Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
zlobivý andílek
Dobrý den.
Jsem 32. letá matka prvorozeného synka, kterému je nyní 15 měsíců. Porod byl vyvolávaný, komplikovaný a nakonec ukončený kleštěmi, kdy se syn narodil v bezvědomí. Absolvovali jsme 2 vyšetření na dětské neurologii, kde jsme poté návštěvy na doporučení lékaře ukončili, neboť Kubík je absolutně zdráv. Nicméně je to pěkné kvítko, které je abnormálně hbité, živé a již od 10. měsíců chodící. Je to živel, který musí všechno vidět a všude být. Má velký výdej energie, takže i v tomto věku mi spí klidně i 3x denně po 1,5 hodině, včetně celé noci.
Problém s jeho výchovou nastal během posledních dvou měsíců a vyvrcholil na dovolené, kde jsme byli spolu s 10. kamarádkami a jejich stejně starými dítky. Bohužel né každé je tak živé, jako Kubík, který samozřejmě hned vycítil svou nadvládu a začal opravdový teror, protože Kuba nedělal nic jiného, než děti cíleně masakroval tím stelem, že je zalehával, objímal tak, že padaly, tahal za vlasy, strkal břichem, atd. Již nějakou dobu před tímto na nás doma zkoušel to, že štípal do různých částí těla a čekal na naši reakci, které se nemohl dočkat. Zákazy nepomáhají a nepomáhá ani to, že mi štípanec vrátím – zeštípe se hnedka sám a taky si za to dá sám přes ruce. Ví, co nesmí, že se styčeným prstem a slůvky „tytyty“ to jde stejně udělat.
Já jsem z toho opravdu zoufalá, protože Kubík je jinak velice krásné, milé a hodné dítko, jen ten jeho temperament nejde dost dobře zvládnout a na této dovolené už jsem byla tak naštvaná, že jsem mu dávala za každý jeho útok na děti na zadek. Byl tedy řezaný několikrát do minuty, pokud jsem mu nechala volný pohyb mezi dětmi.
Jeho útok vypadá tak, že Kubík přijde k dítěti, plácne ho třeba do hlavy, usmívá se a čeká, co se bude dít. Dítě začne samozřejmě plakat, matky naběhnou, pochytají si zbylé děti a já mu dám na zadek, přičemž se tváří, jak andílek a on už kluše na další dítě.
Má svého oblíbeného plyšáka, kterého rád objímá a po této dovolené dělá to, že udělá „tytyty“, obejme ho a čeká, jeslit dostane na zadek, jak je z toho zblblý, protože dle mého názoru neví, že dělá něco špatně.
Pokud mi poradíte, budu moc ráda.
Děkuji. Petra
Já znám pouze některé terapeuty EFT z Prahy. U nich je cena trochu vyšší,než jinde v republice, ale to je v Praze celkem u všeho :-). Každopádně zkuste hledat na stránkách http://www.eft-ahc.cz/cz-konzultace/ Třeba tam najdete někoho z blízkého okolí.
Anaconda,
to bude časem dobrý, neboj. Vydrž to složité období a bude líp. Ono si nevybereš – já byla zase na opačné straně barikády…děti si nechaly všechno líbit a bylo to taky utrpení.
Držím palce a je skvělé, že se to snažíš řešit. Znám spoustu maminek, které jsou pyšné na to, že jejich malí caparti si umí vyřídit všechno samy.
Já osobně si myslím, že to může souviset s tím, jak těžko se Tvůj chlapeček dostával na svět. Máme podobný případ v rodině (předčasný, velmi komplikovaný porod, synovec zůstal nějakou dobu bez kyslíku), klukovi už je devět let (jako dítě se choval hodně podobně jako Tvůj syn – podle toho, co jsi napsala), všechna vyšetření dopadla dobře, prý je úplně v pořádku, ale jakoby tam něco bylo. Je moc hodný, ale v některých situacích jako by to ani nebyl on, prostě jak když mu rupne v hlavě…Švagrová to s ním má hodně těžké, ale každý rok se to o kousínek zlepšuje…
Marina
Marino,
problém je v tom, že Kuba takto útočí neustále, cca 2 měsíce a je mu jedno, jestli je v jeho přítomnosti jedno nebo 20 dětí nebo dospělí. Jako příklad uvedu to, že když přijdeme na dětské hřiště, náš suverén se vydrápě přes mantinel pískoviště, nez zaváhání nakráčí mezi děti a hned začne s útoky. Jednomu strhne čepici, dalšího strčí břichem, další hryzne a když ho vezmu do náruče, opravdu bolestivě mi poštípe obličej, za co si sám dá hned přes ruce. Nebojí se absolutně ničeho, ani starších dětí, žádných zvířat, aut, dospělích, takže jeho „vypuštění“ kamkoli je vážně jak naháňka.
Nechci ho mlátit a když už mu nějakou na zadek seknu nebo přes ruce, nemá to žádný účinek, nebolí ho to a vůbec ho to nenapraví.
Zrovna včera jsem ho pozorovala, jak šel ke kytce v květináči, udělal prstíčkem „tytyty“, zakroutil hlavičkou, řekl „ne“ a poté oběma rukami vyhazoval hlínu kolem sebe, sypal jí na psy a pak si dal přes ruce a šel se mi pochlubit. Řekla jsem mu důrazně, že toto ne, pohrozila, dala přes ruce, dala ho do postýlky a začala uklízet. Poté jsem ho z postýlky vyndala a čekala, co bude. Šel opět k té kytce, opět udělala „tytyty a nene“, otočil se a u druhé kytky začal rvát lupeny. Zase se na to hned potrestal tak, že si dal přes ruce.
Možná je to úsměvné, ale já opravdu nevím, jak správně zasáhnout, aby to mělo účinek a toto jeho chování postupně odbourala. Hrát si s hračkama je sience fiction, nejraději něco masakruje, bouchá s dvířky u kuchyně, tříská hračkama do stolu. Čtení, ani TV ho nezajímá, houpání na houpačce cca 5 vteřin, stejně jako ostatní činnosti, o mazlení nemluvě. Jakmile ho kdokoli vezme do náruče čelem k sobě, zeštípe mu bolestivě obličej.
Ach jooooo. 🙁
Anaconda, já bych ještě z vlastní zkušenosti poradila nestýkat se najednou s tolika rodinami. V menším množství maminek a dětí budeš mít o synovi větší přehled a budeš ho moct včas usměrnit. Já se po jedné takovéhle dovolené „maminky+děti“ zařekla, že už nikdy více, od té doby jezdím maximálně s jednou maminkou a dětmi a je to bez problému – vždy krásná dovolená (nebo víkend) a bez nervů.
Marina
Děkuji mnohokrát za Vaši odpověď. Ano, máte pravdu v tom, že Kubík nedělá své útoky s úmyslem ublížit, ale dělá je taky zejména když se rozčiluje. Nejhorší je, že nemá vůbec z ničeho strach, a to ani ze starších dětí. Na pískovišti si v klidu troufne i na 7. leté dítě. Pokud Kubu někdo jiný bouchne nebo mu útok vrátí, nebrečí a útočí dál. Je taky fakt, že má snížený práh bolesti, protože co on udělá denně „držkopádů“ a nezabrečí.
Ráda bych s Kubíkem podstoupila Vaši terapii, ale jsme ze středních čech, Brno je tedy hodně daleko. Pokud by jste mi doporučila někoho poblíž, ráda se objednám.
Děkuji. Petra
Děkuji mnohokrát za Vaši odpověď. Ano, máte pravdu v tom, že Kubík nedělá své útoky s úmyslem ublížit, ale dělá je taky zejména když se rozčiluje. Nejhorší je, že nemá vůbec z ničeho strach, a to ani ze starších dětí. Na pískovišti si v klidu troufne i na 7. leté dítě. Pokud Kubu někdo jiný bouchne nebo mu útok vrátí, nebrečí a útočí dál. Je taky fakt, že má snížený práh bolesti, protože co on udělá denně „držkopádů“ a nezabrečí.
Ráda bych s Kubíkem podstoupila Vaši terapii, ale jsme ze středních čech, Brno je tedy hodně daleko. Pokud by jste mi doporučila někoho poblíž, ráda se objednám.
Děkuji. Petra
Dobrý den, není jednoduché poradit, jak se synkem dále zacházet. Může být toto období jen přechodné, ale otázkou je, jak dlouho to může trvat. Syn má nějakou neschopnost rozpoznat, kde jsou hranice druhých lidí, kde to začíná bolet. Nezdá se mi, že to jde dětem dělat se zlým úmyslem. Podle toho co píšete, to na mě působí tak, že to teď zkouší a zjišťuje, jak to vypadá. Zkoumá těla a reakce. Na to, abyste mu to vysvětlovala, je asi ještě malý, i když už rozeznává, co je v pořádku a co už není. Možná to bude mít souvislost s jeho komplikovaným porodem. Může mít nějakou sníženou (snížený práh) citlivost. Možná nějaké speciální vyšetření by mohlo něco odhalit, možná je to vše v mezích normy a odezní to. Chybu neuděláte, když zajdete do poradny, kde by mohli doporučit vhodné výchovné postupy. Já bych v rámci terapie EFT vyčistila jeho porod. Pokud tam došlo k nějakému zablokování (třeba zrovna citlivosti, rozeznávání hranic apod. – nevím, co konkrétně), tak by se to mohlo uvolnit. Přeji vám hodně sil a trpělivosti a při jednání se synem!