobě dost závislí. Jeden bez druhého nic neudělá. Ani se nehnou.Jsouochotní být bez druhého jen když ten spí. Pouštím jim pohádky bez reklam. Mají oblíbenou Mašinku Tomáše, Bořka stavitele. Když potřebuji něco opravdu udělat a zabavit je na tu dobu. Jesle tu bohužel nejsou a do školky mi je vezmou až příští rok. Nelámu nad nimi hůl. Jen si připadám opravdu neschopně, což jistě chápete. Třeba včera nastala situace kdy jsem jim něco v klidu zatrhla, už si neuvědomuju co, a oni začli házet věcmi. Skončilo to tím, že jeden z nich převrhl konferenční stůl a mrskl s knihami tak, že zničil tvrdý přebal na jedné z nich… Pak začal jeden z nich nepříčetně ječet, tak jsem ho dovedla na chodbu a řekla, že až se zklidní může za námi… On si lehl a kopal do dveří tak ,že jsem měla obavu, že je vysklí. To už mi opravdu ujeli nervy a dostal na zadek. Vím, že bych neměla, to tohle opravdu nejde snášet 20x denně… Po tomto „výprasku“ byl do 10 minut klidný. Když jsem pak řekla, že jdeme ven, tak si přinesl plínku,lehl si nechal se přebalit, pak si sám oblekl kalhoty, přinesl si bundu, pomohl i bráchovi, který se taky nechal v klidu obléct. Šli jsme ven. Tam samozřejmě proletěli kalužemi, bohužel do jedně z nich jeden spadl tak nešťastně, že jsme museli jít domů. Šli v klidu bez řevu, doma jsem jim napustila vanu a poprvé po roce, se jeden z nich sám, druhý s mou pomocí vyslékli, sundali plíny a sami vlezli do vany. hráli si tam přes hodinu, jen jsem dopouštěla teplou vodu, aby jim nebyla zima. když přijel manžel, tak chtěli ven, tak šli, uklidili s ním pokoj a opravdu stačilo jen říct „kam to patří?/Dej to tam“ a oni to udělali, přinesli si lahve na mlíko, nechali se obléct do pyžama a ještě si hráli… Jen je smutné, že tomu musel předcházet takový vyrvál a následně na zadek…

Tvrdohlavci a nerváci z nich možná vyrostou, osobnost se však utváří nejdřív po třetím roce života.Co do nich vložíte v prvních třech letech, je velmi významné. Určitě vás vyloženě deptá, že nedělají nic, jak si představujete, když s nimi jednáte po dobrém , vysvětlujete atd. Berte tohhle období jako přechodné, pořád tohle dělat nebudou. I doba soustředění se časem prodlouží.Nepouštěla bych jim televizi, kde se míhají reklamy, nesmyslné střihy jeden za druhým, čím méně hraček, tak někdy lépe. Co oddělit někdy kluky, aby byl každý jinde, pokud to prostor dovolí. Ve dvou se jim lépe táhne. Moje dcerka s jedním chlapečkem od nás z domu dokáže proměnit v pěti minutách pokojíček k nepoznání.
Co dávat je na dopoledne do jeslí – na střídačku. Jednou ten, pak druhý. Pokud je ta možnost, využijte ji, určitě vám vyjdou vstříc, obzvláš´t , když budete mít ještě další miminko. U nás existují tzv. služby v jeslích, jednou týdně ji na dopoledne do jeslí odvedu, aby si zvykala na školku.
Nemůžete se rozkrájet a fungovat jako robot.
To, že se hezky chovají k miminkům, beru jako pozitivní informaci. Uvidíte, co s nimi udělá, až to budou mít doba reálně na 24hodin denně.
Pokud nejvíc řešíte tu tvrdohlavost a nesoustředění, tak vše je ve vývoji a zlepší se to. Jen nad nimi nelamte hůl. Geny jsou dané, ale to s tím dědečkem – neberte to jako mustr, tehdy byly jiné výchovné metody – rákoska . Ta často ani nepomůže, to by člověk musel dítě vážně zbít, což je, jak píšete opravdu špatně.
Květa (anonym po čtvrté)

Anonymní když přijdeme někam kde jsou jiné děti, miminka a pod, tak s echovají skvěle. Nosí tomu dítěti hračky, pití, oblečení, hladí je. Opravdu se chovají velmi hezky. Každý na to kouká jako z jara. Strašně rádi i vozí kočárek. No oni mají rodinné povahové rysy z obou stran. Z obou stran jsou cholerici a tvrdohlavci a nerváci. Jednoho dědečka kvůli tomu vyhodili ze školky a už ho nikde nechtěli až do 5ti let… Bohužel se nám dostává rad, typu, utrhni proutek a seřež to, oni se poučí… Nechci, ale aby věci dělali, protože se nás bojí, ale protože vědí proč to mají dělat… Přestože se jim věnuji jak jen mohu, je vše baví jen 5 minut.

Anonym potřetí.
Nevím, co je eft, ale to,že se takhle chovají od doby, kdy jste otěhotněla,může být celkem důležitý poznatek. Nevím, jestli až takhle promyšleně mohou jednat takto staré děti, to by měl vědět opravdu odborník.
Děti nejvíc zlobí právě rodiče, toho jsem si všimla, ty je totiž milují bezmezně, nakonec je naštěstí zase pochovají, pohladí. Tak to má určitě být,leč vše má své meze. Mám doma jednu tříletou holčinu a občas ujedou nervy i mě, která má doma zatím jedináčka.
Zkuste je vzít na návštěvu někam, kde mají malinké miminko jako sourozence a uvidíte, jak budou reagovat. Aspoň uvidí, jak to vypadá ve skutečnosti. Třeba se prostě bojí neznámého. Někdy se děti opravdu mohou chovat k miminkům krutě ( z našeho pohledu, z jejich nikoli).
Pokud je to v něčem jiném, tak asi ve špatném přístupu k jejich projevům. Někde jsem četla, to mě zaujalo… Jiné dítě by ve vaší péči prospívalo a chovalo se dobře, ale tohle dítě potřebuje jiné zacházení. Není to tak, že vy jste neschopní rodiče!
Poradnu bych ve vašem případě také zvážila, potřebujete zklidnit situaci, než se miminko narodí!!! Chce to však najít vhodného dětského psychologa, se kterým si budete rozumět.
Mějte se a nevzdávejte to, ti dva prckové vám to jednou v dobrém vrátí, uvidíte.
Květa

Mgr. Martina Přichystalová mojeEFT.cz
7.5.2010 v 11:03

Dobrý den, souhlasím s tím, že je potřeba okamžitě začít jednat. Běžte s nimi do poradny! Když to tam nebude OK, hledejte cestu jinudy. Vyzkoušejte co se dá. Po narození miminka to bude opravdu ještě horší, to začnou vyvádět i děti, které do té doby jsou relativně klidné. Vaši kluci jsou hodně velká čísla a opravdu velmi soucítím s vaší paní. Těhotenství v takovém neustálem stresu je „velká dřina“. Je tu jedno nebezpečí, že by klukům mohli dát nějaké prášky na uklidnění. To podle mě není řešení. Je třeba zorganizovat život tak, aby to bylo vhodné pro všechny. Jestliže nastal zlom v jejich chování s novým těhotenstvím, je možné se na to podívat terapeuticky. Co se skutečně pro kluky „stalo“, co se pro ně změnilo – proč se začaly takto chovat. V rámci EFT bych se zaměřila na skryté motivace u kluků vám to takto „znepříjemňovat“ – napadá mě, že se nějak rozhodli vám ukázat, že dvě děti vám přece musí stačit, na co třetí….a jestli to bylo málo, tak vám ukážeme, že máme pravdu, že vám musíme „stačit“. Cítím v tom, že se nesrovnali z faktem příchodu jiného miminka do rodiny – ono těhotenství neznamená, že ještě není přítomno. Je přítomno od početí – kluci to cítí, nechtějí ho, jsou zoufalí, dělají věci naschvál, mstí se vám, mají z toho radost, jak jste vyřízení. Dělají to trochu naschvál, ale je to i taková podvědomá reakce. Takže bych opravdu navrhla vedle poradny ještě např. EFT terapii na zpracování tohoto u kluků – práce je možná s matkou, bez kluků. Zvažte všechny své možnosti, ať se váš život zase může stát radostným a vaše rodičovství pro vás bylo darem a ne trestem. Hodně sil a trpělivosti a hlavně odvahu k jednání!