Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
vztah k dítěti
Dobrý den,
mám problém ohledne toho, ze jsem se ani po 4 měsících po porodu nesmířila s tím, že jsem matka a musím svůj život zcela podřídit dítěti (porod byl ale pro mne velký, pozitivní zážitek, s kojením taky nemám problém)). Jsem však pořád vystresovaná a nedokážu si děťátko užít, těším se jen na chvilky, kdy bude spát nebo ho někdo vezme na procházku a já budu sama. Chce se mi pořád brečet a přitom je to vytoužené dítě a cesta k němu mně stála mnoho let čekání, bolesti a slz, takže bych měla být šťastná. Navíc jsem si s mateřstvím dala docela na čas a užila si cestování, studium, společenský život atd., mám krásné manželství, blízkost rodičů ….. a zdálo se mi, že už netoužím po ničem jiném než po mateřství. Teď mi to však působí více starostí než radosti a nejraději bych utekla. (Někdy si představuji, že třeba skočím z okna a přijde konečně úleva).Pak mám zase strach, že se strašně rouhám a osud mně potrestá skrz zdraví děťátka. Ostatní kamarádky jsou spokojené maminky a mé trvale negativní pocity nechápou. Dítěti se to snažím nedávat najevo a chovám se k němu jako láskyplná matka, ale většinou mně to stojí strašné přemáhání, abych se usmívala a mluvila na něj.
Beru slabou dávku antidepresiv, ale myslím, ze klasickou depresí netrpím. Mám chuť sportovat, studovat, číst knihy, ……. Jen nemůžu. To, že si miminko občas vezme na starost manžel či babička a teta mi moc nepomáhá. Vždy pak jen sedím a užíván si toho luxusu samoty, aniž jsem schopna cokoliv dělat.
Jsem dost zodpovědná osoba, abych dítě opustila či ho svými splíny nějak duševně poškodila, ale jsem moc nešťastná. Mám nějakou šanci na zlepšení stavu?
Děkuji předem za odpověď.
Dobrý den, není to klasická deprese, ani jako poporodní deprese mi to úplně nepřipadá. Možná tu hrají roli hormony, určitě jsou dost rozbouřené a nějaký prostředek na jejich srovnání by mohl pomoci, zde mě napadá Gynex od Energy, který si můžete koupit od nějakého poradce Energy nebo přes e-shop (např. http://www.mojeenergy.cz). To je řešení jen na úrovni projevů. Co se odehrává v hloubi vaší duše, bude nejspíš nějaké hluboké přesvědčení, že dítětem všechno končí – je to tak hluboké, že vám rozumové argumenty, že to tak není (které jsou opravdu jen povrchové) nepomáhají. Jde o nějakou podvědomou stopu – může jít o něco z rodu – možná jste se to naučila jako dítě od vaší mámy, možná vaše máma měla podobný prožitek od její mámy. To mě teď k tomu napadá. Moc dobře vám rozumím. Sama jsem tímto prošla a bylo to hodně těžké. Bohužel jsem nevěděla kam se obrátit o pomoc, co se to vlastně děje a trvalo mě to několik let. Nyní, kdy pracuji s EFT, jsem si mnoho věcí takto vyčistila, zjistila jsem co „to“ bylo a nyní si mateřství velmi užívám. Takže zkuste třeba EFT, nebo nějakou jinou cestu. Možná vám pomůže jen prozkoumat, co je pod těmi negativními pocity. Objevte to, co to je, přijměte to a pak tomu odpusťte, odpusťte sobě a lidem, kteří se na tom mohli podílet. Ještě mě napadá jedna věc. Porodem se často žena dostává ve svém životě na jiný stupeň a může se tak spustit určitá psycho-spirituální krize – hledání kdo jsem doopravdy, co tady vlastně dělám, co má smysl, co dál, ……. I s tímto nyní v rámci EFT pracuji a myslím, že i mnoho dalších kolegů. Ale je určitě více možností. Já nabízím tu, kterou se sama zabývám. Držím vám palce!
Ani já nejsem odborník, ale zdá se mi, že tohle přesně poporodní deprese je. Pomoc lékaře bych neoddalovala. Jakékoliv přemáhání vyčerpává mnohem víc a navíc dítě je s maminkou spojeno i mimoslovním vnímáním – prostě miminko vždycky vycítí negativní pocity. Svépomoc by určitě byla na dlouhou dobu, v životě to většinou nefunguje tak, že se rozhodnu a bude hned líp. Držím palce!
Souhlas s Horempádem; mimochodem, odkud máte ta antidepresiva?
Hodně moc štěstí přeji!!!
Nejsem poradce, ale být vámi, tak bych se nestyděla a navštívila psychologa, může jít o klasickou poporodní depresi.
Jinak svým způsobem asi každá z nás po porodu prožívá okamžiky, kdy má pocit, že všechno je najednou jinak a musí se přizpůsobit spoustě věcí, ale nějak se to vždycky zvládne 🙂
Vyhledejte odborníka a popovídejte si, určitě najdete cestu, jak si mateřství konečně užívat. Hodně štěstíčka přeji.