Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Jak naučit dítě bránit se.
Dobrý den, mám čtyřletou dceru, v září má začít chodit do školky. Mám obavy že z ní bude otloukánek. Je moc hodná na všechny, citlivá, plačlivá, mamánek. Nevím jak bych jednoduše popsala to chování – když jí třeba i menší dítě vytrhne kyblíček na písku, tak ho nechá, přestane si hrát a jde ke mně (je vidět že jí to vadí, ale nic s tím neudělá). Nebo jí někdo bouchne tak brečí. Možná pořád čeká že jí budu bránit já – mám jí učit aby ránu vrátila???? Zatím jsem jí naučila, ať řekne že se jí nelíbí co jí druhý dělá, jenže ona to řekne takovým vystrašeným, bojácným hláskem že hlavně kluky to pak baví snad ještě více. Má 15měsíční sestřičku a krásně se o ní stará, spíše prcek bouchne jí, ale ona velká rozumná holka si z toho nic nedělá, podělí se s ní – prostě bojovnost nemá v povaze. Občas se také „perou“ o hračky, ale to spíše že to starší vytrhne a utíká, až jsem jí ukázala, že jí občas může plácnout, když si z ní mladší dělala fackovacího panáka a tahala jí za vlásky – to je zase dračice, úplně jiná povaha.
Nevím jestli jsem to správně popsala. Nic jiného mě nenapadá, jen že je hodná, ale musí se přeci i umět bránit. Pomohlo by jí třeba karate? Chtěla jsem jí tam proto od září přihlásit, ale když ona je taková jemná holčička – možná právě proto.
Také si cucá palec, jen na spaní, nebo když je hoodně rozrušená tak se tak uklidňuje, má to povolené jen v postýlce, jinak ne a ona sama se to snaží dodržovat, tak to zatím víc neřeším.
Děkuji, moc jste mi pomohla koukat se na to jinýma očima. Jsem pořád myslela že čeká až se jí zastanu já. Samozřejmě když byla sestřička maličká, tak jsem se snažila aby jí ochraňovala – asi jsem to přehnala.
IVAX – reakce je tady k nahlédnutí, snád vám také pomůže.
Dobrý den, dcera může mít takovou klidnější povahu, to by jí nemělo v životě vadit, ani ji vyřazovat z kolektivu, ale když jsem si četla vaše povídání, tak mám pocit, že dcerka tím, že se jí narodil mladší sourozenec, zaujala pozici hodné holčičky, aby neztratila vaši lásku. Prosím, nemyslete, že vám teď říkám, že jste něco dělali špatně. Děti si to tak občas sami v té jejich hlavičce uspořádají na základě zcela běžných a normálních (pro nás) situací. Možná se bojí, že když se bude bránit, bude „špatná“ nebo ji „nebudete mít rádi“ nebo děti ji nebudou mít rádi apod. Nicméně je třeba se bránit. Zkuste ji povzbudit, aby věděla, že je to v pořádku a že se nebudete zlobit, když se bude bránit. Nesmí si nechat líbit věci, které nejsou v pořádku. Není však třeba učit zub za zub oko za oko. Spíš jen ochránit své a najít pomoc či bezpečí. Někdy je možná třeba i tvrdší řešení, ale rozhodně ne odplatu – jen obranu. Zkuste jí důvěřovat, že když někomu nechtěně v obraně něco udělá (zatahá za vlasy, štípne nebo tak), že to byla obrana a neříkejte, že to nesmí dělat, netrestejte ji. Zeptejte se, co jí ta holka nebo kluk udělaly a pak můžete věc probrat dále. Děti se občas brání, něco tomu „agresorovi“ udělají a pak je jejich rodiče potrestají, že někomu ublížili. Ti děti si to pak zapamatují a bojí se příště udělat „tu správnou věc – obranu“, aby se maminka nezlobila, aby je měla stále ráda….Ale obvykle „agresoři“ mívají velmi protektivní (ochanné) rodiče. Jak někdo ublíží (i v obraně) jejich miláčkovi, tak už by to druhé dítě nejraději sami seřezali. Je třeba neučit ji správnou míru, kam může zajít v obraně. Zkrátka ji povzbuzuje i doma, když jí mladší sourozenec něco udělá, ať to řekne, aŤ si to nenechá líbit. Často jsou ti mladší mnohem vypočítavější a „podlejší“ a provokují staršího sourozence a ten pak nakonec dostane vynadáno, že je straší a že snad ví, jak se má chovat….Tohle snad každý cítí, že není v pořádku. Ale to už je pak u starších sourozenců. Teď je to ještě v začátku. Věřím, že to zvládnete! Držím palce!
Dobrý den, ráda bych Vás poprosila, zda by jste mi mohla napsat, jakou radu jste dostala na Váš dotaz. Mám totiž úplně stejný problém, lépe bych to nepopsala. Dcerka má 3 roky a asi by na sobě nechala dříví štípat než, aby někomu něco vzala nebo nedej bože někoho odstrčila, když se na ni vrhne. A téma „karate“ už u nás taky padlo 🙂 . Ve školce si ji vůbec nedokážu představit. Předem mockrát děkuji, zdraví iva
moje neteř má pět let a taky si cucá palec, uklidňuje ji to, švagrová jí to zakazuje jen mimo domov, moje cerka si zas kroutí vlasy 🙂